Menu

anigif

A+ A A-

Čeští studenti mají větší fantazii než Švýcaři

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

Ivana Procházková vystudovala v Olomouci kombinaci oborů bohemistika a germanistika, pobývala v Německu a ve Švýcarsku a v současné době vede na Filozofické fakultě Centrum judaistických studií. Jak tráví svůj volný čas a co ji přivedlo k tak neobvyklému oboru? Myslí si, že je judaistika sexy?

Svoje studium tady na univerzitě jste dokončila teprve před pár lety. Jak vzpomínáte na svá „školní léta“?
Už to bude minimálně devět let, ale pamatuji si to docela dobře. Řekla bych, že se toho od té doby hodně změnilo, což možná zní trochu staromilsky. Ale hlavně se změnil můj vlastní pohled na Olomouc. Očima studenta to člověk vnímá jako jedno z nejkulturnějších míst, které existuje, dokonce to předčilo i Brno, ze kterého pocházím. A tehdejší místní divadelní scéna, čtyři fungující kina, dvě kina studentská, to skoro nebylo možné předčit. Ale v současné době mám dojem, že se Olomouc proměňuje do takového provinčního místa, kultury ubývá, což je škoda. Na druhou stranu si ale pořád uchovává určitý punc, pro který ji spousta lidí vyhledává.
Dokázala jste si třeba už na bakalářském studiu představit, že tady jednou budete učit?
To určitě ne, obzvlášť v bakalářském studiu, které pro mě bylo dost náročné. Dělala jsem obor bohemistika, který jsem vždycky dělat chtěla, a germanistika, která v té době tak nějak zbyla, protože němčina byla jazyk, který jsem v té době ovládala asi nejlépe. Ale s germanistikou jsem vždycky bojovala a ona bojovala se mnou. Nakonec se to ale vyvinulo tak, že jsem na germanistice zůstala, díky paní profesorce Fialové, která mě tenkrát podporovala při psaní diplomové práce. Společně s docentem Krappmannem mě nadchli pro německy psanou literaturu tady na Moravě, která byla do velké míry židovská. A když se v roce 2004 začal formovat Kabinet judaistiky, byla to udička, na kterou jsem se docela úspěšně chytila. Byl to skok, který jsem rozhodně neočekávala, a nebyl plánovaný, ale jak se ukázalo, byl nakonec přirozený.
Určitě často slýcháte, že judaistika je dost neobvyklý obor.
To ano, slýchám. Na druhou stranu je pravda, že je plno lidí, kteří se zájmem sledují vývoj judaistiky v celé České republice, mají docela dobrý náhled a jsou schopni porovnávat. Judaistika asi nikdy nebude masovým oborem, ale v tom je právě její devíza. Individuální přístup a péči o vědecký růst ze strany pedagogů si student užije na málokterém oboru. Kromě toho židovská studia v sobě snoubí několik disciplín – historii, filozofii, dějiny kultury, lingvistiku. A interdisciplinární orientace je především v bakalářském stupni vzdělání dobrý základ, který táhne.
I hodně studentů se o judaistiku zajímá. Minimálně na Katedře bohemistiky jsou vaše semináře oblíbenými céčkovými předměty. Co myslíte, že mladé lidi k judaistice táhne?
To je dobrá otázka. Myslím, že je v poslední době moderní říkat, že je nějaký obor „sexy“. Já si nejsem úplně jistá, že tohle lze říct o judaistice, ale každopádně nějaké kouzlo mít musí. A myslím si, že to asi bude jisté kouzlo tajemství. Přestože židovská historie a kultura jsou už od jedenáctého století neoddělitelně spjaté s tou českou, v době, kdy tady vládl komunistický režim, to bylo téma silně tabuizované, nebo se o něm mluvilo pouze v povolených intencích. Ta mezera vyvolala určité vakuum, které lidé touží nějakým způsobem zaplnit. A navíc ta literatura je velmi zajímavá. Navíc olomoucká judaistika není oborem religionistickým, klade důraz na mezioborová studia, kromě výzkumu židovského dědictví na Moravě se soustředí i na izraelská studia, což je v dnešní době z politického i hospodářského hlediska velmi aktuální. Magnetem budou i v našem prostředí stále ještě exotické jazyky, jejichž výuku nabízíme – hebrejština, biblická hebrejština, jidiš a arabština. A co táhne studenty do literárních seminářů věnovaných židovským autorům? Jako odpovědi se mi už v několika případech dostalo, že si chtějí mimo jiné ověřit, zda se s pomocí humoru dá přežít. A tak často zkoumáme, jak je tento záhadný elixír tragiky a humoru v těch starších i současných textech namíchán.
Můžete díky svým zahraničním pobytům nějak srovnat studium a vůbec život v naší republice s tím v Německu a ve Švýcarsku?
Oproti těm zemím, se kterými můžu srovnávat, je asi největší rozdíl v mentalitě studentů. Ve Švýcarsku studují lidé to, co jim přinese nějaký užitek v pozdějším zaměstnání. Přesně vědí, co chtějí a také se toho drží i ve svých mimoškolních aktivitách. Jejich invence a fantazie je v porovnání s našimi studenty omezenější. Kromě toho, u nás není alespoň ve studentských řadách tak daleko od myšlenky k činu. Třeba právě naše kulturní scéna, spoluvytvářená studenty, mi v německy mluvících zemích dost chyběla. Je to samozřejmě místo od místa, Lucern, ve kterém jsem se kromě Bernu pohybovala nejvíce, je město rozlohou srovnatelné s Olomoucí, ale co se týče studentských kulturních i jiných aktivit je daleko za námi. V Německu lidé také od začátku vědí, co chtějí, protože jsou k tomu nuceni okolnostmi. Projevuje se velká nezaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných lidí, takže se všichni moc dobře rozmýšlejí, co půjdou studovat, jsou mnohem houževnatější. Na druhou stranu si myslím, že jsou ochuzeni o tu radost ze studentského života. U nás jsou navíc studenti mnohem více zapojování do dění na univerzitě a spoluvytvářejí ho. Zatímco v Německu a ve Švýcarsku jsou vesměs konzumenty, kterým je to docela dost dáváno najevo. Systém a jeho bezpodmínečné dodržování jistě vedou k neustálému zvyšování úrovně, na druhou stranu troška toho našeho „všeobecného chaosu“ nemusí být vždy nutně na škodu, dává nám možnost svobodně se nadechnout. A toho si cením nade vše i mimo akademickou půdu.
Učíte židovskou literaturu, po jaké knize ale sáhnete ve svém volném čase? Kdo jsou vaši oblíbení autoři?
Kdybych měla říct svého nejoblíbenějšího spisovatele, tak vás asi překvapím. Není to Žid, ale autor katolické moderny, Jaroslav Durych, ke kterému jsem přišla skrze mého bohužel nedávno zesnulého kamaráda a velkého učitele Petra Horu. Přešla jsem také na žánr detektivek, který mi doteď byl poměrně vzdálený, ale pronikla jsem do něj přes severské autory. Podlehla jsem velkému boomu. Jak nemám ráda to, co je moderní, tak tohle mě opravdu chytlo.
Čím dalším naplňujete svůj volný čas? Co vás zaručeně odreaguje od každodenních starostí?
Strašně ráda bych dle litery příruček vyšší dívčí řekla, že nejlépe se cítím za sporákem v kuchyni a zaručeně si odpočinu třeba při žehlení. Není tomu tak, bohužel a bohudík! Volný čas trávím pokud možno venku. Nejlépe na horách a ve skalách. Sportovní lezení, to je činnost, při které člověk namáhá nejen tělo, ale i hlavu, protože musí spojit pohyb s úsudkem, kam sáhnout, kam stoupnout. Také je to týmová práce, je to docela dobrý nácvik, jak fungovat v mezilidských vztazích, protože komunikace je tam poměrně potřeba. Člověk získává nejen určitý přísun adrenalinu, ale také strachu, který musí překonat, a to zaručeně vygumuje všechno, co v hlavě v tu chvíli nemá co dělat. A na stará kolena jsem ještě začala hrát krajskou volejbalovou ligu.
Věnujete se také překladům. Co by podle vás měl mít dobrý překladatel beletrie, aby dokázal zachovat
ducha knihy?
Na to jsou samozřejmě různé teorie, jakým způsobem překládat. Zdali být věrný původnímu textu nebo povolit otěže vlastní stylistické schopnosti. Já zastávám spíše tu druhou variantu. A myslím, že by překladatel měl mít dostatečnou vlastní čtenářskou zkušenost, aby byl schopen rozlišovat jednotlivé styly. A že by měl také myslet na čtenáře, což se v poslední době moc nenosí. Literární věda se do velké míry odklání od čtenářů, a to v překladu není úplně na místě. Je potřeba myslet na to, aby čtenář pochopil, co chce autor z jiného kulturního prostředí sdělit, pokud jsou takové mezikulturní přesahy vůbec sdělitelné.

Mgr. Ivana Procházková

Studium: Obory Česká filologie a Německá filologie na Filozofické Fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Momentálně přerušené studium PhD., tématem doktorské práce je dramatik Max Zweig.
Zahraniční pobyty: Na studijních pobytech a v rámci stipendijních programů pobývala v Německu (Siegen, Konstanz) a ve Švýcarsku (Luzern, Bern).
Působení na univerzitě: Vedoucí Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových, vyučuje mimo jiné předměty Česká židovská literatura a Úvod do studia judaistiky. Že bude jednou učit si nikdy nedokázala představit.
Další aktivity: Překládá beletrii a odbornou literaturu z němčiny (Peter Habeler: Osamělé vítězství, Claudia Tödtmann, Gabriele Schlegel: Profesionální vystupování, Daniela Schetar, Friedrich Köthe: Slovinsko a Terst). Účastní se realizace programu Dny židovské kultury v Olomouci (filmová sekce), pořádá kulturně-vzdělávací akce v rámci CJS (oslavy židovských svátků, cyklus judaistických přednášek pro veřejnost).
Záliby: Volný čas tráví nejradši venku, nejlépe sportovním lezením, hraje krajskou volejbalovou ligu.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka