Menu

anigif

A+ A A-

Pochod za pravdu a lásku vedli i po 25 letech studenti

foto: Michal Dvořákf foto: Michal Dvořákf

Horní náměstí ožívá. Stále více lidí obléhá sloup Nejsvětější Trojice, svírají klíče, zvony, buben a další nástroje vydávající hluk. Neodradilo je ani deštivé počasí. V rukách drží deštníky a užasle hledí na nasvícenou radnici. Je pondělí 17. listopadu a přítomní si připomínají Sametovou revoluci a její pětadvacáté výročí. Především studenti přišli uctít odvahu svých předchůdců v roce 1989 a zapálit svíčku. Pochod procházel ulicemi Ostružnickou a Denisovou k soše Tomáše Garrigua Masaryka na Žižkově náměstí.

O půl sedmé večer započne program vzpomínkovou videoprojekcí u sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Přítomní pozorně sledují plátno se záznamem listopadových událostí z roku 1989 v Olomouci. Protesty vystihuje několik slov – letáky, studenti a krabicová zeď u sídla KSČ. Po projekci přednáší student pedagogické fakulty Jan Koukol úvodní proslov o dění v listopadu 1939 a 1989. Na závěr oznamuje, že pochod začne teprve ve chvíli, kdy městská policie zajistí bezpečnost cesty. To se naštěstí brzy podaří. Po dobu konání akce musely změnit trasu tramvajové linky, což způsobilo komplikace například dojíždějícím studentům.
Dav šesti set až osmi set lidí na sebe začíná upozorňovat pozvolna. Zatímco v Ostružnické ulici se rozléhá cinkot pouze malého množství klíčů a řehtaček, v Denisově o několik minut později nelze slyšet vlastního slova.
Lidé si pochod užívají, někteří se svými ratolestmi v pestrobarevných pláštěnkách a s lampióny v ruce. ,,Potěšilo mne, že tu taková akce vznikla a spontánně vzešla i od studentů, kteří sami revoluční rok 1989 nemohli naplno nebo dokonce vůbec zažít. Motivy pro účast byly asi různé. Někdo oslavoval, že se před pětadvaceti lety podařilo ukončit nesvobodný režim, jiný třeba chtěl tuto zkušenost předat dětem. K těm patřím i já, a je zarážející a smutné, že podle průzkumů jedna třetina mladých netuší, co se v roce 1989 stalo,“ říká Roman Nepšinský a zdůrazňuje, že byl v roce 1989 ve stejném věku jako jeho syn. ,,Jako olomoucký člen Strany svobodných občanů navíc takovéto občanské iniciativy beru jako potvrzení, že si svobody umíme vážit a chápeme, že je potřeba za ni stále bojovat,“ dodává.
Cestou se průvod míjí s řadou cizinců. Ti podle výrazů v tváři netuší, kam směřuje dav složený převážně ze studentů a osob středního věku.
Pomalu se dostáváme k cíli, k soše Tomáše Garrigua Masaryka, kde si mohl kdokoliv zapálit svíčku u fotografie Václava Havla obložené květinami. Lidé stále svírají v rukou svíce a prskavky, čímž dodávají pochodu správnou atmosféru. Jak starší, tak mladší drží fotoaparát, tablet nebo kameru a vytváří selfie fotografie, dokumentují detaily anebo množství osob v průvodu.
Jakmile se dav seskupil před pedagogickou fakultou, Jan Koukol předal slovo rektorovi Univerzity Palackého Jaroslavu Millerovi. Ten na začátku s nadsázkou podotkl, že mu dalo hodně práce zkrátit téměř hodinový projev na padesát dva minut. Mil­ler se zmínil o prvním porevolučním rektorovi univerzity Josefu Jařabovi. „Uvědomuji si, že jsem nikdy osobně nepoděkoval Josefu Jařabovi, klíčové postavě listopadových událostí na Univerzitě Palackého, za jeho odvahu postavit se komunistické moci v době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, jakým směrem se budou ubírat události.“
Miller také zopakoval známé Havlovo heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Zároveň zapochyboval, zda se ho, a to nejen v současné politice, podařilo naplnit. ,,Sám jsem byl v roce 1989 v prvním ročníku. Dnes jsem pyšný na to, že Univerzita Palackého má studenty, kteří si připomínají odkaz 17. listopadu a pro které hodnoty jako svoboda, demokracie a občanské svobody mají klíčový význam,“ řekl Miller, jehož projev vzbudil mnoho pozitivních emocí a bouřlivý potlesk. Okolím pedagogické fakulty se rozléhá Modlitba pro Martu, píseň spojovaná s revolucí, v podání zpěvačky a studentky Univerzity Palackého Pavlíny Bonkové, které lidé věnovali zasloužené ovace.
V podobném tónu pokračovali i další řečníci. „Současná politická, morální a společenská krize neustále nahlodává občany a znevažuje hodnotu ideálů, které do našich rukou vložili Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Často si klademe otázku, kam zmizely elementární základy lidské slušnosti,“ poznamenal Daniel Galuszka ze studentského fóra pro manifestaci, když se dostal ke slovu. Student filozofické fakulty Petr Dvořák se také vyjádřil ke zvyšující se nespokojenosti lidí se současným prezidentem a k jeho názorům ohledně zahraniční politiky. Několik vět pronesl i František Červený držící ve zdvižené ruce nenápadnou kartičku. Ta se ukázala být legitimací Občanského fóra s číslem 006. Rektor Miller nakonec poděkoval za podporu a účast všem, kterým není lhostejná demokracie. Při závěrečném zpěvu české hymny se k Pavle Bonkové brzy přidali i ostatní lidé.
Očekávání organizátorů se naplnila, pochod se nesetkal s žádnou překážkou ani výtržností a jak se lidé v poklidu sešli na Horním náměstí, tak se na Žižkově náměstí rozešli. Pouze v průvodu o sobě dali všichni dostatečně vědět, a to byl přece záměr. Za sebe můžu říci: ,,Za rok zase!“

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka