Logo
Vytisknout tuto stránku

Nechal mě na pospas!

Toto úsloví ještě zcela nevymizelo, zřejmě i s ohledem na to, že stále existuje mnoho situací, ve kterých vás někdo něčemu nechá na pospas. Přestane vás chránit, zajišťovat nebo se o vás starat, vydá vás moci někoho nebo vystaví ničivému útoku něčeho. Pokud jste rčení porozuměli bez výkladu, nebude ještě takovým archaismem, a tak se tedy pojďme podívat, co se za oním tajemným slovem pospas skrývá.

 

Jestliže si budete chtít dát předkrm někde v Itálii, budete chtít antipasto (italsky anti – před, pasto – jídlo). Jeho nyní již nepoužívaným opakem by mohlo být postpasto, tedy něco jako zákusek či dezert. Italové tento výraz používali už v dobách renesance a označovali jím to, co se podávalo po hlavním jídle: cukrovinky, pamlsky, ovoce apod. K nám se slovo v původním významu dostalo po bitvě na Bílé hoře v souvislosti s příchodem značného množství románské šlechty. V českém jazyce je pospas poprvé doložen v roce 1824, kdy se objevuje v básnické skladbě Slávy dcera Jána Kollára. 

Nynější význam v češtině slovo nabylo pochopitelným spojením s českým „spásti“. Frazeologismus tak můžeme vnímat jednak ve smyslu původním, časovém (na pospas = na konec), jednak ve smyslu na pospas = na snědení. Dnes je možné používat toto rčení jako předložkové i bezpředložkové, napospas i na pospas.

 

autor: Terezie Štamberová

 

 

 


Zdroj: ČERMÁK, František. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. Praha: Academia, 1994. str. 680.; MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, str. 473, 474.

 

© 2012 karkulin.net