Menu

anigif

A+ A A-

Jak to vidí Pačes - říjen 2013

Sbohem, moje město, moje lásko, moje Olomouci…

Je to pro mě nejhorší rozchod v životě. Loučíme se po pěti letech a já nevím, jestli to bez tebe zvládnu. I tak jsem to já, kdo tě opouští, moje město, moje lásko, moje Olomouci.
Byl jsem s tebou delší dobu než s jakoukoli jinou. I proto je to tak těžké. Trochu jsem tě znal už dřív, ale až když jsem přišel studovat na univerzitu, během chvíle sis mě získala tak, že jsem se do tebe zamiloval.
Vzpomínám na ta jarní rána, když jsem jezdil tramvají z Neředína na katedru a díval jsem se, jak rozkvétáš. Na pohodové letní podvečery, když lidi jen tak posedávali na zahrádkách kavárniček a restaurací nebo u sloupu Nejsvětější Trojice. Na to, když jsem se na podzim brouzdal v parku spadaným listím. A taky na zimu, když jsi mi nejednou na ulici připravila kachličku s překvapením. Nezapomenu ani na to, jak jsem se pozdě v noci nebo nad ránem vracel z Učka, ale ani na dlouhé hodiny, které jsem strávil mezi knížkami ve Zbrojnici.
Je zvláštní, že i když jsem tady zažil hodně zklamání nebo strachu ze zkoušek, ve chvíli, kdy jsem za sebou naposledy zamykal dveře na koleji, a teď, když tohle píšu, vzpomínám jen na to krásné. Ale se zvláštním pocitem, s pocitem, že ztrácím něco, co ani nejde popsat písmenky. Člověk to prostě musí zažít… Věřím, že ti z vás, kteří jste tady už nějakou dobu, víte, o čem mluvím. A vy, nováčkové? Závidím vám, že vás to teprve čeká!
No a my dva? I když tě teď opouštím, vím, že se k tobě zase vrátím, protože k sobě patříme, moje město, moje lásko, moje Olomouci…

Martin Laštůvka


 

Malá velká Olomouc

O Olomouci jsem toho před nástupem na vysokou školu moc nevěděla. Bylo to pro mě velké město s historickými památkami a spoustou studentů. Přesto mi od samého začátku přirostlo k srdci. Proč tomu tak bylo, mi zčásti osvětlil výrok rodilých Olomoučanů, že „Olomouc je malé velké město“. Opravdu to dává smysl. Na mapě zaujímá Olomouc celkem velkou plochu v poměru k ostatním městům a najdete tu vše, co se od českého velkoměsta očekává, snad kromě metra. Sídlí tu důležité instituce jako soudy a banky, nákupní centra lákají k utrácení a díky bohatému kulturnímu programu to tu nikdy není Ospalá díra. Když jsem se zabydlela, zjistila jsem ovšem zajímavou věc, a to, že si uvědomuju jen život v centru. Moji studentskou Olomouc víceméně ohraničuje hlavní nádraží a vědecká knihovna. Vím, že někde za nimi jsou sídliště se školami, supermarkety a malými hospůdkami, ale vnímám je, jako by to byly vesničky obklopující město, které jsem přijala za své. Pocházím z města o necelých 40 tisících obyvatel, a tak si v „malé“ Olomouci připadám jako doma.
Podvědomě však cítím, že to není vše, co mě k Olomouci táhne. Je tu někde skrytý magnet? Je v lidech, parcích, útulných čajovnách či snad v gyrosu, který prodávají u stánků? Ještě jsem nenašla odpověď, ale někde to tu je. Tajemná esence, která vás přiměje zamilovat si Olomouc.

Radka Zavadilová


 

Ztracená v nalezeném parku

Znáte to místo ve Ztracené ulici, kde byl ještě před prázdninami odporný poplivaný plácek se dvěma křesly a pár psími hromádkami? Ano, myslím ten pozemek, kde visela v zimě cedule „UKLÁDÁM SE K ZIMNÍMU SPÁNKU. PROSÍM, NERUŠTE MĚ SVÝMI KROKY A ČŮRÁNÍM. DĚKUJI, HLÍNA.“ Neznám autora projektu, ale ráda bych mu věnovala symbolický aplaus.
Pocházím z města nevděčníků, které mohla Evropská unie se svými dotacemi obloukem obejít. Každý umělec a snaživec by měl udělat to samé, protože u nás doma se žádný kulturní boom nekoná. Naopak, každý, kdo se tu o něco nového snaží, mrhá časem. Proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, co je ten odporný poplivaný plácek ve Ztracené ulici zač.
U ptačí budky se ve větru houpal jakýsi kus papíru ve fólii, který přejmenovával odporný poplivaný plácek na „Nalezený park“. Nebudu ze sebe dělat lesní vílu a nebudu zapírat, že by se podle mého výrazu v obličeji v dané chvíli dal nakreslit solidní meme komiks. Autor sliboval, že z odporného poplivaného plácku bude ráj na zemi, že kolemjdoucí naklusají s motykami a hráběmi, popadnou za ruce zhýčkané urbanistické skřítky a za společného tance v kruhu se z tzv. „Nalezeného parku“ stane ráj na zemi. Pak se můj obličej změnil na jiné meme, které snad ani nemusím konkretizovat. Neříkám, že by mě nenapadlo věnovat pár hodin zkouškového období tomu, abych se vydala v teplákách od akrylových barev vysadit v centru Olomouce třeba jabloň. Jenomže jsem byla nejen strašně líná, ale taky skeptická po zkušenostech z domova. Dal by se docela přesně vymyslet scénář toho, co by se dělo u nás doma. Avšak Olomoučané se ho nedrželi. Po pár měsících jsem přijela a z odporného poplivaného plácku byl skutečný ráj na zemi. Jak to vypadá? To už si běžte zkontrolovat sami, dřív, než přijde mráz. Světový míre, už tě cítím.

Kristýna Vaňková


 

Zůstaňme sami sebou

Nikdy by mě nenapadlo měnit styl oblékání v závislosti na tom, na jakou fakultu se chystám. Kupovat kostýmky jen proto, že jdu na práva? Pořídit teplákové soupravy před nástupem na FTK, abych lépe zapadla do bandy pobíhající ve sportovním po celém Neředíně? Nebo si obstarat kolárek před začátkem studia na Cyrilometodějské? Proč? Vysoká škola má formovat osobnosti, proč se tedy škatulkovat a obměňovat šatník jen kvůli studiu. Prostě zůstaňme sami sebou.

Martina Víchová

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulkapaces2018-1paces2018-2-obalkapaces2018-3paces2019-1-obalkapaces2019-2