Menu

anigif

A+ A A-

Když psychiatr potřebuje psychiatra

mrazive-tichoDovolím si tvrdit, že Wulf Dorn je u nás zatím naprosto neznámé jméno. Tento německý autor detektivek má na svém autorském kontě už prvotinu Trigger, která se stala okamžitým bestsellerem. Momentálně se dokonce připravuje její filmová verze. Nakladatelství Knižní klub tak celkem logicky dodává na náš trh i autorův druhý počin, který nese slibný název Mrazivé ticho.
Detektivní příběh s prvky thrilleru se odehrává převážně v literárně atraktivním prostředí psychiatrické léčebny. Do děje vstupujeme ve chvíli, kdy se psychiatr Jan Foster vrací do rodného Fahlenbergu, kde dostal nabídku nové práce. Jan nedávno prošel těžkou životní krizí, ztratil práci a opustila ho žena. Návrat domů tak vidí jako šanci srovnat se s těžkým traumatem, které ho v dětství poznamenalo. Když mu bylo dvanáct let, byl svědkem smrti své sousedky Alexandry, která se utopila v jezeře. O pár dní později záhadně zmizel jeho mladší bratr Sven a tu samou noc zahynul při autonehodě i jeho otec. Dodnes kolem těchto událostí existuje mnoho otazníků a žádný z případů nebyl nikdy uzavřen.
Jan je pevně rozhodnut postavit se svým problémům čelem. Souhlasí s tím, že pod vedením svého kolegy podstoupí terapii a pomocí hypnózy se vrátí k traumatickým zážitkům z dětství. Samotný Janův návrat do města ale nemá proběhnout klidně. Hned další den je náhodným svědkem sebevraždy mladé dívky, která je až příznačně podobná Alexandře. Velmi brzy se rozhodne, že je potřeba starým záhadám přijít na kloub. To ale ještě netuší, že svým opatrným pátráním uvede do chodu řadu neočekávaných událostí a dostane se na stopu mnohem většího tajemství, než mohl tušit.
Situování příběhu na psychiatrickou léčebnu byl chytrý tah, který spolu s mrazivými prvky thrilleru a tématem pedofilie dodává knize něco navíc oproti průměrným detektivním příběhům. Dornovi rozhodně nelze upřít čtivý styl a umění udržet napětí. Se čtenářem si hraje, často ho úmyslně a mistrně navádí na falešnou stopu a nechává ho s pocitem, že všemu přišel na kloub, jenom aby o pár stránek později všechno obrátil naruby. Kapitoly často končí v tom nejlepším a autor nás chvíli nechává sledovat úplně jinou dějovou linku. Neštítí se až naturalistických popisů krvavých scén, a navíc má výhodu, že prostředí, o kterém román pojednává, dobře zná. Sám totiž od roku 1994 pracuje jako psychiatr.
Pokud se dá knize něco vytknout, pak je to autorův vypravěčský styl, který působí trochu neuhlazeně. Především jeho popisy postav bijí do očí svou nedotažeností, a navíc se v nich často opakuje. Také se nelze zbavit pocitu, že kniha mírně utrpěla překladem. Jde ovšem o velmi poutavý příběh s nečekanou pointou. Mrazivé ticho by klidně mohlo mít švédského autora, kniha není nepodobná poslední dobou tak populárním severským detektivkám a je pro fanoušky žánru jako dělaná. Pokud si užíváte trochu víc krve a špetku mrazivého strachu navíc, není třeba váhat.
Wulf Dorn: Mrazivé ticho. Knižní klub, Praha 2013, 368 s.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka