Menu

anigif

A+ A A-
Tereza Cibulková

Tereza Cibulková

URL internetové stránky:

Prezidentem jsem být nechtěl. Volil bych ženu, říká profesor Pačes

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (* 1942)
vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2005–2009 byl předsedou Akademie věd ČR a od roku 2010 předsedá Učené společnosti České republiky.
V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd studuje strukturu genomů. Přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Může se například pochlubit tím, že jeho vědecká skupina přečetla úplnou dědičnou informaci organismu.

Oslovení profesora Václava Pačesa, který je bývalým předsedou Akademie věd a pracuje v Ústavu molekulární genetiky, jsme z pochopitelných důvodů nemohli odolat. Co si tento uznávaný vědec myslí o reformách školství? Jaký má názor na angažování se v politice?

Co to vlastně je struktura genomu?
Dědičná informace je zakódována v molekulách DNA. Souboru molekul DNA v buňce říkáme genom. Kromě částí DNA, které nesou genetickou informaci, v ní však existují i oblasti, které sice informaci nenesou, ale přesto tvoří důležitou součást genomu. A právě uspořádání informačních a neinformačních úseků DNA říkáme struktura genomu.
Jaký je praktický význam jeho studia?
Obrovský. Jsme v situaci, kdy dokážeme dekódovat genetickou informaci jedince. Podle úseků DNA zvaných geny se v buňkách syntetizují funkční molekuly – proteiny. Můžeme tedy odvodit strukturu proteinů a nalézt v nich chyby, které často vedou k chorobám. Znalost struktury DNA nám dále umožňuje identifikaci osob a dozvídáme se také mnoho o molekulárních mechanismech evoluce.
Špičková věda je spjatá s kvalitním vzděláním. Mohl byste srovnat poměry na zahraničních univerzitách a na těch našich?
Velkou chybou bylo, že u nás vzniklo mnoho vysokých škol. Přitom některé z nich nemají ani úroveň středních škol. Pak se nedostávají peníze na dobré vysoké školy, které by si zasloužily podstatné navýšení svých rozpočtů. Měli bychom se soustředit spíš na kvalitu a počet vysokých škol snížit. To je jedna z věcí, která nás od těch nejlepších států odlišuje.
Jaké jsou podle vás ve školství potřeba reformy?
Soustředit se na kvalitu, a to nejen u vysokých škol jako celku, ale i uvnitř vysokých škol. Každá vysoká škola má zpravidla nějaké obory, lidi, ústavy, některé dobré a jiné méně dobré. Ty slabé je třeba eliminovat, ale není snadný úkol rozhodnout o tom, které to jsou.
Jak se díváte na působení ministra školství Dobeše? Co si myslíte o jeho rezignaci, jak to vnímáte?
Myslím si, že pan ministr byl z části neprávem osočen. Měl funkci rok a dokázal tady zavést to, o čem se desetiletí mluvilo, tj. státní maturity. Mají sice nějaké nedostatky, ale jsou nutné. Je třeba podstatně zvýšit kvalitu středoškolského vzdělání. Střední školy považuji za nejdůležitější prvek v našem vzdělávacím systému. Na univerzitách je sice zapotřebí zachovat autonomii, samosprávu a naprostou akademickou svobodu, ale podle mého názoru to nebude ohroženo, když budou v orgánech univerzit lidé zvenčí s přesně vymezenými pravomocemi.
Změnilo se vaše stanovisko k možné kandidatuře na prezidenta či nějakému působení v politice?
Určitě nebudu působit v politice a ani jsem nikdy nechtěl. To, že se o mně mluvilo v souvislosti s prezidentskou kandidaturou, byla mediální aktivita. Měli bychom ještě ve společnosti hledat další kandidáty. Ani jeden z těch, o kterých se dneska mluví, se mi nezamlouvá. Líbilo by se mi, kdybychom měli prezidentku. Výbornou kandidátkou by byla paní Karolína Peake, působí na mě seriózním, důvěryhodným, ale zároveň asertivním vystupováním.
Proč byste zvolil na post prezidentky spíše ženu? Má nějaké výhody oproti mužům?
Žena by měla, kdyby byla opravdu dobrou kandidátkou, uklidňující vliv na celkovou politiku. Také by to ukázalo, že jsme otevřená společnost. Ve významných funkcích je málo žen, společnost se tím ochuzuje.
Jak jste vnímal prezidenta Václava Havla?
Václav Havel byl samozřejmě výjimečná osobnost, zejména v tom předprezidentském období a pak v tom prvním prezidentském období, kdy přebral obrovskou zodpovědnost v naprosto rozvrácené společnosti. Ctím ho jako jednu z největších osobností našich dějin.
Vědci z exaktních oborů mívají vlažnější vztah k náboženství. Jaký je váš postoj?
Jsme v otevřené společnosti a každý má právo zastávat názory, jaké chce, a také je šířit a získávat pro ně další stoupence. Sám jsem k náboženství vlažný, zejména k církvi. Jsme velmi ateistická společnost, otázka je, jestli to je dobře. Jsem římský katolík, ale spíš z kulturních důvodů. Mám svou víru, a to v přirozený řád světa, který je nějak organizován.
Přemýšlel jste někdy nad smyslem života, pokud ano, co za něj považujete?
Smyslem života je pro mě práce. Člověk je stvořen k tomu, aby pracoval a něco tvořil. Každý, kdo svobodně a dobře dělá svou věc, je nepostradatelný a je to člověk, který žije důstojně. Jaký je obecný smysl života, kam spěje civilizace, je obtížné říct. Je třeba se na to dívat racionálně: společnost by měla spět k lepšímu životu. Pro každého to ale znamená něco jiného a to působí potíže.

Opereta Polská krev nezestárla. Stále je v ní hodně hrdosti, humoru i lásky

Na prkna Moravského divadla Olomouc se nejúspěšnější česká opereta Polská krev vrátila již počtrnácté, tentokrát v režii Gustava Skály. Jedná se o humorný příběh s lehce morálním podtónem, ve kterém hrají hlavní roli komplikace spojené s láskou. Vypráví o raněné ženské hrdosti, opravdovém citu i povrchním okouzlení a rovněž o komplikované, nikoliv však nezábavné cestě za štěstím.
Ve srovnání s předchozími inscenacemi režisér Gustav Skála obohatil hru o situační a jazykovou komiku. Zjistil prý totiž, že v životě je lepší se smát než snít. Autorem libreta je Leo Stein, jemuž posloužila jako námět Puškinova povídka Slečna selka, hudbu zkomponoval Oskar Nedbal.
Gustav Skála naposledy režíroval Polskou krev před sedmnácti lety v Hudebním divadle Karlín. Tehdy se ovšem soustředil především na její lyrickou stránku, zatímco současné provedení zaujme svým nadhledem a lehkostí, s nimiž se nebojí odkazovat ani na současnou politickou a společenskou situaci. A tak se ve hře objeví i odkaz na spánkový rytmus pana Schwarzenberga či na sůl z Polska.
Hlavní role Heleny Zarembové se ujala Elena Gazdíková, která postavu rázné a hrdé selky ztvárnila s přirozeností a notným temperamentem. Komický účinek pak zajišťoval zejména herecký výkon Ondřeje Koplíka v roli Bronia von Popiela, roztržitého a nešikovného knížete, který rozesmíval diváky nejčastěji. Slabší stránkou byly ovšem nevýrazné herecké projevy ostatních zpěváků. Naopak taneční vložky baletního souboru dodávaly hře na dynamičnosti a potřebné svěžesti. Obdivuhodná byla především sehranost a ladnost pohybů všech baletek. Kostýmy, které měl na starost Josef Jelínek, se taktéž velmi vydařily. Problém byl pouze s Heleniným šátkem, který jí často padal a narušoval tak některé taneční scény hlavních představitelů. Jednu takovou nehodu se však Ondřeji Koplíkovi naštěstí podařilo přeměnit v poměrně komickou etudu.
Současné provedení Polské krve dokazuje, že opereta není žádným zastaralým žánrem, ve kterém není místo na humor nebo narážky na aktuální dění. Naopak má potenciál oslovit i zástupce mladší generace, a to především svým nepatetickým ztvárněním. Ačkoli se jedná o příběh lehce pohádkový, hlavní zápletka a nakonec i konec působí uvěřitelně. Láska je zde zobrazena jako silný cit, který vyhraje nad všemi ostatními nástrahami. Helena se dočká jak uznání, tak lásky a odhazuje svoji uraženou hrdost a marnotratný Bolo si uvědomí svoji chybu. Hra rozhodně pobaví a potěší svým satirickým, zároveň však také pozitivním vyzněním.
Polská krev, Moravské divadlo Olomouc, 25. března 2012, režie Gustav Skála.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka