Menu

anigif

A+ A A-

I TY se staň pilotem kosmické lodi!

Sergej Lukjaněnko se dá bez debat označit za jednoho z nejvýraznějších současných ruských autorů fantastiky. Přízeň čtenářstva mu přinesla už dilogie Hranice snů a Vládcové iluzí, a později především zfilmovaná a několikrát oceněná sága Noční hlídka, která se dočkala čtyř pokračování. Během minulého roku u nás vyšlo několik autorových děl, která potěšila spíše příznivce fantasy, úvod roku 2013 nám od tohoto všestranného autora tak pro změnu přináší čistokrevné science fiction, inspirované v Rusku populární online hrou Starquake.
Adaptace počítačových her jsou (obzvlášť mezi paperbackovými autory) velmi oblíbené. Tentokrát je ale vše trochu jinak. Lukjaněnko se otřepaného tématu ujímá s humorem a lehkostí sobě vlastní a přináší nám román, který pod napínavým dějem skrývá mnohem hlubší myšlenky, než by se na první pohled zdálo. Příběh začíná v Moskvě současnosti, kde se novinář Valentin, znuděný svým povoláním i životem, chystá na party plnou lidí, které ani nezná. Při čekání na taxi objeví podivný inzerát, hlásající: „Hledáme piloty orbitálních bombardérů, kosmických stíhaček a vesmírných lodí technické podpory“. Po pár panácích a nudném večeru mu začne připadat jako dobrý vtip zavolat do agentury Hvězdná hodina a domluvit si schůzku. Ještě podnapilý se v jejich kanceláři dozvídá, že jeho vědomí bude přeneseno do kopie jeho těla na vzdálené vesmírné stanici a on začne žít dva životy. Jedno tělo bude pokračovat v obyčejné existenci na Zemi, to druhé se bude účastnit vesmírných bitev a dobrodružství. Valentin se královsky baví – tedy až do chvíle, kdy skutečně otevře oči na vesmírné stanici.
Dostává vlastní loď a samozřejmě se mu povede prakticky vzápětí dostat do pořádných problémů. Během toho pomalu střízliví a začíná si uvědomovat svou situaci: „Takže shrňme si to. Utrhl jsem pitomý inzerát, opilý jsem zašel v noci do kanceláře, odkud mě jakási veselá mladá děva teleportovala kamsi do hlubin vesmíru. Na jakousi neznámo kým vybudovanou vesmírnou stanici, kde žije šestnáct tisíc šílených lidí, létajících v kýmsi neznámým sestavených lodích, které se řídí joystickem.“ Vedle vyřešení vlastních problémů si Valentin, jako správný novinář, dává za cíl přijít na kloub všem záhadám, které se na sebe začínají kupit. Vypátrat, kdo stanici postavil, proč tam posílá fanoušky počítačové hry a co je zač mimozemská civilizace Brouků, je však úkol nejen náročný, ale také nebezpečný. A lépe na tom ostatně není ani Valentinovo pozemské já, které začíná spřádat vlastní teorie a komusi se tak stává trnem v oku.
Lukjaněnko je autor, který dokázal všechny své doposud vydané knihy udržet na vysoké úrovni a ani v případě novinky Konkurenti se nedočkáme zklamání. Vedle povedeného příběhu a uvěřitelných postav potěší i několik originálních formálních detailů (střídání ich-formy s er-formou či podtituly kapitol, které shrnují následující děj). Hlavními zbraněmi autora jsou čtivost a ironický humor a díky jedinečnému stylu mu čtenář jistě odpustí i komerční pohnutky, které k napsání této knihy vedly. Reklama na hru Starquake je sice jednoznačná, nijak ovšem nenarušuje samotný příběh. A o ten tu jde především.
Sergej Lukjaněnko: Konkurenti. Argo, Praha 2013, 342 s.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulkapaces2018-1paces2018-2-obalkapaces2018-3paces2019-1-obalkapaces2019-2