Menu

anigif

A+ A A-

Existoval olomoucký Dracula?

foto: archiv foto: archiv

Upír. Mýtus, či skutečnost? Opravdu „žili“ nemrtví, kteří v noci sáli krev a přes den leželi v hrobě? Takovou představou o existenci vampýrů trpěli naši předci v různých dobách. Dnes většinu lidí asi napadne nejznámější upír Dracula z Transylvánie. Jaký byl ale výskyt vampyrismu u nás a je možné najít nějaké pozůstatky takového fenoménu i v Olomouci?

Z rovu nevstaneš

Jisté je to, že lidé se od pradávna nemrtvých báli a věřili, že upíři skutečně existují. Dokonce ještě v roce 1706 vydal rada olomouckého biskupa dokument zabývající se vampyrismem a vyzýval obyvatele k boji proti živoucím mrtvolám. Důvody byly různé. Pokud nebožtík provedl zaživa něco špatného svým nejbližším, násilně zemřel například utopením nebo udušením či spáchal sebevraždu, měli lidé z jeho okolí strach, že vstane z hrobu a i po smrti bude páchat zlo. Proto byla zavedena tzv. protivampyrická opatření. Mrtvého položili na břicho nebo ležel ve skrčené poloze, případně měl svázané ruce za zády. Mohl být probodnut kůlem nebo zavalen kameny. Používaly se i násilné metody, aby se zmrtvýchvstání zamezilo. Například posmrtné useknutí hlavy a dodatečné rozsekání kostry nebo také vyjmutí z hrobu a spálení těla. Tyto rituály měly zabránit nemrtvému vstát a škodit dosud živým lidem. Hroby s upíry byly umístěny většinou na konci pohřebiště nebo až za okrajem osídlení.
Nejbližší příklad protivampyrických zásahů bychom našli na olomouckém pohřebišti v Nemilanech. Dnes se na tomto předměstí příliš drastických událostí neodehrává, naopak v minulosti se tu děly zvláštní rituály. Archeologové zde objevili kostru muže, pocházející z 9. století, s lebkou položenou na hrudi, a dále například ženu pohřbenou na břiše. Obojí často sloužilo jako opatření proti znovuvzkříšení nemrtvých.

Vampýr v knihovně?

V 90. letech se v olomouckých novinách objevila zpráva o nalezeném hrobu údajného vampýra. Na nádvoří tereziánské zbrojnice (dnešní knihovny UP) před přestavbou tohoto objektu probíhal v letech 1995–1996 archeologický výzkum, při kterém badatelé odkryli pohřebiště z období Velkomoravské říše. Jeho samostatnou část oddělenou od ostatních tvořilo třináct dětských hrobů. „Když jsme našli první hrob, objevil jsem čelo lebky a neopracovaný kámen o velikosti čtyřiceti centimetrů, který ležel v oblasti hrudníku,“ komentoval nález PhDr. Josef Bláha, odborník vyučující archeologii na katedře dějin umění. To by mohl být jeden z příznaků opatření proti upírům, jak ale dodává Bláha, záhy se podařilo tuto domněnku vyvrátit: „Další preparací jsme zjistili, že mezi kamenem a vlastními kostmi je asi 10 centimetrů hlíny, což dokazovalo, že kámen nebyl položen přímo na mrtvého.“ Balvan se tedy zřejmě dostal nad tělo dítěte při zahazování hrobu. Bláha se domnívá, že toto dětské pohřebiště bylo odděleno od hřbitova dospělých proto, že zemřelé děti nebyly pokřtěny.

Obři byli nebezpeční

Nejznámější projevy protiupírských rituálů v Česku jsou spojeny s místem nedaleko Čelákovic u Prahy, kde archeologové v roce 1966 odkryli slovanské pohřebiště z 10. století. Objevili zde zhruba 20 hrobů dospělých jedinců, jejichž kostry byly zatíženy kameny. Ústa měli mrtví zacpána jílem, mezi pažemi a trupem čněl vražený kůl a hlavy byly odděleny od skeletu. „Mrtvý musel být ve značném rozkladu, když mu nasypali písek do lebky namísto mozku,“ uvedl Bláha. Pohřbení muži se oproti lidem slovanského národa vyznačovali neobvyklou výškou, proto se archeologové domnívají, že tato anomálie se stala důvodem protivampyrických opatření. Obyvatelé měli strach z toho, co mohou tito „obři“ páchat po smrti, a proto je raději preventivně pohřbili zvláštním způsobem.

Jsi upír? Bez milodarů

Na Moravě ve Starém Městě se nachází velkomoravské pohřebiště Na Valách, které se řadí mezi největší na našem území. Nepropustné vlhké prostředí dovolilo zachování přírodních materiálů jako dřevo, tkaniny, kůže, vlasy apod. Slované zde zapalovali nad hroby domnělých upírů ohně, aby tak zabránili vystoupení nebožtíka z hrobu. Měly plnit očistnou funkci. Mrtvým zacpávali ústa nebo ruce a slabiny zatloukávali kameny. V jednom z hrobů byla nalezena asi padesátiletá žena položená naznak s hlavou vychýlenou doprava, rukama podél těla a nataženýma nohama. Žena měla přitlučeny slabiny k zemi trojbokými pískovcovými kameny a obdobný kámen měla vražený do rozevřených úst. Její hrob je datován do druhé poloviny
9. století a nenašly se v něm žádné milodary. Pravděpodobně šlo o jeden ze způsobů protivampyrických zásahů.
Kronikář Neplach ve svých historických údajích roku 1344 uvádí: „Jakási žena v Levíně (na Litoměřicku) zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Také pozřela více než polovinu vlastního závoje, a když jí byl vytržen, byl celý zkrvavělý. Když měla být spálena, nemohlo se dřevo jinak rozhořet než od tašek z kostela, podle poučení nějakých stařen. Ačkoliv již byla probodnuta, stále ještě vstávala, ale jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo.“
V dnešním světě už s reálnou existencí upírů asi počítá málokdo, archeologické vykopávky ale potvrzují, že v minulosti jak běžní lidé, tak i oficiální autority o jejich nadpřirozených schopnostech vůbec nepochybovali.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka