Menu

anigif

A+ A A-
Veronika Minářová

Veronika Minářová

Existoval olomoucký Dracula?

Upír. Mýtus, či skutečnost? Opravdu „žili“ nemrtví, kteří v noci sáli krev a přes den leželi v hrobě? Takovou představou o existenci vampýrů trpěli naši předci v různých dobách. Dnes většinu lidí asi napadne nejznámější upír Dracula z Transylvánie. Jaký byl ale výskyt vampyrismu u nás a je možné najít nějaké pozůstatky takového fenoménu i v Olomouci?

Z rovu nevstaneš

Jisté je to, že lidé se od pradávna nemrtvých báli a věřili, že upíři skutečně existují. Dokonce ještě v roce 1706 vydal rada olomouckého biskupa dokument zabývající se vampyrismem a vyzýval obyvatele k boji proti živoucím mrtvolám. Důvody byly různé. Pokud nebožtík provedl zaživa něco špatného svým nejbližším, násilně zemřel například utopením nebo udušením či spáchal sebevraždu, měli lidé z jeho okolí strach, že vstane z hrobu a i po smrti bude páchat zlo. Proto byla zavedena tzv. protivampyrická opatření. Mrtvého položili na břicho nebo ležel ve skrčené poloze, případně měl svázané ruce za zády. Mohl být probodnut kůlem nebo zavalen kameny. Používaly se i násilné metody, aby se zmrtvýchvstání zamezilo. Například posmrtné useknutí hlavy a dodatečné rozsekání kostry nebo také vyjmutí z hrobu a spálení těla. Tyto rituály měly zabránit nemrtvému vstát a škodit dosud živým lidem. Hroby s upíry byly umístěny většinou na konci pohřebiště nebo až za okrajem osídlení.
Nejbližší příklad protivampyrických zásahů bychom našli na olomouckém pohřebišti v Nemilanech. Dnes se na tomto předměstí příliš drastických událostí neodehrává, naopak v minulosti se tu děly zvláštní rituály. Archeologové zde objevili kostru muže, pocházející z 9. století, s lebkou položenou na hrudi, a dále například ženu pohřbenou na břiše. Obojí často sloužilo jako opatření proti znovuvzkříšení nemrtvých.

Vampýr v knihovně?

V 90. letech se v olomouckých novinách objevila zpráva o nalezeném hrobu údajného vampýra. Na nádvoří tereziánské zbrojnice (dnešní knihovny UP) před přestavbou tohoto objektu probíhal v letech 1995–1996 archeologický výzkum, při kterém badatelé odkryli pohřebiště z období Velkomoravské říše. Jeho samostatnou část oddělenou od ostatních tvořilo třináct dětských hrobů. „Když jsme našli první hrob, objevil jsem čelo lebky a neopracovaný kámen o velikosti čtyřiceti centimetrů, který ležel v oblasti hrudníku,“ komentoval nález PhDr. Josef Bláha, odborník vyučující archeologii na katedře dějin umění. To by mohl být jeden z příznaků opatření proti upírům, jak ale dodává Bláha, záhy se podařilo tuto domněnku vyvrátit: „Další preparací jsme zjistili, že mezi kamenem a vlastními kostmi je asi 10 centimetrů hlíny, což dokazovalo, že kámen nebyl položen přímo na mrtvého.“ Balvan se tedy zřejmě dostal nad tělo dítěte při zahazování hrobu. Bláha se domnívá, že toto dětské pohřebiště bylo odděleno od hřbitova dospělých proto, že zemřelé děti nebyly pokřtěny.

Obři byli nebezpeční

Nejznámější projevy protiupírských rituálů v Česku jsou spojeny s místem nedaleko Čelákovic u Prahy, kde archeologové v roce 1966 odkryli slovanské pohřebiště z 10. století. Objevili zde zhruba 20 hrobů dospělých jedinců, jejichž kostry byly zatíženy kameny. Ústa měli mrtví zacpána jílem, mezi pažemi a trupem čněl vražený kůl a hlavy byly odděleny od skeletu. „Mrtvý musel být ve značném rozkladu, když mu nasypali písek do lebky namísto mozku,“ uvedl Bláha. Pohřbení muži se oproti lidem slovanského národa vyznačovali neobvyklou výškou, proto se archeologové domnívají, že tato anomálie se stala důvodem protivampyrických opatření. Obyvatelé měli strach z toho, co mohou tito „obři“ páchat po smrti, a proto je raději preventivně pohřbili zvláštním způsobem.

Jsi upír? Bez milodarů

Na Moravě ve Starém Městě se nachází velkomoravské pohřebiště Na Valách, které se řadí mezi největší na našem území. Nepropustné vlhké prostředí dovolilo zachování přírodních materiálů jako dřevo, tkaniny, kůže, vlasy apod. Slované zde zapalovali nad hroby domnělých upírů ohně, aby tak zabránili vystoupení nebožtíka z hrobu. Měly plnit očistnou funkci. Mrtvým zacpávali ústa nebo ruce a slabiny zatloukávali kameny. V jednom z hrobů byla nalezena asi padesátiletá žena položená naznak s hlavou vychýlenou doprava, rukama podél těla a nataženýma nohama. Žena měla přitlučeny slabiny k zemi trojbokými pískovcovými kameny a obdobný kámen měla vražený do rozevřených úst. Její hrob je datován do druhé poloviny
9. století a nenašly se v něm žádné milodary. Pravděpodobně šlo o jeden ze způsobů protivampyrických zásahů.
Kronikář Neplach ve svých historických údajích roku 1344 uvádí: „Jakási žena v Levíně (na Litoměřicku) zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Také pozřela více než polovinu vlastního závoje, a když jí byl vytržen, byl celý zkrvavělý. Když měla být spálena, nemohlo se dřevo jinak rozhořet než od tašek z kostela, podle poučení nějakých stařen. Ačkoliv již byla probodnuta, stále ještě vstávala, ale jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo.“
V dnešním světě už s reálnou existencí upírů asi počítá málokdo, archeologické vykopávky ale potvrzují, že v minulosti jak běžní lidé, tak i oficiální autority o jejich nadpřirozených schopnostech vůbec nepochybovali.

Tajemství krvavé pavlače

Spekulace a dohady. Tak by se dala popsat historie nepříliš známého balkonu, který byl postaven v 19. století a je obestřen mnoha záhadami. Terasa, jíž si všimne v Olomouci málokdo, je spjata s pověstí o zavraždění mladičkého krále Václava III., posledního z Přemyslovců. Jaká je ovšem pravda o jedné z nejvýznamnějších olomouckých událostí v dějinách českých zemí?

Situace byla napjatá

Píše se rok 1306 a na trůně Českého království sedí šestnáctiletý panovník Václav III. Tráví svůj čas ve společnosti velmožů, alkoholu a nevěstek a zanedbává své vladařské povinnosti. Jeho chování je mu mnohdy vytýkáno, ale král má větší starosti. Potřebuje si zajistit stabilitu v Polsku, kde roste nespokojenost s českou vládou. Bylo jasné, že pokud si tu neupevní svoji moc, přijde o polské území. Vyhlašuje proto zemskou hotovost v Čechách i na Moravě, která se měla sejít v Olomouci v roce 1306, aby se uskutečnilo tažení do Polska. Vladař totiž neměl prostředky potřebné k najmutí žoldnéřů, a tak potřeboval finanční pomoc od ostatních šlechticů. Tím se jen potvrzovala prázdnota královské pokladny a velmožům se tento sněm příliš nezamlouval, protože panovník si tažení dosud vždy platil sám. Setkání bylo předem dojednáno, tudíž si případní královrahové mohli naplánovat, kdy přesně udeří. Na přelomu července a srpna dorazila královská družina do Olomouce. Nikdo však zatím netuší, snad až na pár jedinců, co zde posledního Přemyslovce čeká.

Osudný den

Václav III. je ubytován v zemském domě kapitulního olomouckého děkana Budislava. Je horký letní den, 4. srpna, a král je znaven, jak se píše ve Zbraslavské kronice, z návštěv a z nevyspání po probdělé noci. Odpočívá proto po obědě ve svých komnatách. V tu chvíli přichází vrah, třemi ranami dýkou jej pobodá a vladař brzy na následky zranění umírá. Zmíněná kronika vypráví i o jméně údajného vraha. Byl to prý Konrád Durynk, jenž byl viděn se zkrvavenou dýkou, jak utíká přes náměstí. Lidé se na něj okamžitě vrhají a zlynčují ho k smrti. Jeho tělo je poté hozeno psům. Nabízí se tu ovšem jedno „ale“. „Většina pramenů se shoduje na tom, že to byl najatý profesionál. Kdyby to ale opravdu byl profesionální vrah, bylo by zvláštní, kdyby vraždil někoho za bílého dne a potom vyběhl se zkrvavenou dýkou tak, aby jej každý viděl a mohli ho hned umlátit,“ říká historik dr. Tomáš Somer. Zda byl Konrád Durynk vrahem, nebo pouhým svědkem, který našel krále mrtvého a běžel jen oznámit ostatním, co se stalo na přemyslovském hradě, se nikdy nedozvíme.

Stály za vraždou zrušené zásnuby?

Panovníkova rodina byla velmi rozvětvená. V té době se do příbuzenstva počítaly i zástupy králových milenek. Skutečnost, že králi bylo jen šestnáct let a měl již tolik dam k obveselování, nebyla v té době výjimečná. Všichni Václavovi bratři zemřeli a zůstaly jen sestry. Byl tudíž jediným právoplatným dědicem trůnu a posledním Přemyslovcem, který měl šanci udržet dynastii po meči. Václav III. byl zasnouben s uherskou princeznou Alžbětou, ale opozice v Uhrách proti mladému králi sílila, byl proto nucen uprchnout ze země i s korunovačními klenoty. Chystaná svatba se proměnila v nenávist. Po nevydařených zásnubách se Václav III. oženil s dívkou z chudého knížecího rodu Violou Těšínskou. Královna byla velmi krásná, a tak vladaři nevadilo, že mnoho tímto sňatkem nezískal. Problém nastal v okamžiku, kdy král zemřel, protože pár nestihl počít potomka a pokračovatele dynastie.
Po panovníkově smrti se o český trůn mohl ucházet Albrecht Habsburský, i on měl tedy k vraždě motiv. Ovšem vražda mezi osobami na stejné společenské úrovni byla v té době nemyslitelná. Spíše si vraha najal někdo níže postavený. Další nejvíce podezřívanou osobou je bezpochyby Vladislav Lokýtek. Vždyť právě kvůli němu se uskutečnilo tažení do Polska, a kdyby krále zabil, mohl by rozšířit svoji moc po celém Polsku. Lokýtek by ale musel mít spojence v králově blízkosti, aby se k němu dostal. Navíc o něm nepíše žádná kronika a bylo by pro něj jednodušší zabít Václava III. v Polsku, kde dobře znal prostředí. Nejpravděpodobnějšími vrahy se ukazují být jeho nejbližší. „Zbraslavská kronika píše, že Václav byl mladý hejsek, který se bavil se svými stejně starými vrstevníky. Těm svěřoval majetky jako hrady a další území,“ dodává dr. Somer. Další kronikář se zmiňuje, že mladý král nechal jednoho dne postavit do řady stejný počet hrnečků, jako bylo pánů. Jednotlivé hrnečky pojmenoval podle nich a jeden po druhém je začal rozbíjet se slovy: „Ty, pane, vrať mi hrad, který jsi vyloudil, neboť jinak jako hrnec tento rozbiju hlavu tvou a kteréhokoliv jiného poddaného, mně se protivícího.“ Stál by šlechtě tento lehce nabytý majetek za královraždu? To už zůstane navždy tajemstvím.

Neznámé místo činu

Jak do této historie zapadá takzvaná krvavá pavlač? Je to nenápadný balkon, který se nachází v zadní části Arcidiecézního muzea a z Václavského náměstí není vidět. Co má společného se smrtí Václava III.? Na místě dnešního muzea kdysi stál zemský hrad děkana Budislava, kde byl poslední Přemyslovec ubytován. „Kde tato budova přesně stála, to nevíme. Komnaty mladého vladaře bych lokalizoval spíše do západní části hradu. Problém je, že my přesně nedokážeme odhadnout, jak areál vypadal v době vraždy. Neexistují žádné ikonografické prameny ze začátku 14. století,“ tvrdí dr. Somer. Je tedy velmi pravděpodobné, že komnaty se mohly nacházet právě v místech dnešní terasy Muzea umění. Některé verze pověsti o zavraždění mladičkého vladaře dokonce situují zločin přímo na terasu, kde Václav III. na lehátku odpočíval, ale to uvádějí pozdější prameny, pokládané za méně věrohodné. S největší pravděpodobností byl zavražděn v komnatách, které po dobu svého olomouckého pobytu využíval.

Volební hesla: Klišé, nesplnitelné sliby i špetka vtipu

Volby 2013. Téma, které se nyní objevuje ve všech médiích. Ale jak působí samotné předvolební kampaně a hesla jednotlivých stran na voliče? Jsou slogany na billboardech útočné, směšné, nebo zaujmou na první pohled? Politické strany to na nás zkouší všemi možnými zbraněmi. Co si myslí o heslech na billboardech politických stran, které mají podle průzkumů šanci v kraji uspět, studenti, učitelé i další obyvatelé Olomouce?

paces-voli-polasekMgr. Radim Polášek, kontrolor kvality
KSČM: S lidmi pro lidi
Myslím si, že je to klasické klišé. Je to bez nápadů a bez invence. Tím rozumím bez nějaké snahy zaujmout voliče. Heslo by mělo být rázné, člověk by si ho měl zapamatovat. Není to cílené na mladou generaci, je to standardní. Kdybych šel okolo billboardu a bylo toto heslo anonymní, tedy nevěděl bych, že je to KSČM, ani bych si ho nevšiml. „S lidmi pro lidi“ by měla každá strana splňovat bez ohledu na program, je to všední.

paces-voli-polachMgr. Vladimír Polách, Ph.D.
TOP 09: Víme, kam jdeme
To heslo je prázdné. Nic neříká. Je podmíněno tím, že my víme, co znamená, kam jdou a podobně. Ono se nedá od předvolebního hesla čekat, že bude mít nějakou zásadní náplň, ale tohle je taková sebepropagace. Heslo může působit na ty voliče, kteří jsou rozhodnuti, že budou volit TOP 09. Jinak by se člověk musel seznámit s programem a nějakými tezemi. Navíc velmi pravděpodobně voliči levicoví nebo středoví, kteří už si za ty čtyři roky udělali nějaký názor na TOP 09 (a já se domnívám spíše negativní skrze Miroslava Kalouska, skrze Jaromíra Drábka, případně ministryni kultury, kteří skončili katastrofálně), si můžou vzít heslo „Víme, kam jdeme“ pouze ironicky a říct tak, tam přesně my jít nechceme.

paces-voli-vidlakovaMartina Vidláková, studentka PdF UPOL
ODS: Volím pravici
Na jednu stranu by občané mohli ocenit stručnost sloganu, tedy žádné dlouhé sliby, které se nakonec po zvolení strany ztratí v nedohlednu. Podle mě se zde ale vytrácí podstata hesla: „stručné a úderné“. Spíše se mi zdá, že pánové už prostě nevěděli, co „chytrého“ by lidem namluvili. I když je heslo krátké, mělo by vyjadřovat nějaký zásadní cíl, ke kterému se chce strana úspěšně probojovat. V případě hesla ODS se ale zdá, jako by jeho cílem bylo vyvolat v lidech přesvědčení, že pravice je ta dobrá a levice špatná. Tak jednoduché to ale není.

paces-voli-vrzalMarek Vrzal, reklamní expert
ANO: Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla.
Celkově slogan nenabízí příjemcům řešení situace, neukazuje, co přináší hnutí ANO jiného, lepšího, odlišného oproti ostatním volebním stranám. Patrně se tvůrci spoléhali na to, že síla protlačení sdělení přes média dokáže vyvolat reakci v podobě zapojení se do diskuse na facebooku. Ano, může zapůsobit na lidi technologicky vzdělané, mladší a snad i na střední generaci, ne tak docela na lidi starší a v důchodovém věku. Heslo má na druhou stranu jednu velkou výhodu – je jednoduché, krátké a do jisté míry i výstižné, ale hlavně nápaditě vtipné. Pravděpodobně bude v celkovém pohledu úspěšné.

paces-voli-vrtilekLuděk Vrtílek, student FTK UPOL
KDU-ČSL: Dáme zemi do pořádku
Mám pocit, že s tímto heslem vsází na celkovou současnou politickou situaci a na obecnou nespokojenost občanů. Občané samozřejmě chtějí slyšet, že bude vše v pořádku a budou se mít skvěle, avšak toto heslo bych přirovnal ke slibům snesení modrého z nebe. Nedokážu si představit, že by právě tato strana dokázala splnit takovýto úkol. Heslu tedy nevěřím a připadá mi přehnané. Vycházím především ze svého názoru na tuto stranu a z vlastní zkušenosti s ní. Myslím, že na mnohé lidi toto heslo bude působit podobně, i když velké optimisty může i oslovit. Pořádek do chaosu však vnést nejde.

paces-voli-petrikovaKristýna Petříková, studentka FF UPOL
SPOZ: Já dám hlas Zemanovcům. A vy?
Mně osobně se toto heslo zdá příliš egocentrické a nicneříkající, postrádá vtip a originalitu. Připadá mi hloupé, když se člen SPOZ, jehož příjmení je i obsaženo v názvu této strany, takto prezentuje a sebepropropaguje. Koho jiného by asi tak volil? Zemanovi stoupenci si na položenou otázku odpoví kladně, ostatní nejspíše nikoliv. Slogan ale může dle mého názoru oslovit tu skupinu lidí, která doposud neví, koho volit. Ulehčuje jim to situaci. Možná si to ani nemusí uvědomit, ale to, že je zde napsáno, že stranu někdo konkrétní (v tomto případě dokonce sám pan prezident) bude volit, na ně může sugestivně působit. Tito lidé si pak mohou říci – když je volí ostatní, přidám se také, a nepřemýšlí už víc nad tím, proč vlastně. Myslím si však, že tento způsob není zrovna čestný. I proto je mi toto heslo nesympatické.

paces-voli-vrajovaMgr. Jana Vrajová, Ph.D.
ČSSD: Prosadíme dobře fungující stát
Je to průměrné, klasické předvolební heslo a možnosti realizace takovýchto proklamací z principu nevěřím. Hlásá něco, co bychom si všichni přáli (dokonce i ty strany, které to nevykřikují z billboardů), tedy fungující stát. S nápaditostí nemá nic společného, není kontroverzní, nechce provokovat, nikoho neuráží, vsází na to, že v dnešním chaosu a obtížné názorové orientaci mnoho lidí víc než po akci či změně touží po stabilitě a jistotě (prosperitu raději zmiňuji v závorce). A jestli si myslím, že ovlivní voliče? Jistě existuje skupina lidí, pro kterou je výměna vládnoucí garnitury zárukou dobrého budoucího „fungování státu“. Ale doopravdy takové heslo potěší ty, kteří už jsou dávno rozhodnutí, že danou stranu budou volit, a při četbě tohoto hesla mají dojem, že svou volbou dělají něco dobrého pro vlast.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka