Menu

anigif

A+ A A-
Radka Zavadilová

Radka Zavadilová

Zdání klame… antikvariáty jdou s dobou

Kromě knihoven a četných knihkupectví nabízí Olomouc další možnost, jak přijít ke knihám. Zejména pro ty, kdo si chtějí oblíbený titul pořídit za sníženou cenu nebo hledají něco speciálního, co už v knihkupectví nemají, je antikvariát nejlepší volbou. Knihomolové už vědí a nevěřící Tomášové se přesvědčí, že na tomto magickém místě se dá sehnat téměř vše a že představa o policích přecpaných zaprášenými polorozpadlými svazky nepatří do reality 21. století.

Antikvariát není bazar
„Antikvariát je od toho, aby tu byly knížky, které nejsou jinde, ale není to bazar,“ upozorňuje Anežka Poláková, majitelka Antikvariátu Olomouc v Univerzitní ulici, a ohrazuje se tak proti častému názoru, že v antikvariátech najde člověk nanejvýš odrbaného Jiráska. Princip bazaru, tedy že obchod vykupuje knihy od lidí, tu sice funguje, ale není jediným způsobem, jak se tituly na police antikvariátu dostanou. Velmi často dochází k výkupu pozůstalostí, a když se v nabídce ocitne celoživotní sbírka vášnivého čtenáře, to je pak výběr! Snadno se tak v antikvariátu objeví i nové knihy a prodávají se třeba za třetinovou cenu. Je libo jeden díl Pána prstenů za 180 korun? Pak rychle do Antikvariátu Olomouc, než ho někdo vykoupí. À propos, kam asi putují knihy ze zrušených knihkupectví?
Mezi vinyly kraluje Karel Gott
Jako doplněk ke knihám se prodávají především gramofonové desky. Jejich obliba v posledních letech stoupla a škála hudby, kterou si lze odnést domů, je široká. „Nicméně dechovky se neprodávají,“ konstatuje Martina Pospíšilová z antikvariátu na ulici Palackého. Kromě hudebních LP, mezi nimiž dominují hity Karla Gotta, je tu k dostání i mluvené slovo od tvorby divadla Semafor až po Havlovu Audienci.
Antikvariáty on-line
Že dobu nezastavíš, zjistili i provozovatelé olomouckých antikvariátů a spustili internetový prodej. Zatímco pro prodejnu na ulici Palackého je e-shop novinkou, funguje teprve zhruba měsíc, v Antikvariátu U Bouchalek a Antikvariátu Olomouc (ten má dokonce i facebook) jsou na objednávky přes internet zvyklí. Především mladší generace takto podle Anežky Polákové nakupuje knihy, s oblibou ale využívá možnost vyzvednutí v provozovně. Ne všechny knihy se ovšem v on-line katalogu objeví. Přijde-li totiž do antikvariátu žádaná novinka, stačí ji vystavit za okno a během několika hodin je pryč. Objem knih prodaných přes e-shop a přímo v obchodě je v současnosti vyrovnaný.
Některé knihy si poleží
„Knihy se u nás neustále točí, prodávají se dobře, nejlépe jdou asi učebnice před začátkem školního roku,“ říká Michaela Bouchalová z Antikvariátu U Bouchalek. V Antikvariátu Olomouc si zase v poslední době nemůžou stěžovat na prodejnost knih zaměřených na ezoteriku a alternativní medicínu, na odbyt jde i beletrie a odborná literatura. Přesto se stává, že některé knihy čekají na svého majitele dlouhé roky a můžou se dostat do krabice s výprodejem za 5 nebo 10 korun, nebo jsou dokonce poskytovány zdarma.

Válka očima dívky, která nadevše miluje knihy

paces-13-04Dokud Markus Zusak nenapsal Zlodějku knih, znalo ho jen velmi málo českých čtenářů. Přitom je tento bestseller už pátou knihou talentovaného australského autora. Poprvé byla vydána v roce 2005, u nás pak vyšla v roce 2009 v renomovaném nakladatelství Argo v překladu Víta Penkaly. V minulém roce se ocitlo na pultech knihkupectví nové vydání, pro jehož obálku byl použit filmový plakát. Právě film, natočený v roce 2013 režisérem Brianem Percivalem, přilákal další vlnu zájemců.
Kniha má opravdu hodně co nabídnout, a tak není divu, že získala úspěch a čtenáře po celém světě. Příběh se odehrává v nacistickém Německu, vypráví ho Smrt a hlavní hrdinkou je malá dívka, která miluje knihy. Už tato kombinace dává najevo, že přečíst více než pětisetstránkový román nebude ztráta času. Najdete tu napětí, jedinečné mezilidské vztahy, malé dětské radosti, ale i zmatení a strach.
Čtenář sleduje spolu se Smrtí osudy hlavní hrdinky Liesel Memingerové, jejích adoptivních rodičů, kamarádů a sousedů. Liesel by mohla mít obyčejné dětství, kdyby ovšem nežila na počátku druhé světové války. Do života se jí tak vkrádá Hitlerjugend, přídělový systém, bombové nálety a ještě Žid Max, který se ukrývá v jejich domě před Hitlerem. Nic však Liesel neprožívá silněji než touhu naučit se dobře číst a přečíst všechny knihy, ke kterým se dostává, jak už název napovídá, ne právě legálním způsobem.
Výrazným způsobem zasahuje do textu vypravěčka Smrt. Vkládá do příběhu své osobní zkušenosti s válkou a s lidmi, kteří ji děsí. Ukazuje se, že i ona má srdce a sbírání duší mrtvých je její povinností, ne potěšením. Smrt také vysvětluje některá německá slova v místech, kde se jim nelze vyhnout překladem do angličtiny nebo češtiny. Charakteristickým rysem jejího vyprávění je přeskakování v ději, a tak se už v polovině knihy dozvíme, kdo z popisované Himmelstraße nepřežije bombardování. Příběhu to ovšem neubere na napínavosti, jak bychom se mohli obávat. Zvyknout si na tento druh vyprávění může být pro čtenáře obtížné, hlavně proto, že Smrt se nedrží pouze hlavní dějové linky a sem tam si odběhne na válečnou frontu nebo do koncentračního tábora. Naštěstí není třeba mít silný žaludek, neboť se nejedná o román primárně válečný.
Ani z rozsahu románu není třeba mít strach. Kniha je vskutku čtivá, a navíc obsahuje i dílčí ilustrované knížky, které Max v průběhu děje daroval Liesel. Text je rozdělený na několik navazujících částí, z nichž každá je uvozená klíčovými slovy napovídajícími, o čem bude pojednávat. Dumavý čtenář tak má možnost hádat, jak se bude příběh rozvíjet.
Není obvyklé, aby román z prostředí válečného Německa vyšel z rukou Australana narozeného v roce 1975. Markus Zusak má však kořeny v Evropě, jeho otec pochází z Rakouska a matka z Německa. Právě její zážitek z války v Mnichově si spisovatel vypůjčil pro svou knihu a vystavěl kolem něj působivý příběh. Nehraje v něm na banální motiv soucitu s dětskou hrdinkou, nýbrž zdůrazňuje, jak silně děti prožívají dění kolem sebe a jak mohou být knihy důležité ve vztahu k jiným lidem.
Markus Zusak: Zlodějka knih. Argo, Praha 2013, 528 s.

Šerpy a Šerpové

„Novozélanďan Edmund Hillary s nepálským Šerpou Tenzingem Norkejem jako první stanuli na nejvyšší hoře světa,“ říkají nám články o pokoření Mount Everestu. Ve výkladových slovnících češtiny se můžeme dočíst, že šerpa je označení pro substantivum ženského rodu s významem „stuha nebo širší pruh tkaniny sloužící jako ozdoba či znak hodnosti.“ Znamená to tedy, že byl Hillary při výstupu ozdoben pruhem látky, který z hrozného osamění opatřil jménem a prohlásil za svého kolegu? Nikoliv. Šerpové, ačkoliv se to v žádném slovníku nedočteme, jsou příslušníci etnické skupiny obývající vysoké hory Himálaje. Působí zde jako průvodci. Vzhledem k tomu, že jde o označení příslušnosti k etniku, je správné psaní velkého počátečního písmene. V textech se však často setkáme s přeneseným výrazem označujícím jakéhokoliv nosiče se znalostí prostředí hor. Pak je Šerpa ovšem jenom šerpa.

Zdroj: ČERNÁ, Anna: Šerpa. Naše řeč, 1/2013, s. 54–57.

Šangri-la: Výstava, kterou prožijete

Podle legend ukrývá Himálaj ráj na zemi, bájné údolí zvané Šangri-la, kde čeká jen věčný blahobyt. Kéž by tak bylo možné vymanit se z uspěchaného života plného materiálních hodnot a požadavků a zapomenout, jak neúprosně plyne čas. V Olomouci teď můžete mytické místo navštívit a splynout s kulturami, které umějí žít okamžikem a zároveň nikam nespěchají.

Výstava Šangri-la: Hledání ztraceného ráje doputovala přes Bratislavu, Brno, Zlín a Ostravu až k nám. V tematicky rozdělených výstavních prostorách se návštěvníkům prezentují jednotlivé země Himálaje – Bhútán, Indie, Nepál a Tibet i se svým náboženstvím, kulturou a mytologií. Člověk jako by se ocitl v jiném světě, všechno je jiné, než jak to zná z běžného života. Indické ulice hýří barvami a hlukem, prales skrývá exotická zvířata a domorodé kmeny, tibetská krajina působí harmonizujícím dojmem mantry „Óm mani padme húm“. Šangri-la je bezesporu prožitkovou výstavou. Téměř vše si můžete osahat. Vyzkoušet, jak se sedí na pohovce z Tibetu, zahrát si paličkou na mísy, zameditovat si ve zrekonstruované svatyni. Naučnou funkci plní tabulky s informacemi o dané kultuře či náboženství a projekce dokumentárních snímků. Nesetkáte se s hrobovým tichem, do kterého se bojíte promluvit. Všude hraje hudba, která nádherně dokresluje exotickou atmosféru.
Komu nestačí jen zážitek či fotografie z výstavy, může si na místě zakoupit například katalog s obrázky exponátů, modlitební praporce a kameny, lampiony, šátky, zajímavá DVD nebo šperky.
„Technicky velmi dobře zvládnuto. Každá část této expozice má své osobité kouzlo, které dokáže vtáhnout do divů hinduismu, buddhismu a dalších. Tematická úprava jednotlivých místností ještě více podtrhuje silné zážitky i prostředí,“ popisuje své dojmy ze Šangri-la Vojtěch Hekera, student třetího ročníku oboru finance a právo na Masarykově univerzitě.
S výstavou jsou spojeny i doprovodné akce, o jejichž konání se můžete informovat na internetových stránkách www.sangri-la.cz. Na 19. prosince jsou naplánovány Indické Vánoce zahrnující netradiční vánoční koncert, promítání a tanečnice. Navíc nikdy nevíte, kdy se může objevit i Yetti.
Pořadatelem výstavy je cestovní kancelář Livingstone, která se specializuje na zájezdy do exotických zemí. S podobnými projekty má nemalé zkušenosti. Důkazem jsou kromě Šangri-la také expozice Tajemná Indonésie, Tamtamy času a Afrika – legendy i mystéria.
„Každá výstava je originální,“ prohlašuje členka organizačního týmu Livingstone Jana Mojžíšová, „je formována především prostorem a prostředím. Bývalá budova BMW byla zcela vyhovující díky ploše, která nebyla nijak členitá. To nám vyhovovalo. Kolem stěn jsme postavili obložení, které se postupně rozvětvuje a zároveň definuje jednotlivé sekce. Výstava v Olomouci má velice originálně řešenou sekci animismu, kdy návštěvník postupně přechází do opravdové džungle, cestou se nevyhne nástrahám v podobě tygra bengálského. V cíli ho čekají kvetoucí orchideje, terária s živými zvířaty a podobně. V Olomouci byly také poprvé použity nově dovezené exponáty z poslední zásilky z Nepálu. Jedná se o nevárské dřevořezby, které můžete spatřit v sekci Nepál.“
Je znát, že výstava byla chystána pečlivě, a to lidmi, kteří země procestovali a mají k nim vztah. Obzvlášť to platí pro hlavního organizátora Rudolfa Švaříčka. Cestování je jeho životní vášní, asijský a africký kontinent procestoval křížem krážem a nadále v tom pokračuje – v současné době pobývá na další výpravě v Himálaji.

Kde: Sokolská 15, Olomouc (bývalá budova BMW)
Kdy: úterý – neděle 11:00 – 18:00, září 2013 – březen 2014
Vstupné: dospělí 120 Kč, studenti, důchodci 70 Kč, rodinné vstupné 280 Kč.
Více informací na: www.sangri-la.cz
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka