Menu

anigif

A+ A A-
Kateřina Slováčková

Kateřina Slováčková

Grammar nazi – slovníky připravit!

Každý, kdo někdy navštívil anglickojazyčné fórum, diskuzi či jinou stránku, kde je možno vést debatu nebo komentovat, se již s tímto pojmem jistě setkal. Tito „gramatičtí fanatici“ se velmi rádi a ochotně zapojují do diskuzí za jediným účelem – poučují ostatní o jejich neschopnosti psát spisovně či poukazují na překlepy a špatné použití některých slov. Gramatických chyb využívají k agresivnímu zpochybňování kulturnosti a celkové intelektuální úrovně ostatních diskutujících, aby vyvolali „flame war“ – diskuzi, která překročí hranice pro účastníky přínosné výměny názorů a stane se hádkou. Existují dva charakteristické typy diskutujícíh, které se těchto válek účastní: „flameři“, kteří úporně hájí své názory, a „trollové“, kteří především vyhledávají konflikty. Mezi trolly patří zmiňovaní grammar nazi, zaměření na hádku vyvolanou narážkami na spisovnost projevu účastníků. Často se zapojují do již probíhající „flame war“, aby přilili olej do ohně svými poučkami o hláskování a překlepech, což může vést k „spelling flame“ – hádce o pravopise. Termín grammar nazi může znít urážlivě, kvůli asociaci s nacismem, ale dané slovní spojení je často používáno ironicky a mnoho grammar nazi se tak samo pyšně označuje.
Mohlo by se zdát, že grammar nazi nemají s českým prostředím nic společného, ale opak je pravdou. Stačí se podívat do diskuzí a komentářů pod články na zpravodajských serverech, prozkoumat blogy či zájmové stránky. Flame wars zde hoří jasným plamenem. Shoda podmětu s přísudkem, pravopis obecně, stavba věty, interpunkce – to vše se stává terčem grammar nazi. Na jednu stranu to můžeme brát jako účelovou provokaci účastníků diskuze, na druhou stranu to dokazuje, že některým lidem došla trpělivost s klesající úrovní jazyka. A co vy? Pozvednete červeno-bílou vlajku s černým G ve znaku a dáte se do boje?

Čechy u Olomouce si oblíbil i Josef Mánes

Nevíte co s volným víkendem? Ideálním tipem pro výlet je hanácká vesnice ležící nedaleko Prostějova a Olomouce – Čechy pod Kosířem. Malebná vesnička na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny může turistům hodně nabídnout. Vyhlídku z vrchu Velký Kosíř, přírodní park, zámecký park, ale ani milovníci historie nepřijdou zkrátka, radost jim jistě udělá možnost návštěvy hasičského muzea nebo muzea kočárů.

První zmínky o Čechách pod Kosířem pocházejí už z dvanáctého století a bohatá historie tu na návštěvníky dýchá ze všech ulic a zákoutí. Dominantou obce však zůstává klasicistní zámek, původně gotická vodní tvrz. Zámek v průběhu let procházel mnoha přestavbami a úpravami, nejvýrazněji se však do jeho historie zapsal rod Silva-Taroucy, který zámku vtiskl jeho současnou podobu a kolem něj nechal vybudovat nádherný zámecký park. Právě park inspiroval slavného českého malíře Josefa Mánese k častým návštěvám. Během dvaceti let, kdy Mánes zámek navštěvoval, vznikala zde jeho vrcholná díla. Zámek v dnes prochází kompletní rekonstrukcí, a tak zůstává přístupný pouze zámecký park.
V parku můžete navštívit skleník, salet nebo-li Mánesův pavilon, či se jenom tak procházet alejemi, promenádami a posedět u zámeckých rybníků. Do parku byly v době jeho největší slávy dováženy cizokrajné dřeviny, především z Asie a Ameriky a celkový dojem umocňují stavby vybudované zdánlivě nahodile. Za zmínku stojí především pseudogotická romantická Červená věž, sloužící jako rozhledna.
Pokud chcete proniknout do historie hlouběji, jistě vás zaujme hasičské muzeum, největší svého druhu na Moravě. Exponáty nepocházejí pouze z okolí, mapují vývoj hasičské techniky od nejstarších ručních stříkaček, přes koňmi tažené hasičské vozy, až po moderní stroje s odstředivými čerpadly. Zajímavostí je, že zřízení muzea vzešlo z iniciativy místního hasičského sboru a díky nečekanému zájmu veřejnosti se expozice stále rozšiřují.
Ženám a dívkám, které příliš neholdují hasičské technice, můžeme doporučit návštěvu Muzea starožitných kočárů. Jde o unikátní projekt, který Čechy pod Kosířem proslavil po celé republice. Muzeum se pyšní hned několika NEJ. Mají zde NEJvětší smuteční kočár všech dob, NEJvětší sbírku kočárových luceren a NEJvětší sbírku smutečních kočárů. Podstatnou částí prohlídky jsou také nejrůznější biskupské kočáry a saně, ať už restaurované, nebo v původním stavu. Pro zvědavé návštěvníky je zpřístupněna i restaurátorská dílna, kde se dozví, jak se takový kočár restauruje, a kde je také zveřejněna sbírka listin, dokumentů a plánů různých kočárů.
Pokud vás omrzí historie, určitě zamiřte na kopec Velký Kosíř (442,8 m n. m.), výhled na okolní krajinu vám vezme dech. Plánovaná rozhledna na vrcholku je zatím ve výstavbě, proto se budete muset spokojit s pohledem „ze země“, ale jistě to v ničem neublíží vašemu zážitku. Přírodní park Velký Kosíř o rozloze téměř dvacet kilometrů návštěvníky přitahuje nejen díky naučné stezce, ale také díky snaze o udržení přirozeného přírodního prostředí, ve kterém žije přibližně 106 druhů ptáků. Je znám také díky svým archeologickým nálezům – na východní straně parku lze nalézt pazourkové nástroje ze starší doby kamenné a byla zde objevena také tzv. Kosířská Venuše, torzo hliněné sošky ženy z mladší doby kamenné.
Čechy pod Kosířem jsou stále místem, které má návštěvníkům co nabídnout. Neváhejte a jeďte se tam podívat.

„Když někdo neumí přednášet, nemá raději vůbec vystupovat“

S profesorem Pavlem Hobzou, nejcitovanějším českým vědcem, o zájmu mládeže o přírodní nauky a popularizaci vědy u nás a v zahraničí.

Jste uznávaný vědec u nás i v zahraničí, jak byste porovnal úroveň výuky fyziky, chemie a matematiky u nás a v cizině?
Určitě to u nás není tak zlé a třeba v USA je to daleko horší. Bohužel zájem o tyto obory upadá a po gymnáziu chce většina absolventů studovat politologii, sociologii, literární vědy a obecně humanitní vědy. Já mám tyto obory rád, ale přece je nemůže studovat nadpoloviční většina studentů. Co budou po absolvování univerzity dělat?
Fyzika a chemie nejsou mezi žáky (už od ZŠ) oblíbenými předměty, co by se podle vás dalo dělat pro to, aby žáci projevili o „královny věd“ zase zájem?
Je to částečně i naše chyba. Musíme studentům ukázat, že přírodní vědy jsou zajímavé a krásné a stojí za to se jim věnovat. Na školách musí být učitelé, kteří studenty zapálí pro svůj obor. Vím, o čem mluvím. Na gymnáziu jsme měli skvělého chemikáře a z naší třídy šla nadpoloviční většina studovat chemii.
Jaký je současný stav popularizace vědy a je na ni podle vás kladen dostatečný důraz? Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?
U nás je jeden velký popularizátor, Jiří Grygar. Jeho přednášky jsou velkým zážitkem, a když Jiří přednášel v minulém ročníku Současné chemie, tak jeho umění ocenili i studenti naší univerzity. Pro popularizaci vědy dělá hodně i časopis Vesmír a studenti by měli tento skvělý časopis sledovat. A nakonec, my všichni musíme na popularizaci myslet. Myslím, že i letošní ročník Současné chemie, který si zapsalo skoro 400 studentů, dělá hodně pro propagaci vědy.
Zájem o přírodní vědy upadá u nás i v západním světě. Čím si myslíte, že je to způsobeno?
Také na západě chce každý být právníkem, ekonomem či politologem a americké univerzity jsou plné Číňanů a Indů, kteří tam studují zejména na Ph.D. programech. To je zkrátka globalizace, ať se nám to líbí nebo ne. Jak tomu zabránit, to už jsem říkal.
Co si myslíte o populárně-vědeckých filmech? Mají šanci přitáhnout mladé lidi k vědě?
Film má bezesporu největší potenciál přitáhnout k vědě. Musí být ale dobře udělán, to však platí o všech formách propagace vědy.
V této souvislosti je třeba zmínit i Academia film Olomouc, letos jste byl na festivalu hostem, co se vám na AFO líbí?
Je dobře, že Academia film se odehrává v Olomouci, kde má šanci oslovit hodně studentů, jak vysokoškoláků, tak i středoškoláků. A je také dobře, že se takový festival vůbec koná, ať organizátorům vydrží elán i v budoucnu.
Myslíte si, že má nějaký vliv na popularizaci vědy? Může přitáhnout zájem mladých lidí k přírodovědným oborům? Hodnotíte pozitivně aktivitu studentů?
Studenti budou aktivní, když je přednášky nebo filmy osloví. Po nudné přednášce se nikdo na nic ptát nebude. Vidím to na každém cyklu Současné chemie. Skvělá přednáška a skvělý přednášející vyvolají krásnou diskusi. Když někdo neumí přednášet, tak nemá raději vůbec vystupovat.
Čím se zabýváte v poslední době – co vám zabírá nejvíce času, případně která aktivita vás nejvíce baví.
Posledních několik let se spolu se svým týmem věnuji počítačovým návrhům léků, anglicky to zní lépe – In-silico drug design. Téma je krásné a všechny nás to těší a baví a doufáme, že budeme schopni nějaký lék navrhnout nebo aktivitu nějakého léku významně vylepšit.
Máte při svém pracovním zápřahu čas i na nějaké koníčky? Jak relaxujete?
Již od mládí mě moc baví rybaření a teď už nedočkavě čekám na 15. dubna, kdy začíná pstruhová sezóna. Horní toky Moravy a Desné jsou nádherné revíry, a když stojíte v řece s udicí v ruce, tak zapomenete úplně na všechno. No a mám to velké štěstí, že jsem se dožil vnuků, v Olomouci mám dva a v Praze jednoho a v září se narodí čtvrtý. Být s nimi je úžasné. Nejstarší, Pavel jako já, má čtyři a půl roku a teď se neustále ptá: „Dědečku, proč...?“ Nu a já se ze všech sil snažím všechny dotazy zodpovědět. Často to není snadné, ale dělám to moc rád.

Přerovský rodák Pavel Hobza vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT, vědeckou kandidaturu obhájil na Ústavu fyzikální chemie ČSAV. V současnosti je vedoucím oddělení Molekulového modelování na Ústavu organické chemie a biochemie a vedoucím Centra biomolekul a komplexních molekulových systémů. Byl hostem Akademia filmu Olomouc, kde 16. dubna vystoupil v rámci sekce Pseudověda.

Duševní porucha nebo nový trend?

Poklidné ráno, tramvaj nacpaná k prasknutí a vedle se ozve „no ty pí*o, to bylo upe hustý, ten kretén se na to vys**l, ku**a, a ten z**d starý nás všechny zje**l“. Já se nestačím divit, okolí ani nehne brvou, jen jedna stařenka napomene mluvčího, že by se mohl mírnit. Mladík rozhodně nevypadá, že by trpěl Touretteovým syndromem, u nějž je jedním z možných příznaků nekontrolovatelné nadávání, a nevypadá ani na pornoherce, který má „pornolalika“, neboli sexuální výrazy, v popisu práce.
V současné době je nadužívání vulgárních výrazů poměrně častým jevem. Nejviditelnější/nejslyšitelnější je to u žen a mládeže. Stačí se mihnout kolem základní nebo střední školy a budeme žasnout. Jako by všichni trpěli koprolálií – opakovaným nutkáním používat vulgární výrazy. Čím to, že se tato slova dostala i do běžné řeči? Teorií je několik. Jedna poukazuje na vliv rovnějšího postavení mužů a žen a různé genderové programy ve spojení s moderními komunikačními technologiemi. Jiná připisuje vinu rozšíření cizích jazyků – v angličtině nám nadávky nepřipadají tak sprosté a nevhodné jako v mateřském jazyce. Důkazem rozšíření vulgárních výrazů je i jejich zvýšený výskyt ve filmech a veřejných projevech. Dříve by si herečka Nikol Moravcová rozhodně nemohla vzít přívěsek s nápisem „kun*a“, Barbora Poláková by netrhala rekordy s písničkou Kráva a Mirek Topolánek by nám nesdělil, že může klít na veřejnosti, protože je „chlap s gulama“.
Ve stresu jsou nadávky ideální prostředkem, jak si ulevit a „upustit páru“, v tu chvíli jsou víceméně přijatelné. Můžeme sice říct „šmankote“, ale to nám nepřinese takovou úlevu jako zvučné „k***a“. Sprostá slova nám také pomáhají lépe zvládat bolest. Ovšem aby měla ten kýžený účinek, je třeba s nimi zacházet opatrně – stejně jako s léky. Příliš časté užívání snižuje jejich účinnost.
Také bychom si měli dávat pozor, kdy a před kým vulgarity užíváme. Děti mají tendenci opakovat po dospělých, a tak by se mohlo lehce stát, že dvouleté děvče komentující rozlitý čaj slovy „do pudele“ nebude úsměvnou výjimkou.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka