Menu

anigif

A+ A A-

Teologie není geologie

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

V centru Aletti na ulici Křížkovského nás přivítal docent Altrichter z Cyrilometodějské teologické fakulty, který zde pracuje. Asi v nejstudenější místnosti široko daleko vyprávěl o svém kněžském působení, a to především za komunistické éry, o studiu v kněžském semináři a o jeho osobních názorech týkajících se zvolení papeže.

Proč jste se dal na kněžskou dráhu? Byl jste o tomto poslání přesvědčen od útlého mládí?
Určitě jsem byl přesvědčený, ve dvanácti, třinácti letech jsem chtěl být knězem. Je pochopitelné, že to mělo i své výkyvy. Nelze si jen tak najednou uvědomit, co přesně s sebou přináší kněžství. Důvody, proč jsem se nakonec rozhodl, jsou asi tři: První je, aniž bych to chtěl nějak romantizovat, osobní vztah s Bohem. Vím, že mě Bůh čeká, to je úplně zásadní. Druhá věc se týká církve: díky kněžství se dá sáhnout k velkým pokladnicím ducha, ať už je to literatura, hudba nebo umění. Tohle stálo opravdu silně v pozadí mého rozhodování. A za třetí jsem si přál v životě dělat něco smysluplného. Ale kněz nemá na růžích ustláno, jde o velmi diskutabilní profesi. A toto dobrodružství mě velice zajímá.
Proč jste si vybral jako místo svého působení Olomouc?
Jsem „litoměřický produkt“, během doby komunismu v 70. a 80. letech bylo možné studovat v Čechách a na Moravě pouze v litoměřickém centru. Což mělo své plusy, protože jsme se všichni znali, mám z té doby spoustu kamarádů. Ale já už byl tehdy tajně jezuitou, což se nesmělo vůbec vyslovovat, a spadal jsem pod olomoucké arcibiskupství. Takže mé směřování bylo jasné.
Setkal jste se za komunismu s problémy kvůli kněžství?
Když jsem šel na úřad měnit občanský průkaz nebo vyřizovat řidičák, lidé nevěděli, co to je teologie, psali mi tam vždycky geologie nebo něco takového. Byl to pro ně šok. Pokud se jednalo o ty, kteří věděli, oč běží, vzpínali ruce a říkali: Mladý člověk, který může založit rodinu, je najednou ten, který si sobecky zařídí život. Kněžství je něco, co provokuje, znepokojuje, ale tím nechci říci, že jsem se schválně vzepjal vůči režimu, nebo jiným standardům světa, to ne. Perzekuovaný jsem v určitém smyslu byl. Bolševici velice dobře vnímali, kdo je kdo, poněvadž měli všechno odposloucháno. Měli špiony v každé třídě. Věděli, že jsem spojený s jezuity. Také jsem se stýkal s chartisty a lidmi působícími v disentu, kteří dělali protistátní akce. Ale za protistátní akci byla považována i různá soukromá setkání – například jsem chodíval na srazy s Egonem Bondym nebo na setkání, která organizoval samotný Václav Havel. To, že jsem je navštívil, se nedalo utajit. Po revoluci v roce 1989 jsem viděl v archivu obrovské kvantum fotografií, kde jsem na různých manifestacích, například na Václavském náměstí.
Setkáváte se stále s významnými osobnostmi tohoto období?
Určitě, jsem ve spojení s panem Uhdem, Janem Sokolem a tak dále. Znali jsme se i z výslechů, poněvadž tam ta otázka, kdo je Havel nebo ten či onen, často zazněla. Vyšetřování mělo různou podobu. Naivní – ptali se mě, jaké znám řády, a já odpovídal, že řád republiky, řád práce... Je ale především zajímalo, jestli znám Tovaryšstvo Ježíšovo. Také chtěli, ať se vyjádřím k dalším věcem. Buď chtěli získat spolupráci, anebo zastrašovat. Někdy se vyplatilo ze sebe dělat hlupáka, někdy naopak přejít do protiútoku.
Studoval jste i v zahraničí, jaké máte zkušenosti?
Studoval jsem v zahraničí po roce 1989, pod Alpami, v rámci postgraduálního studia, v němž jsem získal doktorát. Také jsem působil jako kaplan pro studenty, zahajoval jsem činnost u Panny Marie Sněžné, nato jsem odešel do Německa. Rok jsem strávil v Berlíně. A poté jsem byl půl roku v nemocnici kaplanem pro nemocné, kteří mi umírali na rukou, báječná zkušenost. Pak jsem přišel rovnou do Říma, kde jsem něco přes dva roky dělal doktorát z teologie.
Je pro studenty z CMTF jednoduché dostat se na zahraniční pobyty?
Ano i ne. Základním předpokladem je dobrá jazyková vybavenost, pro středoevropskou oblast především němčiny. A samozřejmě nestačí jen ta turistického řádu.
Je pravda, že na CMTF obecně ubývá studentů?
Ano, myslím si, že je to dáno obecně tím, že máme generačně slabší ročníky. Pak také tím, že lidé využívají možnosti zahraničního studia. Co se týče kněžství, ne každý jde hned do té či oné diecéze, ale volí třeba konkrétní řeholní spiritualitu.
Dělá česká církev vstřícné kroky k věřícím?
Víte, já bych to musel rozlišit na úrovni jednotlivých osob. Dbá však celkově hlavně o vzdělání. Ale jak se říká: dva lidé, tři názory. Jsou tací, kteří se snaží slyšet a odpovídat.
Spolupracujete s olomouckou judaistikou (obor na FF UP)?
Ano, určitě. Vzpomenul bych například paní doktorku Drexlerovou, která přednáší na judaistice a zároveň u nás na katedře historie, ale není sama, napadá mě ještě kolega Franz… Společně jsme tady v centru Aletti získali ministerský projekt.
Jak jste spokojený s volbou papeže?
Báječně. Slunce svítí, je to člověk neupjatý, bezprostřední, člověk zároveň vzdělaný a zároveň s velkým pastoračním gestem. Najednou je vidět, že se odstraňují fangličky, naplaveniny. Je to člověk, který se umí usmát. To je něco, co jsme potřebovali.
Jaký je Váš postoj k Malachiášovu proroctví? Podle některých výkladů by mohl být současný papež tím posledním před zničením Říma.
Jde o velice závažnou věc a existují zde různé verze čtení. U posledních papežů záleží na tom, komu přesně přisoudíme jednotlivá přízviska zaznamenaná v textu. Pokud se navíc bavíme o proroctví, nemůžeme pominout takového velikána jako je Bůh. Bůh dokáže s některými věcmi pořádně zatočit. Nelze jen mechanicky přiřazovat ke jménu určitý nadčasový horizont. Věci jsou spletitějšího charakteru. Tento text se musí brát vážně, i když s rezervou vůči unáhleným a fanatickým interpretacím.

Doc. Dr. Michal Altrichter, Th.D.

Kariéra: V roce 1985 vstoupil tajně k jezuitům. Od r. 1993 přednášel dějiny filozofie na CMTF v Olomouci, nyní přednáší dějiny spirituality.
Studium v zahraničí: Byl na studijních pobytech v Innsbrucku, Římě, Mnichově, Berlíně, Karlsruhe, Cagliari (Sardinii).
Záliby: Mezi jeho zájmy patří hudba, hraje na varhany a klavír. Kromě toho je náruživým čtenářem, a to především poezie, snaží se sledovat i novinky, například anglické jezerní autory. Ze sportu holduje šachům.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka