Menu

anigif

A+ A A-
Michaela Kratochvílová

Michaela Kratochvílová

Do vzpomínek a zase zpátky: Proměna Univerzity Palackého za 25 let

17. listopadu 1989 v Praze probíhá masová demonstrace, která spolu s dalšími změnami vejde do historie jako Sametová revoluce. Čas plyne rychle, dnes možná rychleji než dřív. Od doby, kdy jsme byli se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, už uplynulo 25 let. Pro někoho sotva okamžik, pro jiného dlouhé čtvrtstoletí. Přestože vzpomínání na revoluční časy může přinést až příliš nostalgickou náladu, kdy jindy si připomenout, jaké to tehdy bylo a jaká cesta vedla k vytvoření univerzity, jak ji známe dnes.

V „devětaosmdesátým“

Píše se rok 1989. Mladí studenti plní nadějí a očekávání nastupují do prvního ročníku na Univerzitu Palackého. Začíná zimní semestr. Koleje jsou na „sedmnáctkách“, „pajdák“ na „žerotínkách“. Právnická fakulta ještě nespatřila světlo světa a fakulta tělesné kultury jakbysmet. V továrnách hlídají milice, v knihovně se rozléhá zvuk psacích strojů. Tu a tam člověk narazí na někoho s trikolorou. Do legendární hospody U Drápala studenti chodí na smažený sýr za devět padesát.
V Olomouci tehdy studovala prvním rokem pedagogiku pro 1. stupeň základních škol Lada Čiklová, dnes učitelka základní školy. 16. listopadu se stejně jako mnozí další studenti účastnila tzv. univerzitního běhu, kdy se běželo na počest Jana Opletala z Olomouce do Prahy. Autobus jel krokem, blokoval silnice. „Když jsme doběhli do Prahy, někteří študáci, starší než my, už věděli, že se má něco dít. My jsme mezitím byli někde v hospodě, kam za námi přišli kluci a přemlouvali nás, ať se jdeme také účastnit nějakého shromáždění – a někteří šli. Já jsem s kamarádkou přespala na kolejích a druhý den jsme jeli zpátky. Pár lidí už bylo v té vřavě na náměstí, takže zpátky jsme jeli jen někteří. Když jsme se vrátili, šli jsme na přednášky. Tam nám řekli, že jestli se připojíme k tomu, co se teď děje, tak nás vyhodí a můžeme se dostat i do vězení. My jako studenti jsme pořád ještě nevěděli, co bude. Někteří odešli s tím, že už se nám nic nestane, někteří se pořád báli.“Nedlouho poté vznikl stávkový univerzitní výbor. Ve středisku na ulici Křížkovského nabíral studenty, kteří uměli psát na stroji. Kdo mohl, přišel a připojil se k psaní letáků, třeba na několik hodin. Filozofická fakulta byla vlastně takovým centrem revoluce studentů v Olomouci. „Přespávali jsme na zemi, všude se povalovaly spacáky a karimatky. Když byl někdo utahanej, tak se normálně vyspal a psali jsme dál,“ dodává Čiklová. Vždycky fungovala nějaká rychlá spojka a stejně jako se letáky studentů UP dostávaly dál do okolních vesniček a měst, tak se do Olomouce dostávaly letáky odjinud. Přesvědčování nebylo lehké. „V Olomouci lidé ještě vůbec nevěřili. V televizi nás krmili dál.“
Další studentské akce spočívaly v ježdění po továrnách. Studenti promlouvali k dělníkům. „Někde nás natvrdo vyhodili. Fungovaly milice, takže se kolikrát stalo, že jsme se vraceli s nepořízenou. Ale někde jsme rozdávali letáky před vrátnicemi. Nebo jsme ty letáky v noci nalepovali na sloupy po celé Olomouci. Policajti si na to samozřejmě dávali bacha, a tak když jsme uviděli nějaké auto, radši jsme hned někam zaběhli,“ vzpomíná.
Právě díky letákům se lidé dozvídali o nejrůznějších shromážděních – byl to jediný zdroj informací o aktuálním dění. „V hospodách byly různé tábory lidí. Někteří nás podporovali a objednávali nám pití a jídlo. Neměli jsme ani kde jíst, domů jsme moc nejezdili. A někdo nás poslal úplně někam.“ Také se svolávaly stávky, na které se chodilo s obrovskými namalovanými transparenty. Ty se dělaly přes noc, aby se všechno stihlo. Byla nouze, ale spalo se a jedlo, kde se dalo. Studenti se scházeli různě. U Džbánu, u Anči, na rohu u „sedmnáctek“ byla vyhlášená hospoda Na Růžku, chodilo se ke Zlaté kouli a také k Albichovi (dnes U Fleka), kde visel nápis: „Studenti, nekraďte si sklo, nebudete mít z čeho chlastat.“

Politika musela ze školy brzy ven

Změny probíhaly rychle. Měnili se vedoucí kateder, fakult… „Atmosféra se změnila okamžitě a radikálně – hlavně v humanitních oborech se už nemuselo lhát a přednášet informace po marxistické revizi, tedy po odstranění všeho, co nebylo v souladu s marxismem-leninismem a dialektickým materialismem. Přestala se zamlčovat jména a díla vědců, spisovatelů a umělců, kteří byli na tzv. indexu, tedy ostrakizovaní vládnoucím režimem. Začalo se pracovat s cizojazyčnými zdroji i odjinud než jen ze zemí tzv. socialistického tábora a rozvíjela se vědecká i studijní spolupráce se západními zeměmi,“ vzpomíná na převrat Vladimír Stanzel, dnes učitel českého jazyka a hudební výchovy na gymnáziu, tehdy student třetího ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
Hned na počátku 90. let začaly první stáže jak pro studenty, tak pro učitele. Politické předměty, stejně jako povinné chmelové brigády, se zrušily. Prorežimní organizace jako SSM (Socialistický svaz mládeže), SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství) a hlavně KSČ zrušily svou činnost. „Zkrátka politika neměla a nesměla zasahovat do nově se rodících akademických svobod.“
V prosinci 1989 se na univerzitě ustavily akademické rady, které zvolily děkany fakult a členy Akademické rady UP. Právě Akademická rada UP 21. prosince zvolila nového rektora, Josefa Jařaba. V červnu 1990 byl ustanoven místo Akademické rady Akademický senát. Díky vzniku akademických senátů měli studenti možnost vyjádřit se k fungování jednotlivých kateder a fakult. „Mezi studenty panovalo většinově opojení ze svobody, mezi učiteli také, protože při výuce už nemuseli lhát. Jejich pozice ale byla složitější, mnozí zřejmě pociťovali strach, jestli jim teď studenti dají důvěru – tady jsme se nechtěně chovali trochu jako svazáci v 50. letech, ale bylo třeba zbavit se zkompromitovaných a hlavně neschopných ‚kádrů‘, kteří se v učitelském sboru drželi jen kvůli členství v KSČ. Za své obory (český jazyk a hudební výchova) mohu s jistotou konstatovat, že vždy převážilo hledisko odbornosti.“ Politické změny šly ruku v ruce se změnami sociálními – zejména ve vztazích mezi učiteli a žáky. Najednou začalo být důležité, aby studenti zaujali nějaké stanovisko a formulovali vlastní názor. Předchůdcem dnešního akademického senátu byla občanská fóra, kdy každá katedra měla svého zástupce z řad učitelů a studentů. Během revoluce se konaly i tři schůze za den. „K tomu přistupovala distribuce letáků a tiskovin, výjezdy do měst a vesnic, účast na odpoledních a podvečerních demonstracích. Já jsem po zabrání FF okupační stávkou chodil v noci tisknout na sítotisku materiály všeho druhu, takže jsem v akutní fázi (od vyhlášení okupační stávky do půle prosince) spal tři až čtyři hodiny denně,“ líčí Vladimír Stanzel.

Univerzita se po revoluci nebývale rozrostla

Již na počátku 90. let se univerzita rozrostla o další fakulty – Cyrilometodějskou teologickou fakultu, Fakultu tělesné kultury a Právnickou fakultu. Začal prudce narůstat počet studentů. Pár let poté se rekonstruovaná klasicistní budova tereziánské zbrojnice stala sídlem univerzitní knihovny – přestavba byla inspirována ideou Jana Amose Komenského o přeměně zbrojnic v bibliotéky. Dnes v ní můžeme nalézt také vydavatelství UP a audiovizuální centrum.
V roce 2008 vznikla na UP další fakulta – Fakulta zdravotnických věd. O rok později byl slavnostně zahájen provoz nové budovy Přírodovědecké fakulty UP na Envelopě. Univerzita se i nadále rozvíjí velmi rychle. Vědci i studenti získávají prestižní ocenění za vědeckou činnost, od roku 2011 UP buduje pět vědeckovýzkumných areálů a je také organizátorem mnoha kulturních akcí – zejména populárního festivalu Academia Film Olomouc.
Dnes má nejvyšší počet fakult v historii – osm. Studentů je zde přes 23 000. Není nijak neobvyklé potkat cizince, ať už ve městě, nebo přímo ve třídě. Díky programu ERASMUS mohou také studenti UP studovat v zahraničí. Otevřely se nové hranice plné možností a nových příležitostí.
A jen občas si dávní absolventi vzpomenou na to, jak kdysi chodili ke Zlaté kouli, do Účka na schůze, jak nosili trikolory a utíkali noční ulicí, když vylepovali letáky, anebo jak si občas zašli na smažák k Drápalovi za devět padesát.

OLOMOUCKÁ REVOLUCE V KOSTCE
• 19. listopadu – ve Státním divadle Oldřicha Stibora probíhá veřejná diskuse o masakru na Národní třídě. Účastní se i studenti. V devět hodin večer se schází asi 200 studentů na „šmeralkách“, jsou vybírání první mluvčí studentů. Je třeba ještě přesvědčit pedagogy.
• 20. listopadu – ve sportovní hale UP se koná shromáždění. Účastní se děkani, rektor, předseda CŠV SSM a mluvčí studentů. Je odsouhlasena týdenní stávka na podporu pražských studentů. Večer se ustavuje dvacetičlenný stávkový výbor.
• 21. listopadu – celá univerzita jde se svíčkami Olomoucí až na náměstí, kde se koná mítink. Bez jediného hesla a transparentu. Po dvouhodinovém jednání rektora nakonec příslušníci Veřejné bezpečnosti nezasahují.
• 22. listopadu – pro studenty se tisknou první prohlášení a výzvy k manifestační generální stávce 27. listopadu od 12:00 do 14:00. Studentská stávka získává podporu široké veřejnosti.
• 23. listopadu – studenti stojí u bran továren a pokoušejí se získat dělníky na svou stranu. Komunisté se snaží studenty izolovat a zakázali vstup do továren. Večer se v hale UP koná koncert za účasti Slávka Janouška, Vaška Koubka a Karla Plíhala.
• 25. – 26. listopadu – na Ostravsko vyjíždí asi 400 studentů s cílem přesvědčit dělníky, aby studentstvo podpořili a vstoupili do manifestační generální stávky.
• 27. listopadu – generální stávka.
• 28. listopadu – za studenty se staví i Dopravní podnik města Olomouce.
• 30. listopadu – poprvé vychází Přetlak – „nezávislý nepravidelník stávkujících studentů UP“.
• 11. prosince – je vyhlášen Rudý týden. Během něj jsou odstraňovány symboly KSČ.
• 21. prosince – Josef Jařab je zvolen rektorem UP.
• 29. prosince – Martin Mejstřík (jeden z hlavních představitelů a organizátorů studentského hnutí) ukončuje studentskou stávku. Václav Havel je zvolen prezidentem.

Back to school. Se Stem zvířat a Chinaski to šlo zvesela

Davy natěšených studentů – a nejen jich – proudí relativně úzkým cihlovým průchodem do Korunní pevnůstky. Muzika se line celým centrem Olomouce od Tržnice až po „Hrdiny“ a samozřejmě mnohem dál. Pár kaček v kapse, aspoň na nějaký ten lahodný nápoj, neb jsme krásně ušetřili za vlezné. Další ročník putovního festivalu Back to school dorazil 2. října i do Olomouce.

Open air festival k zahájení nového akademického roku se letos poprvé koná až druhý týden zimního semestru. Na programu jsou kapely Prague Conspiracy, Dolls In The Factory, ATMO music, Sto zvířat a Chinaski. Čeká nás směs opravdu pestrých žánrů – od rapu a popu po chytlavé kytarové tóny a možná trochu toho „mainstreamu“.
Back to school začíná brzy, kolem třetí hodiny odpoledne, aby návštěvníci stihli vychutnat všechno, co festival tohoto typu nabízí. Je trochu zataženo, slunce prosvítá čas od času spíše omylem, ale zatím neprší a na tom záleží. Pevnůstka se postupně zaplňuje, kopce po stranách jsou obsazené těmi, kterým se nechce stát u pódia, skupinky naráží na staré i nové známé.
Doznívá Prague Conspiracy, pražská kapela hrající mix žánrů od diska, rocku, punku až po ska. Následuje zvuková zkouška Dolls In The Factory z Frýdku-Místku a zdá se, že všude panuje příjemná atmosféra. Přestože je začátek semestru a další prázdniny jsou v nedohlednu, nevadí, pokračuje se dál. Back to school se právě začíná rozjíždět. U pivních stánků vládne růžová – v podobě kelímků na pivo za vratný poplatek padesáti korun.
„Zatím je to tu parádní. Nejdříve jsem si myslel, že stánky budou předražené, když se neplatí vstupné, ale taková katastrofa to není. Člověk se tu nenudí, poslechne si kapely a ještě ho čeká bohatý program v okolních klubech po skončení festivalu,“ říká Marián Ptáček, který je na festivalu v Olomouci poprvé. I další ohlasy jsou víceméně pozitivní, jen studentka anglické filologie a žurnalistiky Nikola Podhorská si trochu postěžuje: „Hudební akce bez placení vždy potěší a tahle nabízí špičku tuzemské hudební scény, jen bych ocenila více prostoru, protože návštěvníků je opravdu hodně.“
Začíná se pomalu stmívat a po Dolls In The Factory začíná hrát liberecká hip-hopová kapela ATMO music, která si v Olomouci zkusila i stage diving (skok do publika přímo z pódia). Fanoušci si nakonec vykřičí největší hit kapely – Andělé.
Ladí Sto Zvířat, mění se barva pivních kelímků z růžové na modrou a pokračuje se. To už se na Pevnůstce nedá skoro hnout – od pódia až daleko dozadu ke stánkům je hlava na hlavě, přesto se nezdá, že to někomu vadí. Jen občas nějaký citlivý návštěvník utrousí nemístnou poznámku na řetěz lidí proplétající se dopředu k pódiu nebo pryč od něj, ale při tónech Sta zvířat a jejich Nikdy nic nebylo to vyznívá do ztracena.
Kolem deváté večer začínají hrát Chinaski, úspěšná česká kapela, která boduje jak v rádiích, tak na poli Akademie populární hudby (cena Anděl za rok 2005 a 2007) a zároveň je také headlinerem letošního festivalu. Loni celou Pevnůstku rozskákala slovenská kapela Horkýže slíže a doslova z ní udělala jeden velký kotel. Možná proto jsou letos Chinaski přijímáni trochu skepticky. Přesto se do toho tyhle „Husákovy děti“ obouvají s pořádnou energií. Z rádií lidé znají i novinky jako třeba Víno nebo Hlavolam, ale kromě novějších songů hraje kapela i ty kultovní a najednou je všude Klára, Vedoucí a Tabáček – protože, přiznejme si to – „jaký si to uděláš, takový to máš“. Pro skalní fanoušky má kapela připravené i starší kusy, a pánské publikum tak najednou zpívá refrén ze starší písničky Punčocháče: „Kdybych věděl, že je to poprvé, tak bych tolik nepospíchal…“, načež dámy zazpívají v odpověď: „Kdybys tolik nepospíchal, sundala bych si punčocháče.“
Kolem čtvrt na jedenáct večer už Chinaski dohrávají poslední přídavek a většina návštěvníků opouští Pevnůstku, opět neoblíbeným průchodem, kde se davy lidí jako každý rok nemohou hnout ani na jednu, ani na druhou stranu. Někdo si v zácpě zpívá, někdo nadává, ale nakonec většina lidí působí docela spokojeně. Ono není na škodu se na začátku semestru pobavit, načerpat energii na nový akademický rok a setkat se opět s přáteli, kteří si dali menší studijní volno. Navíc ušetřené peníze za vstupné zahřejí na duši. Neříká se nadarmo, že ty nejlepší věci jsou zadarmo.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka