Menu

anigif

A+ A A-

Tyler Durden se vrací. Neměl ale raději zůstat mrtvý?

Chuck Palahniuk, svérázný a provokativní autor s obtížně vyslovitelným příjmením (čti „polonik“), se po dvaceti letech vrací ke svému nejslavnějšímu dílu. Klub rváčů. Vztyčený prostředníček vůči konzumní společnosti, bible nihilismu a anarchismu, se i díky kongeniální filmové adaptaci režiséra Davida Finchera stal kultem, a je tedy nasnadě, že pokračování s podtitulem Gambit poklidu vyvolalo patřičný rozruch.

Příběh se odehrává deset let po událostech prvního dílu: pokusu o vyhození Národního muzea do vzduchu a zmizení Tylera Durdena, který je projekcí schizofrenní mysli hlavního hrdiny způsobenou narkolepsií. Sebastian, původně bezejmenný vypravěč Klubu rváčů, vede poklidný, ale nudný život s manželkou Marlou a devítiletým synem.  Maria, znuděná životem na předměstí a neuspokojivou sexuální stránkou manželství, začne manželovi měnit léky za placebo, aby mohla mít aféru se Sebastianovým druhým a autonomním já, Tylerem.

Vyvolá tím čím dál častější nadvládu Tylera nad Sebastianem, výbuch domu, únos syna a pokusy obou rodičů o jeho záchranu. Na scénu se také vrátí Projekt zmatek, mající za cíl spásu světa skrze jeho zničení a nastolení nové společnosti. To vše zakončí kolotoč absurdních událostí zahrnující sebevražedný atentát na obrazy v muzeu nebo boje dětí s hutchinson-gilfordovým progerickým syndromem (předčasné stárnutí) ve válečných zónách v Africe.

První otázka, která každého napadne, je, proč kniha vyšla jako komiks, když jejím prvním dílem byl klasický román? Nabízí se autorova chuť experimentovat a využívat více vizuální stránky, což se jemu a kreslíři Cameronu Stewartovi povedlo na jedničku. Kresba je sice poměrně jednoduchá, ale svým stylem a utlumenými až pastelovými barvami přispívá k celkově neveselé atmosféře díla. Výborným grafickým nápadem jsou také poházené pilulky, plavající spermie nebo padající lístky růží, které místy zakrývají bubliny s dialogy, obličeje některých postav či části celých políček s obrázky. Čtenář následkem toho úplně netuší, co se děje, a může se lépe vcítit do postav. Těmito hrátkami s vizuální stránkou jsou více než dobře nahrazeny hrátky se čtenářem pomocí jazykových prostředků, apostrof a schizofrenie hlavní postavy z prvního dílu.

Tematicky se Chuck Palahniuk vrací k téměř všemu z prvního dílu a mnoho věcí vysvětluje a doplňuje. Dozvídáme se například Sebastianovo jméno, původ a podstatu Tylera Durdena. Kniha je opět plná ironie a pro autora typického temného humoru, anarchie a odporu a výsměchu většinové společnosti. Zkrátka všeho, co dělalo Klub rváčů tak výbornou knihou. I přesto se ale zpočátku dostavuje pocit, že to není ono. A pak se coby postava objevuje sám autor, který komentuje děj a ostatním postavám několikrát pomůže. Leckoho možná napadne, že takhle se Chuck zaprodat nemusel. Proč si musí takhle honit ego? Proč se vracel k legendě, když v ní není schopný důstojně pokračovat?

Počáteční rozpaky by ale nikoho neměly odradit od pokračování v četbě. Chuck Palahniuk totiž postupně ukazuje, že je to stále on, rozkrývá další promyšlenou hru se čtenářem a všechny pochyby rázem smaže. Postavu ze sebe neudělal proto, aby si hrál na Boha, ale aby si udělal legraci. Ze sebe a z čtenářů. Z lidí, kteří nepochopili původní knihu a vzali si ji za modlu, jíž být neměla. Z lidí, kteří neumí vyslovit jeho jméno. Z lidí, kteří nevědí, že je Klub rváčů i kniha a ne jen film. Z Neila Gaimana, který vydává autorem preferované verze svých knih až několik let po vydání prvním, abyste jednu knihu museli doma mít několikrát. Ze šťatných konců. Z toho, že lidé hůř snášejí smrt psa než lidské postavy. Ze všech klubů, jež parafrázují pravidla Klubu rváčů. A to je přesně ten samý Chuck Palahniuk jako před dvaceti lety. Pan Spisovatel.

Stejně jako byl Klub rváčů vztyčeným prostředníčkem vůči konzumní společnosti, je Gambit poklidu vztyčeným prostředníčkem vůči všemu, co autor prvním dílem vyvolal, a jak se dozvídáme ze závěru, je toto pokračování autorovým vyrovnáním se s memem Tylera Durdena, jejž stvořil. S memem, jejž pohřbívá. A tímto pohřbem do něj vdechuje nový život.

Palahniuk, Chuck: Klub rváčů 2: Gambit poklidu. Crew 2016. 280 stran.

Text: Daniel Knápek

Foto: ilustrační z crew.cz

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka