Menu

anigif

A+ A A-
Lenka Mráziková

Lenka Mráziková

Poznejte nové lidi, kultury i noclehy

Každý absolvent nakonec rád vzpomíná na svá studentská léta. Spousta času a zážitků, seznamování s lidmi, zkoušení různorodých aktivit a v neposlední řadě cestování – to vše mají studenti jako na dlani. Nový fenomén v sobě spojuje leccos z toho, není ale jen pro studenty a rozhodně není synonymem pro služby zdarma. Couchsurfing vám jednoduše změní a oživí život.

Dnes nás obklopuje mnoho sociálních sítí a kdekdo už na ně získává alergii. Místo, aby lidi sbližovaly, spíše je izolují, s přáteli si povídáme přes internet, a ne v parku nebo hospodě. V tom je Couchsurfing jiný, funguje na přesně opačném principu. Jeho uživatelé se na síti seznámí a za vybranými lidmi zamíří – přímo k nim domů. Couchsurfing (dále jen CS) seskupuje milovníky cestování a poznávání odlišných kultur. Lidé na této sociální síti nabízí ostatním místo k přespání, případně alespoň setkání u drinku či průvodcovské služby. Lze se také připojit k některé z mnoha skupin dle města nebo zájmové aktivity – na fóru skupin se potkávají lidé, kteří mají stejné zájmy. Diskutují, ale přednostně podnikají všelijaké akce.
Své nadšení z možností CS popisuje Tereza Dardová, organizátorka olomouckých meetingů. „CS mi dává báječný pocit, že kamkoli na světě přijedu, můžu najít lidi, se kterými si budu velmi pravděpodobně rozumět. Už nikdy nikde nebudu sama. Vždycky stačí napsat na fórum a sejít se s kýmkoli, kdo mě zaujme. Do CS se pouštějí lidé, kteří jsou si podobní – jsou zvídaví, komunikativní, rádi se seznamují, jsou otevření. Kdo jiný by si taky pustil do bytu absolutního cizince?“ Sama se s touto sociální sítí seznámila během studijního pobytu ve Vídni, kde je komunita hostitelů a tzv. surferů (těch, kteří shánějí nocleh) veliká a velice akční. „V pondělí jsme měli německý meeting, v úterý se chodilo na pivo v rámci weekly meetingu, ve středu do sauny a na španělský večer, ve čtvrtek do kina, v pátek byl klub deskových her, v sobotu grilovačky, v neděli brunche a obědy. Pak přicházely pozvánky na nárazové akce pořádané jednotlivci, odkazy na zajímavý kulturní program, výlety, workshopy, setkání ekologicky zaměřené skupiny, cooking meetingy, párty a tak dál,“ popisuje různorodost aktivit Tereza.
K cestám do světa a poznávání nových lidi, u kterých se nocuje, je nutné nejprve si založit vlastní profil na webu CS (www.couchsurfing.org). Vyplnění profilu se nevyplatí podcenit. Je dobré napsat o sobě co nejvíce, inspirovat se profily zkušených uživatelů, přidat fotky sebe, ale třeba i pokoje, ve kterém byste případně ubytovali surfery. Potenciální hostitelé si o vás utvoří názor právě na základě informací z profilu, hned zjistí, jestli máte něco společného. Ve fázi hledání noclehu si také důkladně pročtěte profil potenciálního hostitele. „Často se v profilech schovává kouzelná věta typu: Neubytovávám lidi, kteří pořádně nečtou můj profil. Dokažte, že jste ho četli, tím, že do textu zakomponujete tato tři slova a odpovíte na otázku, jaká je má oblíbená barva. Testuje se tak, jak velký zájem o setkání máte a jestli vám nejde jen o nocleh zdarma, což rozhodně není smyslem CS,“ dodává zkušená uživatelka Tereza a hned na to ze sebe chrlí další rady: „Neposílejte zprávy, ale žádosti. Dejte si při jejich psaní opravdu záležet. Já většinou zakomponovávám informace přímo z profilu hostitele, třeba: Vidím, že jsi byl loni v Indii. Chystám se tam letos na podzim a ráda bych od tebe získala užitečné rady. Pokud ještě nemáte žádnou referenci, musíte mít profil i žádosti prostě vyšperkované. Klidně napište, že jste nováček a hledáte šanci, jak získat první hodnocení.“ Je zvykem svému hostiteli poděkovat právě formou reference na jeho profilu, na kterou by měl odpovědět, a tím poskytnout referenci i vám. Jakmile máte na profilu pár doporučení a přátel, shánění „couche“ bude hned snazší.
CS je plný zábavy, ale samozřejmě zde mohou číhat i nástrahy. Občas kolují historky o návrzích na sex či o špatné hygieně hostů. „Někdy potkáte divné lidi, se kterými si ne a ne porozumět. Je ale nutné tuto zkušenost obrátit ve svůj prospěch. Vlastně se naučíte být přizpůsobivější a společenští. Nesmíte se takových lidí bát, naopak se je snažte pochopit a třeba se od nich nakonec i něco naučíte,“ říká maďarský surfer Levente Kádár.
A kde jsou nejlepší hostitelé nebo jací jsou v tomto ohledu Češi? „Když z vás vyzařuje pozitivní energie, nemůžete potkat špatné lidi. Procestoval jsem Evropu i další země a všude byli samí milí hostitelé. A stejně tak i Češi. V Brně jsem si našel ztřeštěného kamaráda Otta, ale nemám si na co stěžovat. Dostal jsem postel, jídlo a sprchu – co víc si přát?“ říká Levente.

Lidé slyší na „Made in Olomouc region“

Farmářské trhy jsou trendem posledních let a každé krajské město alespoň jeden takový má. Lidé vítají regionální potraviny a neodradí je ani vyšší cena, i když to nemusí být pravidlem. Někdy jsou ceny stejné jako v běžných supermarketech, kde ale nemají třeba ručně vyráběné mléčné výrobky či zeleninu, která vyrostla jen pár kilometrů za Olomoucí. Různorodá stálá nabídka trhů je také pokaždé rozšířena o sezónní novinky. Trhovci se nenechají zastrašit ani deštivým počasím a každý týden se vrací do svých stánků na Horní náměstí.

Sezóna v Olomouci začala po zimě na konci března, trhy se konají každou první a poslední sobotu, mezitím v pátky, a to vždy od 8 do 13 hodin. Trhovci nabízí čerstvé maso a ryby, domácí uzeniny, zeleninu, ovoce, sýry, jogurty, pečivo, koření, sazenice, ale i proutěné košíky, malované ptačí budky či knihy z antikvariátu. Nabídka je různorodá a pokaždé trochu jiná. Jednoduše se prodává zrovna to, co je, co roste, co zraje, co se vyudí. Většinu trhovců tvoří malí farmáři a prodejci, kteří jinde ani neprodávají. „Naše zahradnictví sídlí mimo Olomouc, ale prodejnu tam nemáme, objíždíme pouze trhy. Přesto se nám to vyplatí. Právě teď z jara mají lidé zájem o bylinky. Čerstvé jsou lepší, mnohem aromatičtější,“ říká výřečná prodejkyně ze zahradnictví Astra. Nakupujícím trpělivě vysvětluje, kterou bylinku jak pěstovat a používat. Její stánek voní nejen bazalkou, tymiánem či rozmarýnem, ale také narcisy, tulipány či petúniemi. „Nejvíce mě zaujaly bylinky, které si chci určitě koupit, sazenice květin a pak příležitostně nějaké chuťovky. Na trhy se ale často chodím jen dívat,“ potvrzuje zájem o nabídku zahradnictví paní Hana Novotná.
Co se chuťovek týče, na trzích je spousta zajímavostí. Ve stánku s čerstvým masem lze ochutnat jehněčí klobásky, opodál okusit ručně vyráběný kravský či kozí sýr, mošt, kváskový chléb a chybět nemůžou ani tvarůžkové speciality. „Nabízíme tvarůžky v nové podobě. Lidé jsou zatím velmi konzervativní a bojí se toho, ale my už se je čtyři roky snažíme přesvědčit, že se dají konzumovat i jinak. Zákusky jsou slané, převážně z listového těsta s tvarůžkovou pěnou, doplněné oříšky, povidly či brusinkami,“ popisuje lákavě nazdobené moučníky prodavačka Petra ze stánku manželů Poštulkových z Loštic. Právě jejich „sladký“ vzhled je podle ní pro lidi největším blokem. Nicméně nás přesvědčuje o tom, že jsou zákazníci po prvním kousku mile překvapeni a není neobvyklé, že si pak tvarůžkové zákusky objednávají na rodinné oslavy či svatby.
Ačkoli je skoro pravidlem, že se v den trhů náhle zhorší počasí a celé dopoledne prší, lidé na náměstí za místními a sezónními výrobky stejně vyrazí. „Na trhy chodím často a ráda. Proč? Hlavně kvůli čerstvým surovinám, které jsou lokální. Velice mě zajímá původ potravin,“ přiznává nakupující maminka s kočárkem Kateřina Pořízková. Není to nic překvapivého. Evropská organizace spotřebitelů zveřejnila analýzu, která dokládá, že nakupujícím na potravinách výrazně chybí právě informace o původu. Tomu by měla u nás napomoct novela zákona, která upravuje jak dodržování kvality potravin, jejich lepší a čitelnější označování, tak konkrétnější popis původu. Zavádějící nápis „Made in EU“ zákazníky rozčiluje a musí být odstraněn.
Pokud chcete také vědět, odkud vybraný výrobek pochází, zajděte některý pátek či sobotu na Horní náměstí. Regionální prodejci rádi všem odvypráví příběhy svých produktů, vysvětlí, jak se vyrábí sýr, udí slanina, sází zelenina nebo zadělává kvásek na domácí chléb. Jestli vás přeci jen odradí cena, určitě je můžete alespoň vyslechnout a navíc vždycky ochutnat.

Domácí tvaroháček (jogurt) s různými příchutěmi – 25 Kč
Kravský ručně vyráběný sýr – 100 gr / 30 Kč
Kváskový chléb – 32 Kč
Bylinky (majoránka, rozmarýn, estragon) – 25–45 Kč 

Přidej se a šlapej taky

Olomouc není plná jen studentů, ale také cyklistů. Není se čemu divit, jsou tu ideální podmínky pro nenáročnou cyklistiku. Srdce Hané má ve svém blízkém okolí téměř samé roviny. Ale i samo město má potenciál k tomu být stejně „trendové“ jako jiné západní evropské metropole, kde lidé čím dál častěji nahrazují automobilovou dopravu tou cyklistickou. Jízda na kole už pro ně není sportem, ale spíše životním stylem. V květnu budou mít Olomoučané příležitost ukázat, že žijí a smýšlejí stejně moderně. I sem totiž zavítá kampaň Do práce na kole.

„Tuto akci rozjel pražský Auto*Mat s tím, že by to mohla být zajímavá forma kampaně. Měla by přesvědčovat firmy, aby podporovaly svoje zaměstnance v pravidelném dojíždění do práce na kole. Chceme je motivovat a probudit v nich soutěživost,“ přibližuje kampaň olomoucký koordinátor Pavel Bednařík ze sdružení Kolomouc. Cílem je přetvořit každodenní cestu do práce na zážitek, o kterém si zaměstnanci vyprávějí. Navíc získávají dobrý pocit z toho, že přispívají ke zvyšování kvality života ve městě, a tím i ke zlepšování podmínek pro městskou cyklistiku. Kampaně se účastní týmy, které musí během května absolvovat na kole alespoň 66 procent cest do práce a zpět. Natočí o tom krátké video, ve kterém mimo jiné ukážou, že je jejich šéf opravdu podporuje. Firmy mohou vyhrát titul Cyklozaměstnavatel roku, dále je možné soutěžit o hodnotné ceny v kategorii Nejkreativnější tým nebo Nejlepší návrh cykloopatření pro dané město. „Do práce na kole je chytlavá kampaň. V Praze se koná třetím rokem a rychle se šíří. Loni se do ní zapojila čtyři města, letos už jich bude jedenáct,“ říká Bednařík s tím, že se k akci mohou připojit i studenti. Jejich formálním zaměstnavatelem bude fakulta, na které studují.
Při cestování na kole oproti autu nebo městské hromadné dopravě šetříme jak peníze a čas, tak životní prostředí, a ještě trénujeme svou fyzičku. „Sportovci jsou odmala tesaní pro život trochu lépe než spousta jiných lidí. Víc také vydrží, odvádějí lepší výkony a v zimě nejsou tolik nemocní,“ tvrdí Martin Černohorský, Cyklozaměstnavatel roku 2011. Další výhodu kampaně popisuje Jiří Tůma z vítězné firmy loňského roku: „Myslíme si, že jakákoliv společná aktivita vede ke zlepšování vzájemných vztahů na pracovišti, a to je také důvod, proč nejen Do práce na kole vítáme a propagujeme.“ Firmy své zaměstnance podporují různě. Ty, které vyhrály v předchozích letech, vybudovaly příjemné zázemí s garáží a stojany pro kola, s šatnami a sprchami.
Pro soutěžení v rámci kampaně je nutné zaregistrovat se v průběhu dubna a za malý registrační poplatek získáte tričko a samolepky pro další propagaci akce. Ta bude v Olomouci oficiálně odstartována 1. května na Horním náměstí v rámci Ekologických dnů. „Akce probíhá po celý květen a vyvrcholí Velkou olomouckou cyklojízdou 25. května. Plánujeme také anketu o největší cyklo-dopravní absurditu. Pro účastníky kampaně budou ale připravené i další kulturní akce a překvapení,“ láká Bednařík. Jeho občanské sdružení Kolomouc rozšiřuje aktivity místního komunitního Bajkazylu. Nápad vytvořit netypický cykloservis s půjčovnou zrenovovaných starých kol se však zrodil v Praze. „Určitě nás inspiroval pražský Bajkazyl, ale také jsme měli pocit, že tu chybí nízkoprahový cykloservis, kde se nikdo nebude pozastavovat nad tím, když přinesete na opravu staré kolo,“ dodává Pavel Bednařík. Bajkazyl chce vedle svých obchodních záměrů také získat pozornost radních a prosazovat změny v dosud špatně vybudované infrastruktuře pro cyklisty v Olomouci. I proto se zapojil do kampaně Do práce na kole. Olomoucká pobočka Bajkazylu byla otevřena během loňského října na Wurmově 7. Zdejší budova bývalé Katedry žurnalistiky byla jejím správcem, Metropolitní kapitulou, nabídnuta za rozumný nájem i dalším různorodým neziskovým organizacím a občanským subjektům. Vedle Bajkazylu tam tedy najdete třeba Divadlo na cucky, Maltézskou pomoc, Poradnu pro ženy a dívky či M.O.S.T. – sdružení pro pomoc Tibetu.
Kampaně Do práce na kole s mottem „Šlapej taky!“ se zúčastní rovněž někteří olomoučtí radní, děkani fakult Univerzity Palackého a učitelé. Akci by pak mohla podpořit i plánovaná spolupráce Filozofické fakulty s Bajkazylem. Fakulta se nabídla zakoupit v Bajkazylu několik kol pro své studenty, kteří by si je na Wurmově 7 mohli za výhodnou cenu půjčovat – a třeba se i účastnit kampaně.

www.dopracenakole.net
www.bajkazylolomouc.cz
Děkujeme Bajkazylu za půjčení kol pro focení na titulní stranu.

Popusť uzdu fantazii, předveď svoji poezii

Slam, slammeři a Kladivo huby. Komu tyto pojmy nic neříkají, v Olomouci nestuduje. Už je to deset let od prvního českého klání v performativní poezii, které se konalo právě v Olomouci. Mladí i starší, zkušení i nováčci dostali tři minuty, mikrofon, pódium a bystré kritiky v publiku. Někteří improvizovali na místě, jiní přednesli svou předem připravenou báseň a dohromady započali v Čechách nový fenomén – způsob přednesu poezie, který byl inovativní a navíc tolik divácky oblíbený – slam poetry.

Během posledních měsíců je o slamu hodně slyšet. A Olomouc je kolébkou slam poetry, tedy specifického přednesu poezie, který v sobě pokaždé kloubí něco jiného – improvizaci, obdivuhodnou hru s jazykem, někdy i tělem, hudbu či divadlo. Každý rok se ve slamování soutěží. V deseti městech se koná regionální kolo, ze kterého vítěz postupuje do finále na brněnské Flédě a bojuje o třicet tisíc korun. S ohledem na velikost „regionů“ postupovali vždy z Prahy tři finalisté, letos však přišel nečekaný zvrat – Olomouc, jako „rodiště“ úspěšných slammerů, získala dvě postupová místa. Není divu, třikrát po sobě ve finále zvítězili performeři úzce spojení s Olomoucí – dva vítězové místního kola (Jakub Foll a Jan Jílek) a naposledy i místní odchovanec Martin Filippi (nominovaný však z Plzně). Regionální kola se odehrávají vždy na podzim, mimo to se organizují různé exhibice (např. Kladivo huby konané v Divadle hudby). 22. března můžete okusit slamování na Konviktu v rámci studentské psychologické konference, v dubnu na již tradiční Slamastyce v Ponorce nebo v Hoblině (letní kino), kde se pravidelně koná Klub slam poetry.
A jak takové soutěžení vypadá? Slammeři (performeři) mají během tří minut přednést na pódiu svou báseň bez jakýchkoli rekvizit (v tom je slam poetry rozdílná od stand-upů). Vzápětí je náhodně vybraní porotci z publika ohodnotí na škále 01 až 10 bodů. Po prvním vystoupení všech soutěžících se jejich pořadí přehodí (kdo končil první část kola, zahajuje druhou) a k dispozici jsou další tři minuty, ve kterých mohou přijít opět s něčím novým, nebo třeba reagovat na své soupeře. Pokud vystupující překročí časový limit, je penalizován – jak, to rozhodne organizátor kola. Začíná se ovšem přitvrzovat. Slammeři mají k dobru přidaných deset vteřin, které zohledňují možné přerušení vystoupení bouřlivým potleskem. Za každou vteřinu navrch se ale začíná strhávat bod dolů. Nemusí se to zdát, ale je to zásadní. Někdy je soutěž tak vyostřená, že o vítězi rozhoduje právě jeden nebo dva body. Na toto omezení se dá nahlížet různě, jak ostatně líčí své zkušenosti Martin Filippi, čerstvý vítěz celorepublikového klání: „Neměl jsem s vystupováním na jevišti žádné zkušenosti, a proto pro mě byl časový limit často vysvobozením. Teď už jsem se naučil užívat si to a naopak bych občas měl rád času víc.“ Kromě původnosti textu, který slammer přednáší, žádná další složitá pravidla neexistují.

Česká slam poetry není jen improvizace

Někteří performeři své básně čtou, jiní ze sebe chrlí slova a rýmují nebo třeba i krátce zazpívají. Pro českou slam poetry je příznačná improvizace. Robert „Bob“ Hýsek, organizátor olomouckých slamových akcí, věští, že se prosadí kombinace připravovaného a improvizovaného. „Báseň nemůže být ani přihlouple prvoplánová, ani nesrozumitelně spletitá, je potřeba ji odlehčit interakcí s publikem, ukázat, že dokážu být vtipný a poetický tady a teď,“ dodává. Hýsek vede na UP kurz slam poetry, ve kterém začínaly některé současné objevy slamové scény jako Pavel Gončarov, Vojta Konečný či zmiňovaný Martin Filippi. „Se slamem jsem začal u Boba. Moje první vystoupení bylo v Ponorce, kde do mého projevu řvala nějaká opilá babička. Druhé pak v rámci Majálesu. Obě jsem vyhrál a zároveň tak splnil zápočet do školy,“ popisuje své začátky Filippi. Hýsek také prozrazuje, že na svých studentech po absolvování vystoupení vidí, jak jsou sebevědomější, překonávají hranice a získávají uznání svého okolí.
Dozajista to chce pořádný kus odvahy vkráčet na pódium, působit přirozeně, ladně, přitom všem zavtipkovat, rozesmát či překvapit publikum. Stejně jako nelze striktně definovat, co je slam poetry, nemůžeme ani přesně říct, jak úspěšně slamovat. Vše je zkrátka otázka okamžiku, atmosféry, publika, a tedy i poroty nebo pořadí soutěžících. Chce to špetku daru od přírody, ale naučit se dá vše. „Adepti slamu se někdy ptají, jakou báseň by měli udělat, aby se zavděčili publiku. Jenže takových vlezlých vykuků tam bude pokaždé habaděj a diváci faleš odhalí. Vždy je lepší soustředit se na to svoje, každý jsme z hlediska vesmíru nesmírně legrační a máme unikátní úhel pohledu,“ říká Hýsek, který dobře zná začátky slammerů. Většina soutěžících se pak shoduje na tom, že nejdůležitější je užívat si to a nehonit se za výhrou, pak je totiž téměř jisté, že si to bude užívat i publikum.
Slam poetry ale samozřejmě není „český vynález“. Přišla k nám ze Spojených států, kde se formovala již v 80. letech. V zahraničí nezřídka představuje živou platformu pro básníky i prozaiky, zatímco v Čechách se slammeři ve svém běžném životě obvykle literatuře nevěnují. Několik „klasických“ básníků si slamem sice prošlo (např. Marian Palla či Jaromír Typlt), ale nikdo z nich u něj nevydržel. První soutěž ve slamu se datuje do roku 2003, kdy byla součástí programu olomouckého festivalu Poezie bez hranic.
O slam poetry se dá psát do nekonečna, ale nejlepší je vidět ji na živo. Je to fenomén dnešní doby, přitáhl mnoho lidí k literárním hrátkám a poezii, přinesl nový pestrý pohled na svět a dozajista sbližuje lidi. Kouzlo slamu by mohla na závěr vystihnout slova Roberta Hýska: „Dnešní kultura nás ohlupuje svou vizuálností a ve slamování vidím příležitost, jak slovům navrátit váhu, šťavnatost, tvar. Líbí se mi, když po večerním klání cestou domů slamujeme, rapujeme, rýmujeme. Obživne nám jazyk.“

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka