Menu

anigif

A+ A A-

Teologie není geologie

V centru Aletti na ulici Křížkovského nás přivítal docent Altrichter z Cyrilometodějské teologické fakulty, který zde pracuje. Asi v nejstudenější místnosti široko daleko vyprávěl o svém kněžském působení, a to především za komunistické éry, o studiu v kněžském semináři a o jeho osobních názorech týkajících se zvolení papeže. Proč jste se dal na kněžskou dráhu? Byl jste o tomto poslání přesvědčen od útlého mládí?Určitě jsem byl přesvědčený, ve dvanácti, třinácti letech jsem chtěl být knězem. Je pochopitelné, že to mělo i své výkyvy. Nelze si jen tak najednou uvědomit, co přesně s sebou přináší kněžství. Důvody, proč jsem se nakonec…
Číst dál...

Jak samouk-překladatel k cvrlikání přišel

Robert „Bob“ Hýsek působí na katedře anglistiky už jen externě. O to více času věnuje překladům a snad i svým zálibám, třeba slam poetry. Překládá pro nakladatelství Argo, nejčastěji Charlese Bukowského nebo Philipa K. Dicka. Angličtinu se naučil sám. Ostatně tvrdí, že je nutné znát především jazyk, do kterého překládáte. V životě vyzdvihuje bdělost a hravý nadhled. Co vás během posledního týdne nejvíce zaujalo?Cvrlikání nad krmítky. Jsem pohroužen do vlastní práce a pozorování dějů v přírodě. Začal jsem pracovat na novém překladu Bukowského románu Na poště a zaujalo mě, jak se mi text vzepjal pod rukama – vyprávěcí perspektiva si…
Číst dál...

Dějepis nejsou pouze čísla, ale hlavně příběhy

Antonín Kalous, rodák z východních Čech, vystudoval historii, anglistiku a archivnictví. V současné době učí na Katedře historie, při výuce se specializuje především na středověk a raný novověk. Napsal dvě historická díla, která se těší velkému zájmu veřejnosti, za jedno byl nominován na prestižní cenu Magnesia Litera. Jak jste reagoval, když jste zjistil, že rozhovor s vámi bude dělat někdo se stejným příjmením?Pomyslel jsem si: „Jé, to je vtipný.“ A ještě jsem napsal Lence Pořízkové, která tento rozhovor domlouvala, že Martina Kalousová je moje sestřenice – chvíli věřila, že jste to vy. Co vás přivedlo k zájmu o historii? Byl…
Číst dál...

Od obecné lingvistiky k elektrické kytaře

Sémiotik Vít Gvoždiak miluje kávu s mlékem a knihovny. Vystudoval v Olomouci obor Česká filologie, postgraduálně se věnuje sémiotické teorii Romana Jakobsona. Jak se mu učí mezi dívčím kolektivem? Co všechno se skrývá pod názvem Bez trubek a bez bubnů? Které z předmětů má nejraději? Jak tráví volný čas? Magisterské studium na Filozofické fakultě jste ukončil nedávno, jak byste srovnal magisterské a doktorské studium?Tyto dva typy studia jsou úplně jiné a za poslední léta se značně proměnily. Nastoupil jsem na doktorské studium s názvem Český jazyk a po třech letech přestoupil na Obecnou jazykovědu a teorii komunikace. Fakulta prošla za…
Číst dál...

Čeští studenti mají větší fantazii než Švýcaři

Ivana Procházková vystudovala v Olomouci kombinaci oborů bohemistika a germanistika, pobývala v Německu a ve Švýcarsku a v současné době vede na Filozofické fakultě Centrum judaistických studií. Jak tráví svůj volný čas a co ji přivedlo k tak neobvyklému oboru? Myslí si, že je judaistika sexy? Svoje studium tady na univerzitě jste dokončila teprve před pár lety. Jak vzpomínáte na svá „školní léta“?Už to bude minimálně devět let, ale pamatuji si to docela dobře. Řekla bych, že se toho od té doby hodně změnilo, což možná zní trochu staromilsky. Ale hlavně se změnil můj vlastní pohled na Olomouc. Očima studenta…
Číst dál...

Na tajných seminářích jsme rozebírali Škvoreckého

V této rubrice bychom vám chtěli přinášet rozhovory s profesory, docenty, doktory a magistry, kteří působí na Filozofické fakultě v Olomouci. Nebudeme zjišťovat, na jakém projektu či odborném článku momentálně pracují, ale co dělají, když opustí své kabinety. Budeme se jich ptát, jací byli studenti. Co je zajímalo a zajímá. Dozvíte se, zda učitel, který vás potápí u zkoušek, odpočívá rád u rybníka nebo je milovník rocku. Jako první jsme oslovili paní docentku Boženu Bednaříkovou.Bylo pozdní odpoledne, vánice, lidé v kavárně Café La Fée pod Horním náměstím se zahřívali u šálků italské kávy. Paní docentka přišla na domluvené setkání naprosto přesně…
Číst dál...

Člen středověkého řádu za katedrou

Wilken Engelbrecht je muž s kapkou šlechtické krve, smyslem pro humor, širokým rozhledem a hlubokými znalostmi z různých oborů. Svým žákům se snaží vtlouct do hlav, že holandština není synonymum pro nizozemštinu. Jak dlouho jste byl proděkanem pro zahraniční záležitosti filozofické fakulty? Co tato práce obnášela?Čtyři roky. Především jsem měl na starosti vymýšlení projektů a mým úkolem bylo také rozvíjet zahraniční kontakty fakulty. Ta naše tvoří jednu čtvrtinu celé univerzity a počet jejích zahraničních pobytů tvoří téměř polovinu, týká se to především kateder jazyků, politologie, historie a uměnovědy. Do této funkce jsem byl vybrán hlavně z důvodu, že umím několik…
Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka