Menu

anigif

A+ A A-

Jak samouk-překladatel k cvrlikání přišel

foto: archiv Roberta Hýska foto: archiv Roberta Hýska

Robert „Bob“ Hýsek působí na katedře anglistiky už jen externě. O to více času věnuje překladům a snad i svým zálibám, třeba slam poetry. Překládá pro nakladatelství Argo, nejčastěji Charlese Bukowského nebo Philipa K. Dicka. Angličtinu se naučil sám. Ostatně tvrdí, že je nutné znát především jazyk, do kterého překládáte. V životě vyzdvihuje bdělost a hravý nadhled.

Co vás během posledního týdne nejvíce zaujalo?
Cvrlikání nad krmítky. Jsem pohroužen do vlastní práce a pozorování dějů v přírodě. Začal jsem pracovat na novém překladu Bukowského románu Na poště a zaujalo mě, jak se mi text vzepjal pod rukama – vyprávěcí perspektiva si vynutila hovorovost, i když jsem to původně zamýšlel vést o něco spisovněji. Po mnoha básních a povídkách je to můj první překlad Bukowského románu a „dělnický étos“ pošťáka Chinaskiho podle všeho získal ten pravý šmrnc, až když jsem posílil expresivitu a ležérní koncovky obecné češtiny.
Iritují vás jak u překladů, tak v běžné konverzaci rysy obecné češtiny?
Jsem původem z nejsevernější Moravy a kdysi mě to iritovalo. Dnes to vděčně využívám jako obohacení – při tvorbě i při mluvě. Časem jsem si zvykl, ostatně jako překladatel musím být jazyková prostitutka, musím překousnout leccos, osobní antipatie do jazyka nepatří. A jak nám kdysi kdosi řekl na bohemistice: intelektuál je nadávka pro člověka, který si může vybrat, jakým zobákem v dané situaci promluví. Tamtéž zaznělo, že žádný jiný evropský jazyk nemá tak vyhraněně rozvrstvené řečové prostředky – a pro překladatele to je požehnání… anebo taky muka volby.
Když říkáte, že jste musel leccos překousnout – co například? A týká se to i Bukowského?
Zrovna u něj jsem narazil, když jsem překládal povídky se sexuálním a jiným násilím. Do textu je potřeba se vcítit, být v kůži násilníka i jeho oběti. Ovšem u Bukowského je největší komplikací především jeho vágnost, když některé myšlenky vyjádří na půl huby a česky to tak rozplizle nefunguje, myšlenka se musí dotáhnout do konkrétnější podoby.
Je tedy nutné se při překladu ztotožnit s postavami? A jak vám to jde u hrdinek?
Nejen to, je potřeba taky jakoby filmově vidět celou scenérii, představovat si, kde se co nachází, kterým směrem vedou dveře. Do hrdinek jsem se musel naposledy hluboce vcítit při překladu románu Libidárium od Nicholsona Bakera. Je to vtipné umělecké porno ze surreálného rekreačního střediska, kde si zejména ženy plní ty nejdivočejší, nejfantastičtější erotické touhy. Byl to hodně hravý, bláznivý překlad se spoustou neologismů, ovšem horší situace nastala, když jsem se kdysi podílel na překladu jedné kapitoly k nějaké harlekýnce a hrdinka se tam opájela mužnou vůní potu na šíji svého zazobaného svalnatce. To bylo horší než znásilnění od Bukowského.
Na poli překladů jste s Bukovským nejvíce spojován – překládáte ho nejraději?
V jedné fázi jsem ho měl docela plné zuby právě pro to množství stylistických dilemat a formulační dřinu, ale pak mi došlo, že tohle „soužití“ s ním jednou skončí, že pro mne umře ještě jednou, překladatelsky, a rád jsem přijal nabídky na další překlady. Ten chlap má nadhled, humor, osobitou moudrost. Nikdy mě nenudí a učím se u něj vyprávět.
V kolika letech jste se začal učit anglicky?
Angličtinu jsme měli snad od sedmé třídy, ale podstatné bylo, že jsem si na konci osmé třídy, v roce 1988, vyprosil u rodičů Velký anglicko-český slovník od Haise a Hodka, tehdy třídílný. S ním jsem se naučil anglicky tak, že jsem na gymplu překládal texty Metallicy, a dokonce jsem ty paskvily prodával po revoluci v hudebninách.
Můžeme vás tedy považovat za pilného samouka? A láska k angličtině vás pak nepustila a dovedla až na Univerzitu Palackého?
Naprostou většinu toho, co umím, jsem se skutečně naučil sám, neustálou praxí, a taky se učím od každého svého redaktora. Dlužno dodat, že mě kdysi hodně oslovilo Umění překladu od Jiřího Levého. A na Univerzitu Palackého mě dovedla láska k angličtině a češtině v kombinaci s osmnáctiletou bezradností a touhou vypadnout z uhelného regionu někam za holkami a za kulturou.
Je nutné bravurně ovládat jazyk, ze kterého překládáte? Zkoušíte překládat i z jiného jazyka?
Žádoucí je bravurně ovládat jazyk, do něhož překládáte. Při redigování i překladech se stane, že konzultujete různé cizojazyčné verze téhož. V případě potřeby bych si troufl překládat do češtiny z takřka kteréhokoli evropského jazyka, pokud bych měl patřičné slovníky a příručky po ruce, ale byla by to dřina s dost vachrlatým výsledkem, je lepší nechat to na zkušených.
Vyučoval jste někdy v zahraničí?
Pouze specifickou disciplínu performativní poezie, tzv. slam poetry, dvakrát krátce v Anglii. V rámci programu Erasmus jezdí ven i pedagogové a Salfordská univerzita v Manchesteru byla podobným taškařicím otevřená. Nyní na katedře anglistiky působím už jen externě, učím tam pouze slam poetry a také organizuji slamy v rámci olomouckého Klubu slam poetry. Ten je otevřen studentům i veřejnosti a koná se v areálu letního kina.
A neměl jste trému před studenty-Brity mluvit anglicky?
Horší bylo rozumět jim, místní mají specifický přízvuk. Ale jejich kultura je v tomto směru tolerantní, jsou zvyklí na všelijaké hatmatilky, zdvořile se vás snaží pochopit. Diskvalifikovat se lze jinak. V Anglii mají ve škole větší společenské bariéry, z mé závěrečné pozvánky na pivo byli studenti docela vytřeštění.
Už jste to nakousl, ale kdy a jak jste vstoupil do olomouckého literárního života?
V prváku jsem nedostal koleje, ale ubytovnu v Brodku u Přerova, z čehož se časem vyvinulo feťácké doupě a později tam Ukrajinci přechovávali zbraně. Tam se pořád něco dělo, žili jsme v komunitě a neustálém happeningu. Po zásahu URNY jsme se přesunuli do Olomouce a blbli dál. Se spolužáky jsme založili vánoční večírky na anglistice a bohemistice, časem se to nějak nabalovalo. Vzpomenu vydávání grafomanského časopisu Kecy anebo uspořádání elegie za Ginsberga, kterého jsme pár let předtím chtěli zhulit, odvézt vlakem do Brodku a udělat s ním orgie, ale k našemu překvapení požadoval zpáteční odvoz autem. Teď už sedmým rokem s Matthewem Sweneym pořádám poetický festival Ostrovy bez hranic, což je nadšenecký underground.
Byl jste u toho, když byl fenomén slam poetry v Olomouci započat?
Zhlédl jsem všechna republiková finále, tedy i historicky první v roce 2003 v Olomouci během festivalu Poezie bez hranic. V roce 2004 byl zvláštním hostem Marc Smith, zakladatel žánru slam poetry v 80. letech, a s ním jsem zažil, co je to profesionální příprava na vystoupení. Tlumočil jsem i jeho seminář a dodnes z toho čerpám.
Dokážete srovnat úroveň tehdejších a dnešních performancí?
Úroveň se přece jen zvedla, i když s poezií to bývá na štíru, u divácké poroty mívá úspěch spíše kabaretnější poloha typu stand-up. Z jakéhosi důvodu panuje v médiích a mezi veřejností představa, že slam poetry je improvizační poezie, a taky narůstá tlak od publika, aby se improvizovalo, dává se za to více bodů. Přitom je to dost sporné – improvizace se dá i kamuflovat a snad jen Jakub Foll je ryzí improvizátor, přestože i on má ve škraních schované staré rýmy. Bohdan Bláhovec zas opakovaně rozvíjí oblíbené motivické řetězce, skrze starý verš se dostane do nového transu a zároveň reaguje na momentální dění, na slova soupeřů.
Proč jste začal vést na katedře seminář slam poetry? Záleželo vám na kvalitě českého slamu?
Nezáživných kurzů je až nad hlavu a tohle byla od začátku moje srdeční záležitost. Zároveň si myslím, že dnešním vysokoškolákům bolestně chybí rétorika a že se ve škole málo stimuluje skutečně svobodné sebevyjádření. Navíc poezie samotná se neprožívá vnitřně, ale odcizeně se pitvá, případná akademická čtení uspávají.
V čem je váš kurz jiný?
Studenti v něm získají k poezii aktivní vztah – někdo napíše první báseň v životě, jiný vtipně adaptuje staré mistry anebo udělá koláž z různých textů, žánrů i uměleckých forem. Letos chci pokračovat v nácviku nové disciplíny, kterou je týmový slam. Blokový seminář podle všeho otevřu na konci semestru, půjde o intenzivní jednotýdenní výcvik zakončený společným vystoupením.
Jaké byste měl rady do začátku pro studenty, kteří by slam chtěli zkusit?
Každý by měl vycházet především ze svých schopností a svých niterných témat. Úspěšní performeři jsou hlavně sami sebou. Kdo má vůli zlepšovat se, ten si obstojně osvojí ledacos. Klíč k tvořivosti tkví v tom, že se v sobě pozorně pídíme po tom, co je nám opravdu vlastní. Rád bych připomenul, že podstatné je rozvíjet si hravý přístup k životu a poetický nadhled, a ne se pachtit za výhrami.
Máte americký sen?
Kdybych měl odpovědět v mantinelech téhle představy, tak americký sen je spíše výrazem touhy po úspěšné individuální kariéře a nabytí dobově platných statusů moci, úspěchu a zámožnosti. Tomu všemu bych tedy otročil nerad a kromě toho úspěch a jiné pomíjivé bonusy můžou přijít, jen když se vášnivě věnujeme tomu, co nám osobně dává smysl. Navíc sami nikdy ničeho nedosáhneme a ve skutečnosti ani nikdy nic nevlastníme, takže je to fakt jen sen. Čili jednak jsem pro vášeň na stezkách srdce a jednak mám úplně jinak nadefinovanou cestu. Budoucnost v ní neexistuje, je jen iluzorním pojmem. Mým „snem“ je být stále probuzenější, žít v neutuchající vědomé, pozorné přítomnosti.

Mgr. Robert Hýsek

Studium: obor Česká a Anglická filologie na Univerzitě Palackého (1992–1999) 
Zahraniční pobyty: absolvoval výukový pobyt na University of Salford, kde vedl kurz slam poetry, a dále sbíral zkušenosti v rámci programu Summer Marshall Memorial Fellowship či na Fulbright Summer Institute on Contemporary U.S. Literature 
Působení na univerzitě: roce 1999 na UP začal jako doktorand, poté působil jako odborný asistent, lektor, nyní vede pouze externě seminář Slam poetry 
Další aktivity: překládá z angličtiny pro Argo, organizuje exhibice a regionální kola slamu, vede Klub slam poetry na Hoblině a s kolegy z občanského sdružení Detour Productions pořádá poetický festival Ostrovy bez hranic
Záliby: meditace při toulkách přírodou, tchaj-ťi čchüan, vymýšlení stripů, hraní exotických variant šachů, masáže a léčba kanabinoidy

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka