Menu

anigif

A+ A A-
Pavla Hernandezová

Pavla Hernandezová

URL internetové stránky:

Na Ekologické dny přijede Bursík i Bělohradský

O tématech, která hýbou českou společností, budete moci debatovat spolu s významnými českými filozofy, politology, publicisty, sociology a ekology v rámci festivalu Ekologické dny Olomouc 2012. Konat se budou od 20. dubna do 1. května.
Festival je největší osvětovou akcí organizace Sluňákov, Centra ekologických aktivit města Olomouce. V rámci akce se návštěvníci mohou například zúčastnit řady výstav, ekojarmarku, koncertu na Horním náměstí, výletů na zajímavá místa městské i přírodní krajiny.
Největším lákadlem letošního festivalu je podle ředitele Sluňákova Michala Bartoše cyklus besed v Divadle hudby konaný od 27. do 30. dubna. Letos se sjedou známé osobnosti, například bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, profesor Václav Bělohradský, sociolog Jan Keller, ekonom Tomáš Sedláček, politolog Pavel Barša, psychiatr Cyril Höschl a další.
Olomouc si celkově zakládá na svém kladném vztahu k přírodě a ekologové ze Sluňákova se snaží šířit mezi lidmi informace, jak se k fauně a floře v Olomouci a v Olomouckém kraji chovat a jak o ně pečovat.
Centrum proto pořádá různé akce, debaty a výlety, na kterých máte možnost se vše dozvědět. V jejich biocentru v Horce nad Moravou můžete různými formami rozvíjet svůj vztah k přírodě, je to vstupní brána do CHKO Litovelské Pomoraví.

Bezdomovec malířem? Důvod, proč Jirku vždycky fascinovali

Jiří Klimeš, absolvent VOŠ Caritas v oboru Sociální a humanitární práce. S bezdomovci pracoval na praxi během studia. Na darované čokoládě si pochutnal.

Jdu po ulici a uvidím chlapíka, co si mumlá něco jako „iks na n-tou rovná se ypsilon plus…“. S trochou sarkasmu si řeknu: „Einstein“. Jenomže, co když jsem právě minula skutečného génia? „Nikdy nevíš, s kým máš tu čest. I když jde o lidi, kteří formálně splňují některé atributy bezdomovectví,“ říká Jiří Klimeš, který s bezdomovci pracoval během svých studií. Nedávno například zjistil, že muž s hadrem na podlahu kolem krku, co chodíval po Olomouci a hrál na keyboard, který si vezl v dětském kočárku, maloval obrazy. „Co mě zajímalo vždycky nejvíc, je, jestli může být bezdomovectví z rozmyslu. Jakože dobrovolná skromnost, prostě postoj.“
V současnosti už Jirka s lidmi bez domova nepracuje, přesedlal na pomoc uživatelům nealkoholových drog, které má na starost coby odborný sociální pracovník kontaktního centra Sdružení Podané ruce. „Bezdomovce jsem přenechal větším kliďasům. Zdálo se mi, že práce s nimi měla špatně viditelné výsledky a byly to jen malé krůčky.“ Přesto když několikrát zažil údiv a překvapené vyjádření díků z úst dojatých klientů, kteří měli pocit, že Jirka je vůči nim otevřený a jeho zájem o ně je opravdový, „nakoplo“ ho to vždycky dál.
Fakt, že Jirka s bezdomovci pracoval, a zná je proto jinak než jenom z ulice, mu otevřel novou perspektivu. „Skrz práci víš o těch lidech třeba úplně kuriózní záležitosti z jejich osobních životů. Nebo až děsivé skutečnosti, o kterých nikdo nemá ani tuchy. Víc do toho vidíš a mění to tvůj pohled na ty lidi.“ Některé z nich si oblíbil. „O pár lidech, co jsem potkával v hospodách, mám pocit, že bych mohl říct, že to byli skoro kamarádi. Tykali jsme si a měli společná témata, která se týkala třeba hudby nebo scény kolem undergroundu,“ vzpomíná. A že se takové kamarádství může třeba i vyplatit. „Spousta bezdomovců, hlavně ti, co žijí ve squatech, má dost zvláštní pojetí osobního majetku,“ vysvětluje Jirka. „Jsou schopní spolu sdílet ledasco úplně bez problémů a jsou k sobě v tomhle i docela pozorní a štědří. A když tě akceptují, tohle ti taky projevují. Nabízeli mi takhle víno, kusy oblečení, knihy…“
Lítosti nad lidmi, se kterými pracoval, se neubránil. „I když si člověk zjevně za svoje problémy může sám a obtěžují tě jeho projevy, stejně je znát, že trpí.“ Nejdůležitější v práci s bezdomovci je podle něj schopnost dát jim druhou šanci (třebaže nemusí být proměněna).

Máme mezi nimi zákazníky, říká Zuzka od korálků

Zuzana Hübnerová, studentka české a čínské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Potkává bezdomovce stejně jako my, kteří se záměrně nevyhýbáme „charitní“ ulici od Zbrojnice k Dómu. Přiznala se, že když od jednoho dostala jablko, netroufla si ho sníst.

Otevřenost a touha lidí z ulice si popovídat je někdy až vlezlá. Pro studentku filozofické fakulty Zuzanu Hübnerovou je však něčím, co jim v jejích očích dává „barvu“. „Oni pozdraví, chtějí si povídat… Není to, jako když potkáváš na ulici lidi a oni prostě jdou a jsou takoví šediví, všichni zabraní do sebe, ale tihle lidé jsou takoví otevření,“ říká. „Mně to přijde zvláštní. Jsou v situaci, kdy by měli být ještě víc v depresi a uzavření, ale oni přitom nejsou.“
Ve svém volném čase prodává Zuzka v obchůdku Zdisálky – korálky, který najdete pod kavárnou Betánie ve Wurmově ulici. Hned vedle je azylový dům olomoucké charity. Podle Zuzky ale není tohle sousedství pro obchod žádný problém. Občas to sice může vypadat před zákazníky špatně, když jim někdo kouří nebo vyspává u vchodu. Za sebe ale musím říct, že se to neděje často.
Korálkárna sídlící v prostorách, které má od charity v pronájmu, našla mezi bezdomovci dokonce pár zákazníků. „Asi dva nebo tři pánové, což mě docela zaujalo, sem chodívají pro pánské korálky. Jeden nám sem kdysi zase donesl korálky, co někde získal nebo našel,“ líčí Zuzka. Zdisálky však nejsou charita, takže i pánové bez domova musí za korálky zaplatit. V tom s nimi ale prý nikdy neměli problém.
Svůj vztah k lidem z ulice si Zuzka stále buduje. „Znám lidi, kteří si za to můžou sami, a pak potkávám spoustu lidí, kteří se dostali na ulici náhodou, nějakým nedopatřením. Takže nemůžu říct, že bych vůči těm lidem měla averzi, spíš soucit.“ Mívá taky strach, ale nedá se říct, že jenom z bezdomovců, protože jak říká: „Když jdeš v deset hodin někde večer, máš strach úplně ze všech.“ Občas za ní přijde muž, kterého už zná, jestli by mu nedala drobné. Zuzka ví, že je po ní chce, aby měl v charitě na sprchu, tak mu je věnuje. Ale chlápkovi, co postává u zdi s krabicovým vínem, by peníze nedala.
Na závěr Zuzka vypráví historku, která se stala jejímu kamarádovi. Bezdomovec se ho zeptal, jestli by neměl „dvacku“. On odpověděl, že nemá, že je chudý student. Nato bezdomovec vytáhl dvacet korun a řekl: „Tak na,“ a dvacetikorunu mu podal.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka