Menu

anigif

A+ A A-

Olomoucký babylon jazyků. Jak se v něm vyznat?

Bandor, ertepl, grumbír, herteple, jablko, kartofl, kobzol, krumle, zemské jabko, zemák nebo žimňok. Vědeli jste, že všechny tyto neobyčejné výrazy označují v různých českých nářečích něco tak obyčejného, jako jsou brambory? Každé září se do Olomouce sjíždějí studenti ze všech koutů republiky a s sebou si přivážejí i nevyčerpatelný zdroj zábavy. Ačkoli už dnes plynný dialekt mezi studenty většinou neuslyšíme, hemží se to v češtině bezpočtem krajových odlišností. A jak to vypadá, když se takoví „jinokrajci“ sejdou v jednom pokoji nebo večer v hospodě?

Na rozdíl od Moravy jsou lidé z okolí Prahy a ze středních Čech dost nenároční. Kromě nepostradatelného hele a viď si všimnete jen toho, že u nich věci nenosí oni, ale nosej voni, a že kousek dál na sever, u Krkonoš, na vás místo o půl čekají o půle. „Taky u nás každej říká přijdu dýl. Už od prvního týdne v Olomouci se tomu spolužáci smějou,“ říká Jitka Honzová, která z Podkrkonoší pochází. Překvapit vás může i západočeský dialekt. Plzeňáci tak trochu zpívají, prodlužují jisté koncovky, používají ukazovací zájmena tuto (toto), tutady (tudy), tuten (tento) a většina jejich otázek začíná protáhlým japa, copa, depa.

Že nekóřiš brněnské hantec?

V tom případě budeš za Českomoravskou vrchovinou asi potřebovat pomocnou ruku. Brněnský hantec, svérázná mluva, která vznikla během několika staletí smíšením hanáckého nářečí s němčinou, totiž může místy připomínat kouzelnou formuli. To, že studenti z Brna namísto tramvají valí šalinou, už pravděpodobně vědí i nezasvěcení. Ale že trolejbusy jsou tykadla, kytara klofna, a když rumpluje zoncna, nebóchá se do hokny, ale bumluje se po štatlu (když pálí slunce, nechodí se do práce, ale do města), asi uslyšíte poprvé. Místo na pivo vyrážejí Brněnští na bahno, škopek, plnotučné škopek, zbabělce, čechra nebo desatero; nespočet dalších výrazů pak věnují křehkému pohlaví (koc, kocna, kocór, hajfec, pryžovka, betálné šnicl).

Kolek řečé naděláš, tolekrát seš Hanákem

V okolí Olomouce a na území střední Moravy se místní dorozumívají tzv. hanáčtinou, která je specifická hlavně svými koncovkami. Lidé chodijó (pě)šórem, dělajó si šófky (legraci), jedijó cibéby (rozinky), marhuľe (meruňky), tvargle (tvarůžky), šmahôlu (smažená vajíčka), majó chetré stréce (chytré strýce) a občas i někomu nabančijó (někoho zbijí). „Pamatuju, že na základce měl kamarád říct vyjmenovaná slova po s. Znělo to jako sen, seté, sér, serové, sechravé…,“ říká Stanislava Konečná z Olomouce. Z Moravy pochází také Lenka Tarabusová, studentka češtiny a speciální pedagogiky pro 2. stupeň. „Já su ze Zlína. Tož u nás máme ogara a děvčicu. Hodně se mě lidé ptají také na zlavec (polštář) a duchnu (peřinu).“ O něco dál na východ pak Valaši jedí lokše (nudle) nebo šulánky (šišky z bramborového těsta), a když jdou spať, zalezou si pod kapnu.

Ostravo, Ostravo!

„Jednou jsem se spolubydlící zeptala, jestli nemá žrádlo do koníka (sešívačky). Asi dvě minuty na mě s úžasem zírala. A podobně to dopadlo s mojí prosbou, jestli by nemohla rožnout,“ směje se Lucie Krajčovičová, studentka sociologie a andragogiky. Pokud váš spolubydlící nebo spolužák pochází z Ostravska, asi si na nedostatek zábavy nemůžete stěžovat. Nejenom, že jsou zde všechny samohlásky kouzelně krátké a přízvuk se objeví v místě, kde byste ho nečekali. Postupem času zjistíte, že v nejvýchodnějším cípu Česka voda neodtéká z okapu, ale z rýny, na stole se válejí duperele (různé zbytečnosti), a když se ušpiníte, jste babrok nebo brzidok, který se pokaždé pokydá. Na oběd se jí striky (bramboráky) a na svačinu štrucla (vánočka), místo přezůvek se nosí cukle, ohlížíte se za šikovnou děvuchou nebo synkem, odpadky se vyhazují do pudlice, jako děti dostáváte na dupu, u kalhot se vám nerozevře poklopec, ale buntek a na vánoční stromeček se věší zásadně baňky. A když uslyšíte, že se bulá, jde se jednoduše za školu.

Nářečí? Proč ne, ale jen mimo oficiální komunikaci.

PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D.

paces-13-05Olomouc je často označována jako město studentů. Pociťujete, že by se zde díky nim objevovaly dialekty (interdialekty) v nějakém větším měřítku?
Olomouc jako velké město vždy integrovala jazykové prvky z blízkého i vzdálenějšího okolí a do značné míry to dělá stále. Dnes jsou to právě studenti a jejich jazyková rozmanitost, kdo výrazně přispívá k tváři Olomouce, která se příhodně nachází poměrně blízko různých jazykových oblastí – leží na střední Moravě, ale blízko má k Valašsku a obecně k Moravě východní, ale je zde velmi mnoho studentů i z Ostravska, ze Slezska a ze severovýchodních Čech.
Myslíte si, že jsou dialekt a jednotlivé dialektické rysy na závadu?
Nemyslím. Do oficiální komunikace však nářečí rozhodně nepatří. Oficiální projevy si zaslouží výhradně spisovnou češtinu, tj. kabát, který vypadá dobře a nikoho neurazí.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka