Logo
Vytisknout tuto stránku

Opuštěná společnost je povinným čtením nejen před volbami

Opuštěná společnost je povinným čtením nejen před volbami

Erik Tabery (13. června 1977), šéfredaktor týdeníku Respekt, je také autorem nyní již tří knih, ve kterých se věnuje převážně politické situaci v České republice (Vládneme, nerušit, Hledá se prezident, Opuštěná společnost).


 


„Několikráte jsme mysleli, že už jsme na konci cesty, a pokaždé jsme shledali, že jsme teprve na začátku,“ cituje Tabery v úvodu knihy Ferdinanda Peroutku. Nová publikace Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše, kterou sám autor nazývá knižní esejí, se do čtenáře zapisuje metodou „tabula rasa“ – jakoby předpokládá, že čtenář je netknutý papír a v oblasti české historie a politického dění má jen vágní nebo žádné vědomosti. Na 264 stranách popisuje (místy dosti křivolakou) cestu České republiky od konce první světové války po současnost, a to v celosvětovém kontextu, přitom hlavní pozornost je věnována polistopadovému vývoji. Zaměřuje se na nejcitlivější oblasti, jako je téma populismu, problém konspiračních teorií, sociálních sítí a občanské žurnalistiky, šíření dezinformací, otázka migrační krize, hledání tzv. nepřítele lidu a kromě jiného také poukazuje na možné důvody rezignace Čechů na zájem o politické dění. Uvádí do spojitostí zahraniční a domácí události, líčí také vývoj a směřování politické a společenské situace.

 

Jednotlivé kapitoly fungují jako samostatné jednotky ve stylu sloupků, jako tomu je i u dvou předchozích Taberových knih, což ji činí poměrně snadno vstřebatelnou. Text je hustě protkán citacemi nejen z odborných publikací, ale také výroky Jana Zábrany, Ivana Diviše („Je typické pro český fašismus, že stačí, aby napadlo víc sněhu, a už se proklínají umělci.“), George Orwella, Václava Havla nebo již zmíněného Ferdinanda Peroutky. Při komentování vlivu sociálních sítí na společnost Tabery dokonce odkazuje na scénu v knize Harry Potter, v níž Zrcadlo z Erisedu představuje uzavřenou skupinu jedinců, kteří se navzájem slepě podporují ve svých názorech. Citace patrně slouží také jako doporučená rozšiřující literatura pro náročnější čtenáře.

 

Nutno podotknout, že autor neusiluje o vnucení vlastních názorů ani o poučení, pouze seznamuje s fakty, které nelze zpochybnit. Přesto z knihy sálá jakýsi apel na společnost, jejíž nároky kladené na politiky značně upadají, raději se nechává unášet s proudem a zapomíná hledat chyby nejdříve u sebe. Nelze hovořit o lehkém čtení „na dobrou noc“ a trvá déle, než se knihou čtenář „prokouše”, jedná se však bezpochyby o poutavé vyprávění, které se dotýká každého občana České republiky a skvěle poslouží při doplňování mezer ve vzdělání u mladších ročníků.

 

© 2012 karkulin.net