Menu

anigif

A+ A A-

Opereta Polská krev nezestárla. Stále je v ní hodně hrdosti, humoru i lásky

Opereta Polská krev nezestárla. Stále je v ní hodně hrdosti, humoru i lásky foto: ilustrační

Na prkna Moravského divadla Olomouc se nejúspěšnější česká opereta Polská krev vrátila již počtrnácté, tentokrát v režii Gustava Skály. Jedná se o humorný příběh s lehce morálním podtónem, ve kterém hrají hlavní roli komplikace spojené s láskou. Vypráví o raněné ženské hrdosti, opravdovém citu i povrchním okouzlení a rovněž o komplikované, nikoliv však nezábavné cestě za štěstím.
Ve srovnání s předchozími inscenacemi režisér Gustav Skála obohatil hru o situační a jazykovou komiku. Zjistil prý totiž, že v životě je lepší se smát než snít. Autorem libreta je Leo Stein, jemuž posloužila jako námět Puškinova povídka Slečna selka, hudbu zkomponoval Oskar Nedbal.
Gustav Skála naposledy režíroval Polskou krev před sedmnácti lety v Hudebním divadle Karlín. Tehdy se ovšem soustředil především na její lyrickou stránku, zatímco současné provedení zaujme svým nadhledem a lehkostí, s nimiž se nebojí odkazovat ani na současnou politickou a společenskou situaci. A tak se ve hře objeví i odkaz na spánkový rytmus pana Schwarzenberga či na sůl z Polska.
Hlavní role Heleny Zarembové se ujala Elena Gazdíková, která postavu rázné a hrdé selky ztvárnila s přirozeností a notným temperamentem. Komický účinek pak zajišťoval zejména herecký výkon Ondřeje Koplíka v roli Bronia von Popiela, roztržitého a nešikovného knížete, který rozesmíval diváky nejčastěji. Slabší stránkou byly ovšem nevýrazné herecké projevy ostatních zpěváků. Naopak taneční vložky baletního souboru dodávaly hře na dynamičnosti a potřebné svěžesti. Obdivuhodná byla především sehranost a ladnost pohybů všech baletek. Kostýmy, které měl na starost Josef Jelínek, se taktéž velmi vydařily. Problém byl pouze s Heleniným šátkem, který jí často padal a narušoval tak některé taneční scény hlavních představitelů. Jednu takovou nehodu se však Ondřeji Koplíkovi naštěstí podařilo přeměnit v poměrně komickou etudu.
Současné provedení Polské krve dokazuje, že opereta není žádným zastaralým žánrem, ve kterém není místo na humor nebo narážky na aktuální dění. Naopak má potenciál oslovit i zástupce mladší generace, a to především svým nepatetickým ztvárněním. Ačkoli se jedná o příběh lehce pohádkový, hlavní zápletka a nakonec i konec působí uvěřitelně. Láska je zde zobrazena jako silný cit, který vyhraje nad všemi ostatními nástrahami. Helena se dočká jak uznání, tak lásky a odhazuje svoji uraženou hrdost a marnotratný Bolo si uvědomí svoji chybu. Hra rozhodně pobaví a potěší svým satirickým, zároveň však také pozitivním vyzněním.
Polská krev, Moravské divadlo Olomouc, 25. března 2012, režie Gustav Skála.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka