Logo
Vytisknout tuto stránku

Krev, pot… a whisky. Zabijáci přece nebrečí

foto:www.bux.cz foto:www.bux.cz

 

Jméno scenáristy Nica Pizzolatta je známé především díky veleúspěšnému a oceňovanému seriálu Temný případ (v originále True detective). Kromě scenáristické kariéry se však Pizzolatto věnuje i dráze spisovatele. Publikoval několik povídek v amerických časopisech a v roce 2010 oficiálně debutoval thrillerem Galveston. Ten po pěti letech vyšel konečně i u nás a měl by se brzy dočkat filmového zpracování.

Zhýralý život plný nebezpečí, cigaret a chlastu se silně podepsal na zdraví a psychice hlavního hrdiny Roye Cadyho, chlapíka, který se nezalekne sebedrsnější „fušky“ pro mafiánského bosse Stana. Ten se však Roye chce zbavit, a tak se příležitostný zabiják ocitá na prahu života a smrti – a to hned dvakrát. Ráno se totiž dozvěděl, že trpí zhoubnou rakovinou plic…

Příběh (zde alespoň částečně) polepšeného zabijáka je relativně častým tématem, a tak ho Pizzolatto ozvláštňuje vyprávěním ve dvou časových rovinách. Hlavní děj samozřejmě zabírá více prostoru, postupně čtenáři pomáhá pochopit, co se odehrává v linii druhé, a zároveň v něm vyvolává zvědavost.

Celá kniha začíná velmi dramaticky, autor však vyprávění postupně zpomaluje a nabízí i pohled do gangsterovy duše. Roy Cady totiž rozhodně není příkladem hrdiny v pravém slova smyslu. Chová se jako člověk s chybami, činí nelogická rozhodnutí. Právě díky Royovým vnitřním monologům dokážeme jeho chování více porozumět a částečně s ním soucítit.

Stejně jako Roy, ani ostatní postavy nejsou černobílé. Tento fakt společně s jazykem, který autor používá, dodává na věrohodnosti celé knihy. Vzhledem k tomu, že právě Roy je vypravěčem příběhu, je jeho jazyk drsný, strohý, neobejde se bez ostřejších slov. Je to však naprosto přirozené a odpovídá to charakteru celého příběhu.

Pizzolatto  se snaží čtenáře napínat, což se mu částečně daří. Nudnější pasáže se střídají s poutavějšími, které naštěstí ve výsledku převažují. Autor především úspěšně vytváří ponurou atmosféru, která jako by vypadla z již zmiňovaného seriálu True detective. Staré motely plné ztroskotaných existencí, zapadlé bary. Pach cigaret, piva a whisky lze při čtení téměř cítit.

Přes všechny klady je však děj poměrně jednoduchý. Ačkoli se Pizzolatto snaží do vyprávění vložit i hlubší Royovy myšlenky, příběh nenese nějaké významnější poselství. Za přečtení ale Galveston stoprocentně stojí.

 

Galveston, Nic Pizzolatto, nakladatelství Euromedia Group – Knižní klub, 2015, 248 stran.

Text: Zuzana Novotná

© 2012 karkulin.net