Menu

anigif

A+ A A-

„Chování současné mladé generace stále nese stopy komunismu“

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

S Irenou Douskovou o mladé i starší generaci, dramatizaci knih i o tom, proč se nevěnovala povolání právníka.

Irena Dousková se narodila v Příbrami, od roku 1976 žije v Praze, kde vystudovala Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Vystřídala různá zaměstnání, vesměs související s novinařinou. Poslední roky se věnuje psaní jako spisovatelka na volné noze. V úterý 26. února navštívila, v rámci autorského čtení, Filozofickou fakultu Univerzity Palackého.

Do Olomouce přijíždíte na autorské čtení na vysokou školu. Jaké máte vůbec mínění o současné mladé generaci?
Nerada bych zevšeobecňovala. Pokud mohu soudit podle přátel a spolužáků svých dětí nebo podle studentů, s nimiž se setkávám na besedách, viděla bych to celkem optimisticky. Čtou, mají přehled, zájem o kulturu i historii, umějí jazyky... Mám doma dva gymnazisty a občas je určitě štvu svými požadavky a nároky. Nadávám jim, že by toho měli mít načteno ještě o něco víc. A že „já v jejich věku“... Ale zároveň jsem si vědoma, že jsem někdy nespravedlivá. Nejsou o nic horší, než jsme byli my.
V jednom z rozhovorů jste řekla, že vaše i mladší generace jsou neustále ovlivněny komunismem, v čem se to projevuje?
To je poměrně složitá otázka, které nebude svědčit zjednodušující odpověď. Ale alespoň ve stručnosti. Starší generace, včetně té mé, v té době žila a prožila větší či menší kus života. Ať už s tehdejším režimem spolupracovala víc nebo míň, vytvořila si určité vzorce chování. Ani dvacet let poté není lehké se jich zbavit. Mám na mysli například netoleranci, pasivitu, nedůvěru ve vlastní schopnosti atd. Tolik proklínaní politici jsou jen vzorkem společnosti, jsou přesně takoví, jaká je většina. Podívejte se, jak dopadly nedávné volby do krajů nebo jak probíhala prezidentská kampaň. Člověku se z obojího dělá špatně. Na jedné straně hulvátství a lži, na té druhé zase neuvěřitelná a kontraproduktivní hysterie. Z toho ze všeho dohromady nakonec těží komunisté, kteří se opět pomalu dostávají nahoru. A nikoho to, zdá se, příliš nevzrušuje. Snad kromě pár studentů v Jižních Čechách...
Psala jste už v mládí?
Ano, v podstatě od dětství. Tehdy to šlo ruku v ruce s kreslením, které mě zpočátku bavilo ještě víc. Někdy na gymnáziu pomalu převážilo psaní.
Proč jste nakonec studovala Právnickou fakultu?
To byla trošku z nouze ctnost. Nedostala jsem se na žádnou ze škol, o které bych byla stála. Po maturitě jsem dva roky pracovala a nakonec jsem byla ráda, že vůbec můžu něco studovat. Něco humanitního, protože pro jiné obory bohužel nemám předpoklady.
Nezalitovala jste někdy, že jste se povolání právníka nevěnovala? Zvlášť v době, kdy se má právník asi lépe než spisovatel?
Ne, to vůbec ne. Já jsem si strašně přála dělat to, co dělám. Pořád ještě mi připadá jako zázrak, že můžu psát, a dokonce to někdo čte.
Spolupracovala jste na vzniku představení divadla Na Jizerce Darda?
Ano, potřetí jsem dramatizovala vlastní knihu. Psala jsem scénář a scházela se s režisérem Arnoštem Goldflamem, se kterým jsme probírali nápady a připomínky. Byla jsem moc ráda, že se představení ujal právě on. Každé divadelní představení je pro mě cenné jako možnost setkání a spolupráce s lidmi, kterých si vážím a se kterými je mi dobře.
Spolupracovala jste i s herečkou Bárou Hrzánovou, která hrála hlavní roli?
Pro Báru platí to samé, co jsem zmínila. Známe se už deset let, spolupráce na Dardě nebyla naše první. Je to výborná herečka a skvělý člověk. Mám ji ráda a za mnohé jí vděčím.
Přála byste si i zfilmování některé své knihy?
Proč ne? Představit si to dovedu, alespoň u některých z nich. Ale ne za každou cenu. Záleželo by na tom, kdo, proč a jak by to dělal.
Jak se žije spisovateli na volné noze?
Mně to vyhovuje. Dělám, co mě baví, uživím se a je jen na mně, jak naložím s časem... Nemohu si stěžovat.
Co právě čtete?
Zrovna jsem dočetla knihu Člověk romantismu a jeho svět. Je to soubor historických studií zabývajících se postavením výrazných typů té – v mnoha ohledech přelomové – doby (1789 až 1848). Každá kapitola je portrétem jednoho z nich, např. dělník, kněz, intelektuál, revolucionář, žena atd.
Jaké máte povědomí o současných českých autorech?
Doufám, že slušné. Snažím se je sledovat, ale víte, jak to chodí. Člověk v jednom kuse čte a čte, a stejně nestíhá. Ráda čtu Balabána, Hakla, Goldflama, Hájička, Tučkovou... Například, bylo by toho samozřejmě víc.
Vaše kniha Darda vyšla roku 2011, kdy se dočkáme další knihy?
To já vážně nevím. Jednu mám teď rozepsanou, ale jak dlouho mi to bude trvat, nemám tušení. Nedělám si žádný přesný plán. Uvidíme.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulkapaces2018-1paces2018-2-obalkapaces2018-3paces2019-1-obalkapaces2019-2