Menu

anigif

A+ A A-

Máme mezi nimi zákazníky, říká Zuzka od korálků

foto: Zuzana Indrová foto: Zuzana Indrová
Zuzana Hübnerová, studentka české a čínské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Potkává bezdomovce stejně jako my, kteří se záměrně nevyhýbáme „charitní“ ulici od Zbrojnice k Dómu. Přiznala se, že když od jednoho dostala jablko, netroufla si ho sníst.

Otevřenost a touha lidí z ulice si popovídat je někdy až vlezlá. Pro studentku filozofické fakulty Zuzanu Hübnerovou je však něčím, co jim v jejích očích dává „barvu“. „Oni pozdraví, chtějí si povídat… Není to, jako když potkáváš na ulici lidi a oni prostě jdou a jsou takoví šediví, všichni zabraní do sebe, ale tihle lidé jsou takoví otevření,“ říká. „Mně to přijde zvláštní. Jsou v situaci, kdy by měli být ještě víc v depresi a uzavření, ale oni přitom nejsou.“
Ve svém volném čase prodává Zuzka v obchůdku Zdisálky – korálky, který najdete pod kavárnou Betánie ve Wurmově ulici. Hned vedle je azylový dům olomoucké charity. Podle Zuzky ale není tohle sousedství pro obchod žádný problém. Občas to sice může vypadat před zákazníky špatně, když jim někdo kouří nebo vyspává u vchodu. Za sebe ale musím říct, že se to neděje často.
Korálkárna sídlící v prostorách, které má od charity v pronájmu, našla mezi bezdomovci dokonce pár zákazníků. „Asi dva nebo tři pánové, což mě docela zaujalo, sem chodívají pro pánské korálky. Jeden nám sem kdysi zase donesl korálky, co někde získal nebo našel,“ líčí Zuzka. Zdisálky však nejsou charita, takže i pánové bez domova musí za korálky zaplatit. V tom s nimi ale prý nikdy neměli problém.
Svůj vztah k lidem z ulice si Zuzka stále buduje. „Znám lidi, kteří si za to můžou sami, a pak potkávám spoustu lidí, kteří se dostali na ulici náhodou, nějakým nedopatřením. Takže nemůžu říct, že bych vůči těm lidem měla averzi, spíš soucit.“ Mívá taky strach, ale nedá se říct, že jenom z bezdomovců, protože jak říká: „Když jdeš v deset hodin někde večer, máš strach úplně ze všech.“ Občas za ní přijde muž, kterého už zná, jestli by mu nedala drobné. Zuzka ví, že je po ní chce, aby měl v charitě na sprchu, tak mu je věnuje. Ale chlápkovi, co postává u zdi s krabicovým vínem, by peníze nedala.
Na závěr Zuzka vypráví historku, která se stala jejímu kamarádovi. Bezdomovec se ho zeptal, jestli by neměl „dvacku“. On odpověděl, že nemá, že je chudý student. Nato bezdomovec vytáhl dvacet korun a řekl: „Tak na,“ a dvacetikorunu mu podal.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka