Menu

anigif

A+ A A-

Rusko. Země, kde se zastavil čas

 

Stát zabírající celou desetinu pevniny na Zemi nabízí nekonečně příležitostí k poznání kultury, památek, přírodního bohatství i lidí. Kromě odlišných mentalit různých národů, jejich náboženství a pestrobarevných staveb lze na rozlehlém území nalézt i poklidné pláže řeky Volhy a další zvláštnosti, které bychom asi nečekali.

A jak mohou studenti objevit krásy Ruska? Jednou z možností je využít meziuniverzitní smlouvy, sbalit si kufry a na měsíc se stát studentem na Státní kostromské univerzitě N. A. Někrasova vzdálené 372 km od Moskvy. Stejně jako to udělala Natálie Martynková (22), studentka FF Univerzity Palackého, a její čtyři spolužačky.

 

Nejen v Moskvě, ale i v Kostromě a vlastně v celém Rusku si nejde nevšimnout, že se zastavil čas v době, kdy u nás vládl socialismus. Tehdy v ulicích jezdily na dnešní dobu zastaralé sanitky, autobusy i auta se svými specifickými barvami, tvary a jízdními vlastnostmi. Něco podobného lze zaznamenat v Rusku dodnes. Natálie se smíchem vzpomíná, že jejich skupinku zvláště zaujala místní sanitní auta. „Ze začátku jsme si myslely, že se asi koná sraz veteránů, ale tohle byla realita. My jsme se jen nestačily divit, jaké kousky se prohánějí na zdejších cestách.“

Stejně, nebo alespoň podobně na tom byla ubytovací zařízení, která sice ve srovnání s našimi působila o dost skromněji, pro zahraniční studenty však dostačovala. Zato místní se museli radikálně uskromnit. Studenti z cizích zemí měli možnost bydlet ve vcelku dobře vybavených pokojích, kde nescházely postele, skříně a psací stoly, naproti tomu žáci z místní komunity měli přístup jen k hůře vyhlížejícím místnostem, kde občas chyběly dveře a na některých pokojích navíc opadávala i omítka ze zdí.

 

Následovaly první dny v nové škole a zároveň zajímavá zjištění o místních zvycích. Velkým překvapením bylo (ne)vybavení sociálních zařízení. „Chyběla mýdla, zaskočily nás tabulky na WC zakazující vyhazování toaletního papíru do záchodové mísy z důvodu hrozícího ucpání,“ říká Natálie. Ani výbava učeben nebyla tak moderní jako u nás. Zahrnovala pouhých pár tabulí s křídami, několik málo dataprojektorů a nemnoho dřevěných židlí a stolů, což ale nebyla překážka v kvalitním vzdělání.

 

A tak nezbývalo Natálii a jejím spolužačkám z Česka nic jiného než se přizpůsobit a zapojit do školního režimu, včetně sobotní výuky. Čekaly ji hodiny ruské literatury, stylistiky, historie kina, ekonomiky a managementu, filologické analýzy textu a mnohé další předměty, které si mohly vybrat a tím splnit povinných 20 par za měsíc (jedna para má 45 + 45 minut včetně pětiminutové pauzy).

 

Volný čas poskytl studentkám příležitost poznávat místní kulturu, památky a taky vzrušující cestování neobvyklými dopravními prostředky. „Zajímavé na tom bylo, že řidiči těchto maršrutek (místní menší autobusy) a taxíků byli vzhledem ke své bleskové a bezohledné jízdě asi nejspíše školeni kaskadéry z filmu Rychle a zběsile,“ poznamenala Natálie.

 

Na velké kostromské tržnici si pak mohla koupit čerstvé ovoce a zeleninu nebeských chutí, ale nejen to. Po pár nákupech už se dívky spřátelily s prodavači, a jelikož většinou nebyli přímo místní, ale z okolních zemí, a že jich je, mohly poznat i sousedy Rusů, jejich situaci a vztah k tak velkému státu. A hlavně oni sami byli velice milí a přívětiví. „Poslední den našeho častého nakupování na zelném trhu jsme se s paní prodavačkou domluvili, že se můžeme na památku vyfotit, tak čekala celý zbytek dne nalíčená, než jsme přišli udělat foto, a měla pak z toho obrovskou radost,“ vzpomíná Natálie.

 

DSCN1210

 

 

Stihnout školu i cestování po okolí během jediného měsíce nějaké ty síly stálo. Načerpat je pak bylo o to těžší, když v jídelnách nabízeli většinou mleté maso na sto způsobů. A tak studentky pro změnu vyrazily do místních restaurací, aby ochutnaly tradiční jídla, jako jsou pirohy plněné kapustou, boršč, pelmeně, vareniki, faršč a zelná polévka šči.

Ne všechno však bylo chutné a stravitelné, bylo tedy nabíledni vyzkoušet moc místního elixíru a nejstarší dezinfekce – pravé ruské vodky. Proto se tedy nebylo čemu divit, když na zpáteční cestě v kufrech dělaly matrjoškám společnost láhve s ruskou medicínou.

 

Přes všechny potíže ale byla cesta pro Natálii nezapomenutelným zážitkem a těm, kteří vycestování do Ruska zvažují, doporučuje, že by neměli váhat. A klidně na delší dobu. „Měsíc na poznání Moskvy, Kostromy a okolních měst je opravdu málo, a proto se nebudu bránit dalším příležitostem Rusko navštívit, zvláště by mě tentokrát zajímal Petrohrad,“ dodala Natálie.

 

Text: Pavla Zemanová a Tereza Machová

Foto: archiv studentek

 

 

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka