Menu

anigif

A+ A A-
Michaela Hodorová

Michaela Hodorová

Matriarchát ve světě Walta Disneyho? Nikdy!

Odborná sedmdesátistránková publikace z pera skupinky badatelů působících na FF UP otevírá nové možnosti vnímání Disneyho světa, a to z pozice genderové problematiky. Text nastoluje překvapivé otázky, poukazuje na stereotypy v tvorbě Walta Disneyho a narušuje tak idealizované představy o oblíbených pohádkách z „disneyovského“ repertoáru, které jsme získali v dětství. Publikace vznikla na popud studentské soutěže ve spolupráci pedagogů a studentů katedry divadelních, filmových a mediálních studií a lze ji zakoupit na oficiálních stránkách Edice PAF.

Soubor statí otevírá Zdeněk Hudec bádáním zaměřeným na Sněhurku a sedm trpaslíků. Zabývá se otázkou mýtu krásy a tím, co tento mýtus představuje. Hudec zde zdůrazňuje stereotyp rodinného štěstí a dominanci heterosexuality. Podle jeho názoru není dnešní doba ještě přizpůsobena tomu, aby děti byly schopné pojmout homosexuální vztah v pohádkách, je to však pouze otázkou času.
Eva Chlumská se na tvorbu Walta Disneyho, konkrétně na Malou mořskou vílu, dívá z pohledu queer teorie. Autorka v textu poukazuje zejména na bílou maskulinitu a konzervativní heterosexuální patriarchální jednotu odrážející způsob života v Americe. Do kontrastu staví původní Andersenovu pohádku, kde je silný matriarchát, a patriarchální Disneyho Ariel.
Jak moc je propojena politika soudobé Ameriky a světa Walta Disneyho, nastiňuje svou výbornou studií Matěj Dostálek. V dětském seriálu Kačeří příběhy identifikuje silný ekonomický a politický podtext, přesněji podporu Ronalda Reagana a rodiny jako pilíře konzervativní Ameriky. Proč byla studie zařazena do publikace zaměřené na gender? Autor v závěru poukazuje na to, že ženy zvýrazňující svou sexualitu jsou u Disneyho zlé čarodějnice, naopak ženy mírné, vypadající skoro až dětsky, jsou vždy ty hodné. Ačkoliv dětský divák nevnímá pohádkové postavy jako sexuální objekty, maskulinita nad feminitou v Disneyho pojetí převažuje a Dostálek soudí, že princové a mužský prvek zde mohou být odrazem osobnosti samotného tvůrce.
Autoři jednotlivých příspěvků dokáží být kritičtí, na druhou stranu ale vyjadřují určitý obdiv nebo spíše úctu k Disneymu ekonomickému uvažování. Zdeněk Hudec uvádí, že se jedná o „amerikanizaci děsivé evropské pohádky“. Pohádky z produkce Walta Disneyho postrádají děsivé momenty, jaké najdeme například u Andersena nebo bratří Grimmů, popřípadě je Disney zmírňuje nestrašidelnými animacemi a líbivou hudbou, kterou děti ocení. Jako zkušený tvůrce dobře ví, kdo je cílová skupina jeho filmů a čím přilákat nejen dětského diváka. Je také zapotřebí přiznat, že patriarchální převaha se neobjevuje pouze u Disneyho, nýbrž i v Holywoodu a obecně v celé západní společnosti. U Walta Disneyho jakožto tvůrce světové korporace a továrny na úspěšnost je to ovšem vidět dvojnásob.
V závěru knihy se dostáváme i k poslední princezně stvořené v produkci Walta Disneyho, nad kterou se zamyslil Alexandr Jančík. Nese jméno Locika a oproti ostatním princeznám je jiná, lehce emancipovaná, nečeká na svého prince. Jejím vyvoleným je navíc zlodějíček, nikoliv princ v pravém slova smyslu. Jančík ukazuje, že snahou o emancipaci se Locika vymyká disneyovskému stereotypu, ne však úplně. Pořád přetrvává stereotyp krásy a vše končí happy endem – svatbou a poražením zlé čarodějnice.
Spolupráce pedagogů s žáky se ukázala přínosnou. Teoretické stati otvírají nové možnosti vnímání Disneyho světa. Stírají iluze o kráse princezen a statečnosti princů. Poukazují na problematiku postavení žen v seriálech a ve filmech. Kniha je nabitá novými informacemi, ke kterým se čtenář nedostane každý den. Nové, zajímavé, stále ještě nepropracované a dosti ožehavé téma genderu barví teoretickou knihu do odstínů srozumitelných i pro širší, neodbornou veřejnost. Otázkou však zůstává, nakolik je vhodné či přesné popisovat stereotyp krásy v tvorbě Walta Disneyho. Disney pouze následuje trendy a trend krásy z lidské společnosti nevymizí nikdy. A co když je právě dnešním stereotypem žena coby emancipovaná hrdinka, jak ji vídáme v mnoha novějších filmových a televizních inscenacích? Na to by mohlo přinést odpověď případné další pokračování této publikace.
Zdeněk Hudec (ed.): Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho: Ideologie, queer a diskurzivní analýza. Pastiche Filmz, Olomouc 2012, 72 s.

Král animovaných pohádek by měl za gender nedostatečnou

Soubor statí Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho vznikl v rámci studentské grantové soutěže, která podporuje spolupráci pedagogů se studenty. Jeho autory jsou zaměstnanci a studenti z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, konkrétně z katedry divadelních, filmových a mediálních studií. Své studie zaměřili převážně na problematiku genderových stereotypů, avšak nejen na ni. V knize nám představují mnoho dalších, všeobecně méně známých faktů o Waltu Disneym. Jaký byl vlastně jako člověk? V čem se skrývala jeho úspěšnost? Text zobrazuje i Disneyho politiku, ekonomii a povahu. Všechny tyto aspekty se v jeho tvorbě výrazně odráží.
Nápad zaměřit se na gender ve spojení s tvorbou Walta Disneyho se objevil zřejmě na festivalu Přehlídka animovaného filmu (PAF) v roce 2011 – právě tento ročník byl primárně zacílen na tematiku genderu. „Vznikl ale také na základě debat mezi kolegy nad příspěvky do grantové studentské soutěže,“ uvedl jeden ze spoluautorů knihy Zdeněk Hudec.
Předseda PAF Alexandr Jančík se na publikaci rovněž podílel. Ve svém příspěvku se zabývá všemi disneyovskými princeznami od Sněhurky až po nejnovější Lociku. Poukazuje na fakt, že Locika už nese jisté rysy emancipace. Jeho práce je logicky umístěna v závěru knihy jako jistá naděje pro feminizaci filmových zpracování. Jančík však upozorňuje, že Locika svou krásou stále ještě naplňuje znaky stereotypu.
Zajímavostí knihy je práce Evy Chlumské, pojatá z hlediska queer teorie. Autorka se o tento teoretický koncept zajímá už od gymnaziálních let. V době přípravy studie byla ještě studentkou. Pokud by se někdo chtěl s queer tematikou seznámit podrobněji, může navštívit kurz, který vyučuje Chlumská společně s dr. Michalem Bočákem na katedře žurnalistiky FF UP.
Ač se tato odborná kniha pozastavuje nad problematikou nepříliš probíranou a medializovanou, je poměrně lehce uchopitelná i pro širší veřejnost. „Kniha vznikla s podporou akademické instituce jako odborný text, a tudíž je primárně určena odborné veřejnosti. Z hlediska způsobu podání, které považuji za dosti přístupné, nevylučuji možnost oslovení širší, tedy neodborné veřejnosti,“ míní Hudec.
A jak vnímají zúčastnění možnost kooperace zkušených pracovníků katedry a začínajících badatelů z řad studentů? „Myslím, že spolupráce pedagogů a studentů by měla být základem vysokoškolského studia. A nemusí to být ani na konkrétním sborníku nebo grantu jako v tomto případě. To je úplně ideální stav. Už v bakalářském studiu se mi povedlo vypěstovat přístup, kdy se k pedagogovi v podstatě obracím jako ke zkušenějšímu kolegovi, který mi pomůže posunout moje myšlenky a texty dále. Důležité je prolomit stud, snažit se diskutovat a co nejlépe osvětlit, co se mi honí hlavou. Z případné kritiky je třeba se nehroutit, ale vzít si z ní ponaučení,“ uvedl spoluautor knihy Matěj Dostálek. Také on při začátku práce na knize teprve studoval.
Zda byl Disney větší sexista než jiní soudobí producenti a autoři, je těžké určit. „Odpovědi by musela předcházet spousta hodin nejednoduchého výzkumu,” soudí Hudec. Z jistého povědomí o společnosti dané doby je však jasné, že Walt Disney nebyl jediným mužem zaměřeným patriarchálně a maskulinně. Ženy ve filmech měly dvě funkce – jednak jako oběti, jednak jako sexuální objekty. Žena neschopná postarat se sama o sebe je pro filmaře typickým materiálem, pokud je naopak žena hrdinkou, je buď zlá, nebo silně erotizovaná a stává se objektem mužského voyerství a touhy. To, že je dnes situace výrazně jiná než v době expanze Disneyho filmů, nic nemění na tom, že tyto stereotypy o ženách zůstávají a nadále žijeme v silně patriarchálním světě.

Führer jako skvělý komik. Z jeho humoru ale mrazí

uz-je-tady-zasProzaická prvotina politologa a novináře Timura Vermese s lehce kontroverzním námětem dobývá německý knižní trh. Satirické dílo s Adolfem Hitlerem v hlavní roli Už je tady zase provokuje od začátku do konce. V Německu se prodává za 19,33 €, což odkazuje na Hitlerův nástup k moci roku 1933. Kniha se po uvedení na frankfurtský knižní veletrh stala doslova bestsellerem. U nás text vyšel v překladu Michaely Škultéty pod záštitou nakladatelství Argo. Dne 16. 10. 2013 v Praze v divadle Minor proběhl křest této černé grotesky a autogramiáda autora. V nejbližší době se také můžeme (ne)těšit na její filmové zpracování.
Co se týče formy, text je podobně jako Mein Kampf provokativně napsán v ich formě a vyprávěn z pohledu Adolfa Hitlera. Vypravěč je výborným pozorovatelem a vtipně poukazuje na nešvary dnešní společnosti, které Hitler není s to pochopit. Čtenářově pozornosti určitě neujde ani fakt, že Hitlerovy proslovy jsou stylizovány tak, aby svou úderností evokovaly skutečný mluvený projev někdejšího vůdce, a knize dodávají punc výjimečnosti a jinakosti.
Adolf Hitler ve Vermesově pojetí nespáchá sebevraždu, ale probudí se v roce 2011 v Berlíně. Je naprosto zmaten a potácí se změněným městem. Má pořád své charisma, stále stejné vize, mrazivé úvahy a nehynoucí ideály. Dalo by se čekat, že se jeho pohled na židovskou otázku s odstupem času změní, ale není tomu tak. Úsměvy místy mrznou na rtech, ačkoli skvělý pozorovací talent a prořízlý jazyk s vtipnými komentáři z vypravěče dělají doslova komickou a pro čtenáře sympatickou postavu. „Kameramani jsou nejhůře oblíkaní zaměstnanci na světě, trumfnou je už jedině fotografové. Nevím, proč tomu tak je, ale připadá mi, že fotografové od novin nosí často hadry, které předtím spadly kameramanům z těla.“ I v roce 2011 Hitler dokáže učarovat stovkám Němců, neotřele jako komik v televizním pořadu. Pak je o něj zájem i v politické branži. Je stále skvělým řečníkem a dokáže odpálkovat lidi takovým způsobem, že to vyvolává salvy veselí.
Kouzlo knihy spočívá v její novosti. Hitler jako komik? Černý humor nemusí být každému po chuti a text i přes svou originalitu má mnoho negativních ohlasů. Autor ovšem i negativa považuje za úspěch. Navíc za každou stránkou textu stojí dlouhé hodiny studia reálií o Hitlerovi. Na těchto pevných podkladech stvořil Timur Vermes dílo obsahující politickou satiru a k popukání vtipná místa. Za každým výbuchem smíchu, který čtenáře po celý text provází, však následuje i pocit studu, že se mohu smát Hitlerovým vtipům a celkově postavě nesoucí jeho jméno. Není to proti morálním zásadám každého člověka, třeba i toho, kterému je černý humor blízký?
Timur Vermes se nám však snaží položit i jinou otázku: Měl by Hitler v dnešní době ještě šanci na úspěch? Příběh nepoukazuje jen na to, že by říšský diktátor i dnes dokázal okouzlit řadu lidí, ale zejména, že by to dokázal za extrémně rychlou dobu. Právě díky dnešním „urychlovačům“, médiím, internetu a hlavně ziskuchtivým podnikavcům. Text se satiricky vyslovuje k politice, současnému světu a internetu, který s sebou nese mnoho úskalí a nástrah nejen pro občany Německa.
Timur Vermes: Už je tady zas. Argo, Praha 2013, 380 s.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka