Menu

anigif

A+ A A-

Od obecné lingvistiky k elektrické kytaře

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

Sémiotik Vít Gvoždiak miluje kávu s mlékem a knihovny. Vystudoval v Olomouci obor Česká filologie, postgraduálně se věnuje sémiotické teorii Romana Jakobsona. Jak se mu učí mezi dívčím kolektivem? Co všechno se skrývá pod názvem Bez trubek a bez bubnů? Které z předmětů má nejraději? Jak tráví volný čas?

Magisterské studium na Filozofické fakultě jste ukončil nedávno, jak byste srovnal magisterské a doktorské studium?
Tyto dva typy studia jsou úplně jiné a za poslední léta se značně proměnily. Nastoupil jsem na doktorské studium s názvem Český jazyk a po třech letech přestoupil na Obecnou jazykovědu a teorii komunikace. Fakulta prošla za poslední roky relativně velkou změnou a změnila se také povaha doktorského studia. Myslím, že k lepšímu. Základní rozdíl mezi doktorským a magisterským studiem je samozřejmě ten, že doktorské je specializované a konkrétnější, zatímco v magisterském studiu jste nuceni absolvovat řadu předmětů, které vás až tak bavit nemusí.
Nastupoval jste na magisterské studium se záměrem učit?
Studoval jsem ještě za starých časů, kdy nebylo akreditované zvlášť bakalářské a magisterské studium, takže ne. Učit? Já si pořád nemyslím, že jsem učitel. 
Nejste učitel? Proč?

Seminář je kooperativní podnik, který by ideálně neměl být pouze seznamem termínů či citací uznávaných autorit. Jsem rád, když se během semináře také něco nového naučím a v tomto smyslu tedy nejsem učitel.
Jak se vám učí mezi dívčím kolektivem? Není to leckdy obtížné?
Tato otázka má vícero odpovědí, ostatně jako všechny. Konkrétně v tomto semestru všechno, co učím, ve svém názvu obsahuje slovo sémiotika, což je z mé zkušenosti hodně odpudivé, a to mezi mě a kolektiv postaví většinou zeď, přes kterou na sebe moc nevidíme. Snažím se pak někoho na druhé straně zahlédnout a přál bych si, aby někdo zahlédl mě. Obtížné je to poskakování se snahou nahlédnout přes okraj sémiotické zdi, ne na ta děvčata na druhé straně.
Proč si myslíte, že sémiotika tvoří mezi vámi a studenty zeď?
Sémiotika je janusovská věda. Na jednu stranu totiž přichází s takovými typy tvrzení, které jsou intuitivně zcela jasné a snad dokonce banální. Sémiotikem nebo sémiotičkou tak může být dnes skoro každý, bez nějakého speciálního vzdělání či intelektuálního tréninku, jak říká Boris Uspenskij. Na stranu druhou ale zároveň ukazuje, že naše intuice nemusejí být vždy tak jasné a zodpovídání i těch jednoduchých otázek se může zkomplikovat. Ta zeď je, myslím, postavena právě z rozčarování nad smyslem tohoto komplikování.
Jak vzpomínáte na studentská léta?
Vzpomínám na ně rád. Trávil jsem hodně času ve Zbrojnici a přispíval firmě provozující automat na kávu na poměrně hodně výplat. Měl jsem více času na věci, které jsem chtěl dělat.
I přesto, že jsou Vaše předměty podobné, co učíte nejraději, kam se nejvíce těšíte?
No, na všechny se těším. Mají sice v názvu stejné slovo, nicméně doufám, že se v něčem odlišují. S Danem Faltýnkem (vedoucí Katedry obecné lingvistiky) máme společné to, že jsou naše předměty tematicky, metodologicky i jinak velmi průchodné, a proto se můžu těšit na všechny stejně intenzivně. Pokud bych ale pod pohrůžkou musel vybrat ty, které se mi zdají nejlepší, pak by to v tomto semestru byly Ajvaz, Borges, Calvino, Reflexe sémiotických teorií v literatuře a Sémiotická analýza mediálního textu.
V hodinách se snažíte se studenty komunikovat, co si v duchu říkáte, když všichni jen zaraženě sedí a nikdo nic neříká?
Domnívám se, že jde o klasický problém. Když se na něco zeptáte a je ticho, tak člověk najednou neví, jestli je to proto, že položil naprosto banální otázku, nebo naopak proto, že se ptá na něco skutečně neprohlédnutelného. Problém jsou spíše otázky než odpovědi. Můžu říct, že dnešní studenti jsou na vysoké úrovni. A když se podaří najít vhodnou otázku, vyřeší i poměrně obtížné úkoly.
Název jednoho vašeho předmětu je velmi neobvyklý – Bez trubek a bez bubnů. Proč se tak jmenuje?
Jedná se o experimentální předmět, který učíme společně s Danem Faltýnkem. Zhruba rok hovoříme o sepsání knihy, jež by měla mít zásadní charakter v našich intelektuálních životech. Řekli jsme si, že bychom si na to téma rádi otevřeli pracovní přednášku. Název Bez trubek a bez bubnů odkazuje k jedné scéně z filmu Rodinný krb (režie: François Truffaut). Hlavní hrdina Antoine přichází do domu, kde bydlí, a dá se do hovoru se starším pánem, kterému oznamuje, že zrovna dopisuje knihu o životě. Láme si ale hlavu s názvem. Dostane odpověď, že název je ta nejjednodušší věc na světě. Starý pan se ptá: Máte tam nějaký trubky? Ne. A máte tam nějaký bubny? Ne. V tom případě je to zcela jasné, Bez trubek a bez bubnů.
O jakou knihu se jedná a kdy se ji chystáte napsat?
Kniha, kterou s Danem Faltýnkem (a možná i dalšími kolegy) chystáme, má zatím pracovní název Prolegomena k teorii gramatiky, a chceme v ní formulovat povahu věcí, které si s sebou každý zabalí do svého metodologického batohu, než vyrazí na cestu promýšlení gramatického popisu. S napsáním nijak nespěcháme, i přesto, že již máme nachystanou relativně podrobnou osnovu a řadu přesně formulovaných tezí.
Jak pohlížíte na reklamy? Necháte se i vy, jakožto odborník čas od času nějakou ovlivnit?
Vzhledem k tomu, že jsem spolupracoval (a ještě stále spolupracuji) s marketingovými agenturami a zabývám se analýzami značek a reklam, hodnotím je spíše z hlediska provedení. Myslím si, že reklamy jsou bezvadné a měly by být úplně všude, protože právě v reklamě nejlépe vidíme aktuální podobu kultury (jaké jsou naše hodnotové žebříčky, co je to rodina, žena, muži, co považujeme za důležité atd.). To nenajdete v žádných knihách, ani poezii, ani krásné literatuře. Chcete-li se něco dozvědět o stavu naší společnosti, tak se podívejte na nějaký reklamní blok.
Měl byste pro čtenáře Pačesu nějaký žhavý knižní tip? Jakou nejpozoruhodnější knihu jste za poslední dobu četl?
Za poslední roky byly takové esenciální knihy dvě. První z nich je povídkový soubor Příběhy vašeho života od Teda Chianga, autora, který publikuje maximálně jednu povídku ročně, vždycky za ni ale posbírá velké sci-fi literární ceny (Nebula, Hugo). Tenhle soubor je příležitost, jak si jeho mimořádně promyšlené texty užít v rychlém sledu za sebou. Tou druhou knihou je Magie pro začátečníky od Kelly Linkové. Těžko se popisuje, čtete ji ale s otevřenou pusou.
Když potřebujete absolutně vypnout a odpočinout si od školy, od učení, od sémiotiky, co děláte?
Nemám jasně definované hranice. Pokud si vzpomínáte, tak jedna z definic sémiotiky říká, že sémiotika studuje vše, co je zajímavé. Rád sleduji např. trendy ve webových technologiích, konkrétně programovací jazyk boom html 5, který umožňuje neskutečné věci a je mimořádně atraktivní. Firefox na něm staví celý svůj operační systém.
A co sport?
Kdysi jsem skončil na třetím místě v krajském (nebo okresním) přeboru ve stolním tenise ve čtyřhře – to byl můj největší sportovní úspěch. Od té doby jsem pasivní, nebo spíše úplně netečný.
Relaxujete také hudbou?
Nedávno jsem si koupil elektrickou kytaru. S kamarády jsme před třemi čtyřmi roky založili kapelu, která sice dodnes neměla jedinou zkoušku, má ale potenciál. Až náhodou nebude mít Katedra obecné
lingvistiky prostředky na financování všech úvazků, máme záložní kariéru rockových hvězd.

Mgr. Vít Gvoždiak

Studium: Obor Česká filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nyní dokončuje doktorské studium Obecná jazykověda a teorie komunikace, tématem dizertační práce je Jakobsonova sémiotická teorie. Kritické poznámky.
Zahraniční pobyty: Na studijních pobytech pobýval na Univerzitě v Göttingenu (Německo).
Působení na univerzitě: Působí na katedře Obecné lingvistiky, vyučuje celou řadu zajímavých předmětů, např. Ajvaz, Borges, Calvino; Bez trubek a bez bubnů, Sémiotická analýza mediálního textu, Úvod do teorie znaku atd.
Další aktivity: Organizace činnosti Sémiotické skupiny (www.semiotickaskupina.cz), zejména přednášek. Redaktor časopisu Aluze a Czech and Slovak Linguistic Review. Spolupracuje na sémioticko-marketingových analýzách značek (Figaro, Fidorka, IKEA, Jacobs, Krušovice, Starobrno, Sedlčanský …).
Záliby: Ve volném čase se nejraději zabývá zajímavými věcmi, např. novinkami ve webových technologiích, občas hraje na elektrickou kytaru a bubny.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka