Nádražní hala hudbě příliš nepřeje Nový módní trend – piano na nádraží – dorazil i do Olomouce. Každý může přijít a zahrát si svoji oblíbenou písničku, zkrátit si tak dlouhou chvíli při čekání na vlak a možná potěšit a poveselit i svoje okolí. Nástroj zde bude stát několik měsíců a po celou dobu můžete přispívat na sbírku, ze které by se zaplatilo nové olomoucké piano. To, co tam stojí dnes, je totiž pouze vypůjčené. Tento projekt má za cíl především na chvíli se zastavit, nestydět se a seznámit se s cizím člověkem nebo obohatit svým uměním ostatní kolemjdoucí. Škoda jen,…

Úctu ke stáří máme, ale navzájem se chováme hrozně Rodiče nám odmala důsledně vštěpovali, že v prostředcích městské hromadné dopravy máme uvolnit sedadlo staršímu člověku nebo budoucí matce. Zřejmě jsme opravdu dávali pozor, protože kdykoli jedu olomouckou tramvají, školáci i studenti spatříce důchodce poslušně vyskakují ze sedadel. Co mě ale zaráží, je způsob, jakým se v hromadné dopravě chováme k sobě navzájem. Jako by fakt, že nás ještě netrápí stařecké neduhy, znamenal, že slušné chování není potřeba.Nejčastěji mě to napadá, když jedu s kufrem, tramvaj zastaví, dveře se otevřou a před nimi je hlouček mladých lidí, kteří chtějí nastoupit tak…

Sbohem, moje město, moje lásko, moje Olomouci… Je to pro mě nejhorší rozchod v životě. Loučíme se po pěti letech a já nevím, jestli to bez tebe zvládnu. I tak jsem to já, kdo tě opouští, moje město, moje lásko, moje Olomouci. Byl jsem s tebou delší dobu než s jakoukoli jinou. I proto je to tak těžké. Trochu jsem tě znal už dřív, ale až když jsem přišel studovat na univerzitu, během chvíle sis mě získala tak, že jsem se do tebe zamiloval.Vzpomínám na ta jarní rána, když jsem jezdil tramvají z Neředína na katedru a díval jsem se,…