Menu

anigif

A+ A A-
Kristina Zachová

Kristina Zachová

URL internetové stránky:

„Zkušenosti ze svého života přenáším do svých rolí…“ říká Ivana Plíhalová

Kolik let hrajete v Moravském divadle? Hrála jste i jinde?
Do Olomouce jsem přišla v září roku 1984, takže v Moravském divadle, dříve Státním divadle Oldřicha Stibora, hraji už 31. sezónu. V jiném angažmá jsem nikdy nebyla, jen občas někde hostuji, momentálně v brněnském Buranteatru.
Přemýšlela jste někdy o změně divadla? Netáhlo vás to například do Prahy či Brna?
Před pár lety jsem dostala nabídku do Národního divadla Brno, ale odmítla jsem ji.
Proč jste odmítla?
Protože jsem v Olomouci šťastná.
Co považujete za svůj největší divadelní úspěch?
Možná to, že jsem stále ve svém prvním angažmá.
Která divadelní role vás během vaší kariéry nejvíce bavila?
Bylo jich víc – Svatá Jana, Aldonza v Muži z La Manchy, Dolly Oblonská v Anně Karenině, Kočičí žena ve hře U Kočičí bažiny, Božena Němcová v Dávno, dávno již tomu, paní Johnstonová v Pokrevních bratrech, Anna v Uchu, Amanda Wingfieldová ve Skleněném zvěřinci a momentálně matka v Lásce a penězích.
A která se vám líbila nejméně?
Těch bylo taky dost, ale na ty jsem ráda zapomněla.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?
Měla jsem tři: Svatá Jana, Kateřina ve Zkrocení zlé ženy a Líza v Pygmalionu. Všechny se mi splnily, takže teď už mohu být jedině mile překvapená.
Stalo se vám někdy, že jste se do své divadelní role vžila natolik, že se vám promítla i do osobního života? A jak?
Ono je to naopak. Zkušenosti z osobního života vnáším do svých rolí.
Co z osobního života a jak jste přenesla do nějaké své role?
Zamilovanost, mateřství, rozchody, setkání se smrtí.
Hrála jste někdy ve filmu či seriálu? Pokud ne, chtěla byste hrát a s kým konkrétně?
Hrála jsem v prvním filmu režiséra Karla Smyczka Housata a v seriálu Četnické humoresky. Pokud bych dostala další nabídku, moc ráda bych si zahrála s Ivanem Trojanem. Považuji ho za jednoho z našich nejtalentovanějších herců.
Jak se těšíte na premiéru komorní hry Královny ve studiu Českého rozhlasu Olomouc? Co od ní očekáváte?
Spoluautorem této hry je můj kolega Roman Vencl, a po successu jeho předchozí hry Když se zhasne, doufám, že se úspěch opět dostaví.
Hrajete raději v divadelním sále anebo ve studiu Českého rozhlasu?
Nejlepší je střídání obou prostorů.
Většinou v divadle ztvárňujete silné ženy. Jak se sama stavíte k problému emancipace žen v dnešní době?
Možná je to paradoxní, ale nejsem velkou příznivkyní feminismu. Rovnoprávnost žen je správná cesta, ale má své hranice.
Jak hodnotíte olomouckou činohru a Moravské divadlo?
Na hodnocení jsou tu diváci. Myslím, že děláme divadlo poctivě, činohra je teď na velmi vysoké úrovni, a je na publiku, který žánr je mu bližší.
Co říkáte na olomoucké publikum?
Publikum je masa a je těžké uspokojit všechny naráz. Myslím, že je dobré, že nabídka Moravského divadla je pestrá a že si tam může každý vybrat podle svého gusta. I studenti.
Mnozí diváci vás také viděli i mimo činoherní scénu. Zpívala jste v Muzikálovém večeru, hrála v muzikálu My fair lady, taktéž zpívala v kabaretním pásmu písní Nemravná píseň i zpívala šansony v Le chansons glaciales. Jak se vám líbí hudební repertoár divadla? Cítíte se být i trochu zpěvačkou?
Pokud k tomu mám příležitost, zpívám ráda, proto mě trochu mrzí, že letos chybí v činoherním dramaturgickém plánu nějaký muzikál. Ale třeba si to vynahradíme v příští sezóně.
Chodíte do divadla i jako divák? Inspiruje vás to poté ve vlastní práci?
To víte, že chodím. Jednak chci vidět své kolegy a taky pak většinou zjišťuji, že na sobě musím hodně zapracovat, abych těm mladším stačila.
Pociťujete tedy v souboru nějaké generační posuny?
Vzhledem k tomu, že jsem letos oslavila padesátiny a jsem jedna ze tří nejstarších hereček, tak samozřejmě. Ale to je v pořádku. Moji mladí kolegové jsou velmi talentovaní a poctiví, takže se od nich mám co učit.
Na čem jste vy byla posledně v divadle? Jak se vám to líbilo?
Co se týče našeho divadla, viděla jsem Ženitbu a všem ji doporučuji, v Tramtárii se mi moc líbila Jana Eyrová a v brněnském Buranteatru jsou skvělá všechna představení.

Ivana Plíhalová

Ivana Plíhalová pochází z Brna, kde také vystudovala hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři. Po maturitě v roce 1981 nastoupila do svého prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působí dodnes. Téměř deset let byla členkou Studia Hořící žirafy Davida Drábka. V současnosti hostuje v brněnském Buranteatru v inscenaci Skleněný zvěřinec.

Ocenění

2002 – Cena za nejlepší ženský herecký výkon (role Fanky v inscenaci Loupežník)
2008 – Cena primátora města Olomouc za nejlepší herecký výkon (role paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři)
2008 – Cena uměleckého šéfa činohry MDO za nejlepší herecký výkon (role paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři)
2010 – Cena ředitele Českého rozhlasu Olomouc

Labutí jezero se vrací na olomoucká prkna

Labutí jezero zná i člověk, který jinak o baletu neví nic. Moravské divadlo v Olomouci uvede premiéru Labutího jezera od Petra Iljiče Čajkovského 2. listopadu od 19 hodin, na druhou premiéru se mohou diváci těšit o den později ve stejný čas. V současném repertoáru baletního souboru Moravského divadla Olomouc půjde již o druhou klasiku od P.I. Čajkovského, už rok se velké divácké úspěšnosti těší pohádkový balet Louskáček. U příležitosti premiéry Labutího jezera Pačes požádal o rozhovor režiséra představení Roberta Balogha.

Co Vás přimělo k nápadu vrátit do Moravského divadla klasiku světového baletu Labutí jezero?
Labutí jezero je též nazýváno baletem baletů nebo královnou baletu. Tento balet klade na tanečníky vysoké technické i výrazové nároky. V Moravském divadle máme v současnosti mezinárodní mladý a perspektivní baletní soubor a hlavní představitele na velmi vysoké úrovni. Hlavně mám nyní v souboru tu správnou labuť.
Platí stále, že hrát bílou nebo černou labuť je snem každé baleríny nebo jde pouze o klišé?
Samozřejmě to stále platí. Zvládnout zahrát roli bílé nebo černé labutě na špičkové technické a výrazové úrovni je snem každé baleríny, ale jen málokteré z nich se tento sen vyplní.
Již před dvěma lety jste v Moravském divadle režíroval pohádkový balet Louskáček, taktéž od P. I. Čajskovského. Očekáváte u olomouckých diváků podobný nebo větší úspěch i s Labutím jezerem?
Klasické balety miluje publikum snad na celým světě, Olomouc není výjimkou. Mít ve svém repertoáru některý z baletů P. I. Čajkovského (Louskáčka, Labutí jezero atd.) patří k profesionálnímu baletnímu souboru, ale je třeba na to mít dostatečný potenciál sólistů i ostatních tanečníků.
Jak obecně hodnotíte olomoucké publikum?
Olomoucké diváky mám moc rád. Většina lidí je hodnotí jako konzervativní, ale já vím, že milují klasiku. Vždy se mi povedlo si najít cestu do jejich srdcí.
Viděl jste americký film Černá labuť v hlavní roli s Natalií Portman?
Ano, viděl.
Jaký je Váš názor na něj?
Tvůrcům filmu se povedlo na slušné úrovni popsat atmosféru, která doprovází studium Labutího jezera. Film zrcadlí, co obnáší tuto roli zvládnout a jak je obtížná i krásná pro hlavní tanečnici. Role je úzce propojena se soukromým životem, pro baletku se stává jedinečným životním cílem, kterého chce každá dosáhnout. Tento film divákům dává jedinečnou možnost nahlédnout do života tanečních umělců.
Myslíte si, že tento film ovlivnil veřejnost, aby si zašla do divadla na klasicky ztvárněné Labutí jezero, aby poznala pravý příběh?
Tento film je dobrou „reklamou“ pro balet, protože oslovuje především mladé lidi, kterých již do divadel mnoho nechodí. Střední a starší generaci asi tolik neosloví, ale starší generace znají divadelní svět i bez takovéhle reklamy.
Je tedy tento film podle Vás určen především mladým lidem, aby si našli cestu k divadlu?
Nejen mladým, ale všem, kteří mají rádi krásné pohádkové příběhy, krásnou světovou hudbu a také umělecké filmy.

Co čtou studenti ve svém volném čase? Vede fantasy

Během měsíce září a začátku října provedl Pačes velký výzkum mezi studenty všech ročníků a všech fakult. Naší ambicí bylo získat odpovědi od stovky studentů a zjistit co a proč čtou. Jak jsme nakonec pochodili? Místo 100 studentů jsme nakonec vyzpovídali 105 ochotných vysokoškoláků a získali jsme věrohodná data o tom, jak a co olomoučtí studenti čtou.

Českým a zřejmě i celosvětovým fenoménem je, že lidé čtou stále méně. Jak je tomu u studentů? K opravdovému „nečtení“ se přiznalo pouze osm respondentů a další tři přiznali, že čtou pouze povinnou četbu a na dobrovolné čtení jim nezbývá čas (což je zvláště po dvou měsících prázdnin naprosto pochopitelné). Tedy 11,55 % se ve volném čase nezabývá četbou. Dalších  88,45 % si rádo něco přečte. U pracujících lidí či středoškoláků by zřejmě procento nečtenářů bylo vyšší. Pravděpodobně je vysoká míra zájmu o četbu způsobena tím, že asi polovina respondentů je z Filozofické fakulty.

Oblíbené žánry

Velký problém bylo zhodnotit získané odpovědi vzhledem k tomu, jak je někteří studenti uváděli. Někteří uvedli obecné styly knih – román, povídka, novela, jiní své odpovědi více specifikovali (historický román, psychologický román, erotické povídky apod.).
Již při prvním tutoriálu jsme se dohadovali, který žánr asi tuto anketu vyhraje. Tipovali jsme fantasy a scifi a povedlo se. Na prvním místě se opravdu umístilo fantasy s 20 hlasy. Dále se oblibě těší obecně všechny romány (15 hlasů), což bylo pro vyhodnocení ankety velmi složité. Každopádně na třetím místě se umístil psychologický román (11 hlasů).
Na dalších příčkách si vedly dobře tyto žánry – horor (10 hlasů), obecně všechny povídky a novely (9 hlasů), scifi a historické romány (po 7 hlasech), dále nespecifikovaná „klasika“ a biografie (vždy 5 hlasů). Dále byly uváděny detektivky, humorná literatura, válečná literatura, memoáry apod. Na stupnici oblíbenosti si dle očekávání dosti pohoršilo romantické a ženské čtivo (2 hlasy). Naopak překvapením této ankety se staly 2 hlasy pro erotickou literaturu.
Kristýna Vaňková (FF): „Normálně čtu především školní povinnou četbu, ale ráda zabrousím k psychologickým románům. Když jsem nemocná nebo unavená, ráda si přečtu i nějakou brakovou romantiku nebo Večer pod lampou.“

Nejoblíbenější autoři

Oblíbenost autorů byla ještě o něco složitější. Autorů je mnoho a když se na ně nezeptáte 105 lidí, tak člověk získal téměř 100 jmen českých i zahraničních spisovatelů. Úplného vrcholu žebříčku dosáhl král hororů Stephen King (7 hlasů), těsně za ním se umístil Paulo Coelho (6 hlasů) a o pomyslný bronz se dělí Fjodor Michajlovič Dostojevskij a Terry Pratchett (oba po 3 hlasech). Dále se se dvěma hlasy umístilo 16 autorů – Christiane Vera Felscherinow, George R. R. Martin, Emily Brontë, Charles Bukowski, John Irving, Robert Merle, J. K. Rowling, Jane Austen, Lars Kepler, George Orwell, Chuck Palahniuk, Arthur Golden , Andrzej Sapkowski, James Patterson, Lev Nikolajevič Tolstoj. Zajímavé je, že do žebříčku oblíbenců (tj. dva a více hlasů) se probojoval pouze jeden český autor, a to již zemřelý Arnošt Lustig.
A největší zastoupení má samozřejmě velká skupina spisovatelů s jedním hlasem. Těch se v průzkumu sešlo 61. Tvoří pestrou směsici autorů, jsou mezi nimi například klasici jako Karel Čapek, Anton Pavlovič Čechov, Victor Hugo nebo Božena Němcová, ale i současní autoři jako Dan Brown, Petr Šabach nebo Jan Balabán. Jmenovat je všechny samozřejmě nebudeme.
Jan Šincl (FF): „Nejvíce čtu angloamerickou poezii především první pol. 20. st. (T. S. Eliot, Dylan Thomas, W. H. Auden, Ezra Pound, Ted Hughes atd.), modernistickou prózu (D. H. Lawrence, J. Joyce, V. Woolfová), klasiku (Dante Alighieri, I. S. Turgeněv, F. M. Dostojevskij, E. A. Poe...), různé další autory, které se bojím zařadit (F. Kafka, Henry Miller, L. F. Céline...) a brak (hororový – H. P. Lovecraft, A. Machen).“

Anketa mezi kantory FF UPOL

S touto anketou jsem oslovila i deset kantorů z několika fakult na UPOL, odpověděly mi pouze tři kantorky, všechny z FF. Přečtete si tedy i jejich výpovědi.
Mgr. Helena Tylšarová (KAL): „Mám ráda romantické a psychologické romány. Našla jsem autora, který píše maskulinním způsobem o vztazích a životě obecně a jsem nadšená. Jmenuje se Nicholas Sparks. Mimo jiné taky čtu svým malým dcerkám a pomalu v nich pěstuji vztah ke čtení.“
Mgr. Zuzana Zemanová, Ph.D. (KBH): „Nejoblíbenější literární žánr bohudík - nebo bohužel - nepěstuji, stejně tak nemám ani nejoblíbenější jídlo, nejoblíbenější barvu nebo nejoblíbenějšího zpěváka pop music. Vzhledem k tomu budu s dovolením jmenovat autory mimo „nejoblíbenější žánr“, z domácí literární produkce posledních let mě zaujala Petra Soukupová, dlouhodobě a ráda čtu Karla Pecku a Josefa Škvoreckého. Hlavním kritériem při výběru knihy pro mě je, zda tomu, co autor píše, jde věřit. A citát na závěr: „Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.“ (Kazatel 12, 12)“

S kým jsme hovořili
Počet oslovených studentů: mnoho
Počet studentů, kteří odpověděli: 105
Zastoupení pohlaví: 19 mužů / 86 žen
Zastoupení fakult: VŠECHNY
FF – 52 respondentů / PdF – 20 respondentů / PF – 12 respondentů / PřF – 9 respondentů
LF – 7 respondentů  / FZV – 2 respondenti / FTK – 2 respondenti / CMTF – 1 respondent
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka