Menu

anigif

A+ A A-

Dizajntrh přilákal do Pevnosti poznání zájemce o udržitelnou módu i „vánoční hujery“

Druhý ročník olomouckého Dizajntrhu obsadil stejně jako vloni Pevnost poznání. Své výrobky představilo celkem třiašedesát obchodníků z Olomoucka a dalších zákoutí republiky.

 


 

Ženy i děti si přijdou na své, muži však ostrouhají

Sváteční sedmnáctý listopad se od rána nese v truchlivé náladě. Město je kvůli chybějícím studentům, kteří se do svých domovů vydali už ve čtvrtek, zpustlé, a chladný a vlhký vzduch nepříjemně proniká pod oblečení. S blížícím se cílem, kterým je Pevnost poznání, počet lidí vzrůstá – zdá se, že Šantovka není jediným místem v Olomouci, kde to dnes žije. Po zaplacení třiceti korun návštěvník získá jak přístup do třech pater, kde obchodníci (umělci) svoje výrobky nabízejí, tak možnost navštívit projekci dokumentárního filmu „The True Cost“, která je plánována na pátou hodinu jako závěrečná tečka za programem.

 

V první místnosti je účastníkům k dispozici káva, u dalších dvou stolů mohou ochutnat sladké pečivo a nachos (vše je samozřejmě čerstvé a domácí). Atmosféra na trhu nápadně připomíná casino – kvůli davům lidí, které v podstatě splývají v jeden mohutný proud, a velkému množství vystavených výrobků je snadné ztratit ponětí o světě venku. Z vystavených výrobků není zdaleka nouze o sukně, šaty a kabelky všech různých střihů, barev i materiálů, doplňky, kosmetiku, nádobí, autorské publikace nebo dokonce vůně – všechno ruční výroby a z České republiky (výjimečně Slovenska) nebo recyklované. Trh proto potěší spíše ženy nebo jedince shánějící dárek pro svou polovičku něžného pohlaví. Druhé i třetí patro se nese v podobném duchu.

 

Přestože Pevnost praská ve švech, není patrný ani náznak nervozity či zmatku, který tradičně předznamenává blížící se svátky; všichni jsou vesměs příjemně naladěni. Letošní téma „Vánoční nákupy pomalu“ se prolíná se všeobecným rozpoložením: (zatím) není kam spěchat. Ratolesti návštěvníků mohou vybít svoji energii ve dvou hracích zónách nebo v interaktivních prostorách Pevnosti. Kutilům a zájemcům o udržitelnou módu Dizajntrh také nabízí několik tvořivých dílen, ve kterých si mohou například vyrobit lapač snů, recyklovanou kabelku, doplňky ze zbytků textilu nebo ozdobit sešit pomocí umělecky zpracovaných razítek.

 

Obyčejný smrtelník, který je zvyklý na nákupy u velkých módních řetězců, případně v sekáčích, je jistě nadšen nepřeberným množstvím originálních výrobků. Zároveň může značný šok způsobit cenové rozpětí, ve kterém se nabízené předměty pohybují. Na to má odpověď jedna z prodávajících: „Taková sukně se nosí pro ten výjimečnej pocit, není na každej den. Ale stojí to za to. Navíc je ručně ušitá, na ulici nepotkáte stejnou.“

 

Kdo platí za rychlou módu?

S úderem páté hodiny čeká na návštěvníky v promítací místnosti poslední bod programu, kterým je dokument o textilním průmyslu. „Není jednoduché se obléct udržitelně. Dnes jsem chtěla jít vzorem, ale pouze moje šaty a mikina jsou vyrobeny v Česku. Kalhoty mám z H&M, netuším, kdo je vyrobil,“ přiznává úvodem Bára Čermáková, uvaděčka dokumentu The True Cost. Upozorňuje, že se nejedná o příjemnou podívanou, ale že film poukazuje na palčivé téma dnešní doby, které by nemělo zůstávat promlčeno. Jen v České republice se totiž za rok nahromadí na skládkách přes dvě stě tisíc tun oblečení.

 

Dokument přichází s jasným poselstvím. Nesnaží se mentorovat, ale spíše opatrně navádí k uvědomělému způsobu oblékání. Poukazuje na to, že se musíme naučit vnímat oblečení jinak než doposud – ne jako spotřební zboží, ale jako výsledek práce člověka, za kterou by měl také dostat adekvátní odměnu. Byť se může zdát, že „za málo peněz hodně muziky“, opak je pravdou. Jednotliví mluvčí (mezi kterými je například módní návrhářka, politický aktivista, farmářka s bavlnou nebo majitel továrny) zdůrazňují, že nízká cena oblečení je nutně spojena s malou odměnou za jeho vyhotovení. Čím větší je poptávka po zboží, tím nižší je cena. S klesajícími náklady na výrobu samozřejmě klesá plat a ignorují se bezpečnostní opatření. A tak se jednoho dne továrna na textil v Bangladéši náhle zřítí a v jejích ruinách zemře přes tisíc lidí. Po ní další tři. O to děsivější je fakt, že tentýž rok je pro módní průmysl nejvýdělečnější.

 

Kromě autentických záběrů ze zemí „třetího světa“, ve kterých je sebevražda na denním pořádku, odměna za práci mnohdy klesne pod tři dolary za den a matky jsou donuceny zanechat svoje děti u příbuzných, aby jim zajistily lepší budoucnost, dokument nabízí prostor k zamyšlení. „Přiměli nás věřit tomu, že jsme bohatí, protože si můžeme pořídit spoustu věcí. Ve skutečnosti chudneme a jediný, kdo vydělává, jsou majitelé firem,“ padlo například v jednom z nich.

 

Dokument přináší nový pohled nejen na oděvní průmysl, ale na svět, ve kterém žijeme, a po jeho zhlédnutí je každému patrné, že změnu musí začít především sám u sebe. Jeho zařazení na Dizajntrh je tematicky velmi příhodné, ačkoliv by se mu nepochybně mělo dostat větší pozornosti, protože plýtvání nejen oblečením, ale také potravinami nebo půdou je čím dál naléhavějším problémem.

 

A tak účastníci opouštějí Pevnost poznání a odchází domů mírně depresivně naladěni (ti citlivější), avšak s velkou dávkou inspirace na originální a „udržitelné“ vánoční dárky.

 

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka