Menu

anigif

A+ A A-

Čínu si zamilovala. I přes zimu a cenzuru

První den v Číně byl pro Lucii Ďurajkovou, studentku čínské a anglické filologie Univerzity Palackého, velice náročný. Po příjezdu do města Suzhou zjistila, že sice zná adresu školy, ale ne adresu internátu, na kterém má být ubytována. Vzhledem k tomu, že Luciina čínština nebyla v té době ještě na tak vysoké úrovni, aby se dokázala s místními bavit, a Číňané naopak nejsou příliš zdatní v angličtině, se dlouho nemohla s nikým domluvit a poptat se na cestu. Nakonec ji na internát doprovodil student z Tádžikistánu. Po 24 hodinách cestování, úplně fyzicky vyčerpaná si myslela, že to nejhorší z prvního dne už má za sebou, to ale ještě netušila, co ji čeká: postele bez matrací, navíc byla všude na pokoji i na toaletách plíseň. Na úvod nic příjemného.

Bydlela přímo ve školním kampusu, takže cesta do školy jí trvala asi deset minut pěšky krásným tradičním čínským parkem. Pokoje byly určeny pro čtyři osoby. Číňané ale vycházejí zahraničním hostům vstříc a obsazují je pouze dvěma studenty. Dále byl pokoj vybaven skromnou koupelnou, zatímco čínští studenti museli docházet do veřejných sprch asi deset minut pěšky. Protože na internátech nebyly instalovány radiátory, byla pro Lucii nejhorším obdobím zima, kdy se teplota na pokojích nevyšplhala ani na 12 stupňů Celsia. Musela spát oblečená v zimní bundě pod dvěma přikrývkami. Ale nakonec si i přesto dokázala Čínu zamilovat a na tyto nepříjemnosti dnes s úsměvem vzpomíná.

Suzhou se nachází přibližně 150 km západně od Šanghaje na spodním toku řeky Yangtze a přezdívá se mu „Benátky východu“. Podle Lucie je to nejkrásnější město Číny, a to i v porovnání s Šanghají či Pekingem, které také mohla navštívit. Snoubí se zde tradiční architektura s moderní kulturou. Největší kouzlo pro ni měly starobylé uličky protkané vodními kanály a lokálními trhy, kde člověk mohl pořádně nasát tu pravou čínskou atmosféru. Ale najdete zde také zástupce velkých světových firem, jako je například Hyundai.

Lucia chodila na jazykovou školu, fungující pod záštitou Soochow University. Studovali zde pouze cizinci, tudíž se ve škole do kontaktu s čínskými studenty téměř nedostala. S průběhem výuky nebyla příliš spokojená. Třídu tvořilo téměř 40 studentů a individuálnější přístup, který je k výuce jazyka potřeba, chyběl. V prvním semestru s jazykem velice bojovala, ale ve druhém se jí podařilo získat certifikát z čínštiny HSK5, což odpovídá úrovni C1. Povinná výuka probíhala každý den od 9 do 12 hodin. Odpoledne docházeli studenti na různé volitelné předměty, jako byla například kaligrafie, čínský film apod. Překvapilo ji, že věkový průměr její třídy byl o hodně vyšší než na českých univerzitách. Do třídy s ní chodily i ženy v domácnosti, Korejky i Japonky, jejichž manželé přes den pracovali a ony se takto dobrovolně vzdělávaly. Jejími spolužáky byli dokonce lidé v důchodu, opět především z Koreje či Japonska.

Ze začátku měla Lucia obrovský problém se stravováním. Jídlo jí znechucovalo to, že se v tamějších stravovacích zařízeních vůbec nedbá na hygienu. Číňanům nedělá problém položit jídlo na zem, používat ten samý olej třeba měsíc v kuse, nechávat potraviny na slunci, kde kolem nich chodí různá zvířata a kde se na ně práší. Pak si ale nechala poradit od jednoho z místních a zjistila, že nejlepší na stravování je tzv. „streetfood“, kde je obrat potravin tak velký, že jsou stále čerstvé. Mimo jiné v Číně také funguje, stejně jako u nás, školní menza. Vzhledem k tomu, že se na internátu nesmělo vařit, se Lucia tedy stravovala buď v menze, „na ulici“ nebo také v restauracích. Během pobytu ochutnala například různé druhy mořských plodů, mušli Abalone, žáby, želvu, hada, který ji velmi mile překvapil, holuba, prasečí nohy či kačení hlavy a kuřecí srdíčka. Zkrátka pro nás Evropany poměrně netradiční pochoutky.  Jediné, čeho se štítila, byly kuřecí pařáty.

Spousta lidí si myslí, že je v Číně naprosto běžné jíst psy. „Aby som to uviedla na pravú mieru, psy tam bežne na jedálničku neuvidíte, ale nie je to ani nemožné. Mne ho nikto nikde neponúkal, ale na lokálnych trhoch som sa niekoľko krát so psom stiahnutým z kože stretla,“ vysvětlila Lucia.

Dalším kontroverzním tématem týkajícím se Číny je otázka svobody. Čínská lidová republika je vedena Komunistickou stranou Číny, ale vládne zde socialismus se specifickými čínskými prvky. „Ja som sa s nimi o tom nebavila, pretože to nie je moja obľúbená téma. A ako som to pociťovala? Ja neviem, to tam človek ani nevníma podľa mňa. Je to úplne iný svet, nedá sa to porovnávať,“ dodala Lucia. Měla sice omezený přístup na gmail, youtube nebo instagram, ale moc jí to nechybělo. Používala aplikaci WeChat, což je čínská verze facebooku. Někdy také měla problém s dohledáváním informací na internetu, takže jistá cenzura médií zřetelná byla. Jinak určitě neměla pocit nesvobody a nemyslí si, že ho Číňané mají, pokud tedy opomeneme tu částečnou cenzuru médií.

Co se týče financí, dostávala pravidelné měsíční stipendium ve výši 3 000 jüanů, což odpovídá přibližně 11 000 Kč. Kromě toho jí slovenské vládní stipendium proplatilo letenky, základní pojištění a ubytování. Školné pak platila čínská strana. Podle Lucie jsou pro Evropany náklady na základní potřeby (jídlo, oblečení, ubytování) daleko vyšší než v Evropě. Oblečení si převážně kupovala v evropských obchodech. „Tím, že ja som vyššia ako Číňanky, tak som si v čínskych obchodoch nemohla moc nakupovať, čiže som bola odkázaná na európske obchody, ktoré sú tam neskutočne predražené,“ uvedla Lucia. Cena jídla v menze či „na ulici“ se pohybovala okolo 40 korun. V restauracích jsou pak samozřejmě ceny vyšší. Cestování vlakem je ale údajně levnější než v Evropě, navíc je jednoduché a pohodlné. „Takmer všade sa dá dostať vlakmi alebo autobusmi. Cestovanie nie je finačne náročné. Mala som možnosť navštíviť Zakázané mesto v Pekingu, Čínsky múr, Terakotovú armádu či Žlté hory,“ vzpomíná Lucia. Byla také na nejjižnějším bodu pevniny na ostrově Hainan, kde Číňané obvykle tráví své dovolené. Je to celkem paradoxní, protože Číňané se neopalují a často neumějí vůbec plavat. Na ostrově Wuzhizhou Dao se Lucia setkala s tím, že zde byl dokonce v moři vymezený prostor, kde se mohou lidé pohybovat. Byl to malý „bazének“ o velikosti asi 20x20 m a vstup do moře mimo toto území byl přísně zakázán kvůli ochraně životního prostředí.

Číňané jsou velmi zvídavým národem, a tak je jednoduché s nimi navázat kontakt. Vždy se na vás usmějí, vyfotí si vás a zeptají se, odkud jste. Když se Lucia pohybovala po odlehlých lokalitách Číny, častokrát slýchala, že je první cizinkou, kterou měli možnost potkat. Jen malá hrstka obyvatel má možnost vycestovat mimo Čínu, kolikrát se nedostanou ani mimo své město, proto jim připadáme tak zvláštní a zajímaví. Jsou velmi pohostinní a také dobrosrdeční, za každou cenu se snaží vám pomoct. Jsou také známí svojí pracovitostí. Přesto je častokrát můžete najít podřimovat přímo při práci. Jsou schopní usnout vždy a všude, ať už se jedná o strážní službu, policii nebo prodavače. Pro evropské studenty by mohlo být zajímavé, že když jde Evropan/ka do čínského klubu, má vstup i pití zdarma (občas i odvoz z klubu). Číňané se sami o sobě nedokážou bavit, proto jsou majitelé rádi, když jejich kluby navštíví Evropané a tím jim zajistí zábavu, která by v klubech měla být. Evropané pak fungují v podstatě jako reklama. Na čínských domorodcích se Lucii ale nejvíce líbilo, že pro ně neexistuje termín „nejde to“. „Sú to koumáci, aj keď nie vždy to korešponduje s našimi predstavami, riešenie si vždy nájdu, ale poväčšinou provizórne,“ upřesnila Lucia.

Celý pobyt i přes počáteční obavy a nepříjemnosti s bydlením a dalšími věcmi pro ni byl obrovským přínosem v různých směrech. Naučila se samostatnosti i toleranci. Čína jí ukázala, že se na všechno dá dívat ze dvou stran. „Čínu človek buď miluje, alebo ju nenávidí. Ja som si prešla obojím, naučila som sa ju milovať a už teraz sa neviem dočkať, kedy tam znovu vycestujem. Čína mi prirástla k srdcu a som hrdá na to, že mesto Suzhou môžem nazývať svojím druhým domovom,“ říká.

 

Text: Pavla Burešová
Foto: Lucia Ďurajková

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka