Menu

anigif

A+ A A-

Prvotina Lidmily Kábrtové je vydařený experiment

knihaNakladatelství Host letos vydalo debutový počin autorky Lidmily Kábrtové, vystudované novinářky, která se tomuto oboru dříve dlouhodobě věnovala. Přispívala do několika novin a časopisů a v současné době je zaměstnaná v oblasti public relations. Mimo jiné je také autorkou rozhlasových her pro ČRo3. Začátky její literární publikační činnosti jsou spojeny s projektem krátkých příběhů na stránkách www.pribehynapadesatslov.cz. Právě tento projekt byl inspirací pro napsání její knižní prvotiny Koho vypijou lišky.
Malá El, hlavní postava knihy, vyrůstá v Československu v době normalizace. Její rodinné poměry nejsou zrovna ideální. Matka byla nucena provdat se za alkoholika a násilníka a z El se postupem času stává uzavřená a tichá dívka. Navíc nemůže najít způsob, jak se zavděčit zahořklé matce. Ačkoli se učí výborně, nemá ve škole žádné kamarády a není v kolektivu oblíbená. I přes svůj nízký věk negativně vnímá nepříznivou dobu, ve které vyrůstá. Největší pozornost jí věnuje její dědeček a je to právě on, kdo jí na všetečné otázky v úvodu knihy odpoví, že všechna podstatná sdělení se vejdou do padesáti slov. Také ji varuje, že pokud někdy zabloudí v lese, „vypijou“ ji lišky, které tam číhají.
Každá část knihy představuje jeden rok v životě El a je uvozena výčtem autentických dobových titulků Rudého práva. Jednotlivé podkapitoly pak mají skutečně přesně padesát slov a jsou samostatnými příběhy samy o sobě. Děj je nám poodhalován pouze formou krátkých fragmentů, které si sami musíme slepit do celkové mozaiky. Kniha sice balancuje na pomezí poezie a prózy, ale sledujeme klasicky prozaický příběh, kterému v podstatě i přes jeho zkratkovitost vůbec nic nechybí. Kábrtová se ukazuje jako mistryně úspornosti vyjádření a pointy, která neschází prakticky v žádné z kapitol. Píše s lehkostí a humorem a bez problémů dokáže čtenáře vtáhnout do proudu svého (byť neustále přerušovaného) vyprávění.
Jednotlivé minipříběhy se bez větších problémů slévají do srozumitelného celku. Autorka dokazuje, že rok života se dá lehce shrnout například v pěti kapitolách, každé pouze o padesáti slovech. Kapitoly mají anekdotický ráz a pochopitelně kvůli omezenému prostoru neoplývají popisnými pasážemi. Z velké většiny převažuje forma dialogu a čtenář nemá problém si k předloženému textu domyslet pozadí a následně ho zasadit do celku. Po přečtení knihy budete mít pocit, že jste přečetli, když už ne plnohodnotný román, tak minimálně kratší novelu.
Lidmila Kábrtová přišla ve svém knižním debutu s originálním a velmi povedeným experimentem. Víc než kdy jindy se v tomto případě hodí říct, že se kniha čte jedním dechem. Tentokrát vám totiž s trochou nadsázky na těch bezmála dvě stě stran skutečně vystačí.
Lidmila Kábrtová: Koho vypijou lišky. Host, Brno, 2013, 197 s.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulkapaces2018-1paces2018-2-obalkapaces2018-3paces2019-1-obalkapaces2019-2