Menu

anigif

A+ A A-

Bezdomovec malířem? Důvod, proč Jirku vždycky fascinovali

foto: Pavla Hernandezová foto: Pavla Hernandezová
Jiří Klimeš, absolvent VOŠ Caritas v oboru Sociální a humanitární práce. S bezdomovci pracoval na praxi během studia. Na darované čokoládě si pochutnal.

Jdu po ulici a uvidím chlapíka, co si mumlá něco jako „iks na n-tou rovná se ypsilon plus…“. S trochou sarkasmu si řeknu: „Einstein“. Jenomže, co když jsem právě minula skutečného génia? „Nikdy nevíš, s kým máš tu čest. I když jde o lidi, kteří formálně splňují některé atributy bezdomovectví,“ říká Jiří Klimeš, který s bezdomovci pracoval během svých studií. Nedávno například zjistil, že muž s hadrem na podlahu kolem krku, co chodíval po Olomouci a hrál na keyboard, který si vezl v dětském kočárku, maloval obrazy. „Co mě zajímalo vždycky nejvíc, je, jestli může být bezdomovectví z rozmyslu. Jakože dobrovolná skromnost, prostě postoj.“
V současnosti už Jirka s lidmi bez domova nepracuje, přesedlal na pomoc uživatelům nealkoholových drog, které má na starost coby odborný sociální pracovník kontaktního centra Sdružení Podané ruce. „Bezdomovce jsem přenechal větším kliďasům. Zdálo se mi, že práce s nimi měla špatně viditelné výsledky a byly to jen malé krůčky.“ Přesto když několikrát zažil údiv a překvapené vyjádření díků z úst dojatých klientů, kteří měli pocit, že Jirka je vůči nim otevřený a jeho zájem o ně je opravdový, „nakoplo“ ho to vždycky dál.
Fakt, že Jirka s bezdomovci pracoval, a zná je proto jinak než jenom z ulice, mu otevřel novou perspektivu. „Skrz práci víš o těch lidech třeba úplně kuriózní záležitosti z jejich osobních životů. Nebo až děsivé skutečnosti, o kterých nikdo nemá ani tuchy. Víc do toho vidíš a mění to tvůj pohled na ty lidi.“ Některé z nich si oblíbil. „O pár lidech, co jsem potkával v hospodách, mám pocit, že bych mohl říct, že to byli skoro kamarádi. Tykali jsme si a měli společná témata, která se týkala třeba hudby nebo scény kolem undergroundu,“ vzpomíná. A že se takové kamarádství může třeba i vyplatit. „Spousta bezdomovců, hlavně ti, co žijí ve squatech, má dost zvláštní pojetí osobního majetku,“ vysvětluje Jirka. „Jsou schopní spolu sdílet ledasco úplně bez problémů a jsou k sobě v tomhle i docela pozorní a štědří. A když tě akceptují, tohle ti taky projevují. Nabízeli mi takhle víno, kusy oblečení, knihy…“
Lítosti nad lidmi, se kterými pracoval, se neubránil. „I když si člověk zjevně za svoje problémy může sám a obtěžují tě jeho projevy, stejně je znát, že trpí.“ Nejdůležitější v práci s bezdomovci je podle něj schopnost dát jim druhou šanci (třebaže nemusí být proměněna).

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka