Menu

anigif

A+ A A-

„Mám radost, že se politická aktivita studentů vrací“

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

Jeden z nejznámějších českých politologů současnosti Tomáš Lebeda byl v poslední době nejvíce vidět díky prezidentským volbám. Ptali jsme se ho, co říká na zájem studentů o politiku, proč v Olomouci vítězí v komunálních volbách levice, ale i jak je spokojen se svým pracovním působením na Univerzitě Palackého.

V rozhovoru pro ČT24 jste prohlásil, že čím je slabší vláda, tím je silnější pozice prezidenta. Může Miloš Zeman ovlivnit a bude ovlivňovat dění na vysokých školách?
Miloš Zeman chce být aktivní prezident, což je zcela zjevné. Vypadá to, že bude ovlivňovat výkonnou politiku více než jeho předchůdci, a je otázka, proč by zrovna v případě vysokých škol měl být zdrženlivý.
Jakým způsobem může prezident ovlivnit dění na VŠ?
Tlakem na legislativu, tedy vytvořením takové legislativy, která bude naplňovat představy konkrétního politika, v tomto případě prezidenta. Může jít i o tlak na vládu, na opatření, která dělá Ministerstvo školství – zde bych hledal cesty, jak ovlivňovat.
A konkrétně v Olomouci na Univerzitě Palackého?
Těžko říct, to bychom spekulovali, Uvidíme, jestli bude mít nějakou aktivní vysokoškolskou politiku, nebo toto téma zcela vypustí ze své agendy.
Miloš Zeman prohlásil pro Blisty (4. 1. 2013), že by návrhy na profesuru řádně přezkoumával (především citační index) a funkci rektorů by ctil jen za předpokladu, že by už předtím byli jednou děkanem. Je tohle běžná praxe?
Nejde o běžnou praxi, v podstatě to už zavání neoprávněnými zásahy do autonomie vysokých škol. Otázka je, jak bude vypadat novelizovaný vysokoškolský zákon. Prezident má celou řadu pravomocí, které jsou vnímány spíše jako pravomoci, které vykonává, protože je hlava státu, ale reálně o nich rozhoduje někdo jiný – buďto ministr školství, nebo v tomto případě akademické a vědecké rady.
Pokud by si prezident dělal právo na přezkoumání rozhodnutí akademických orgánů, tak to jsou přesně ty nebezpečné precedenty, jež by mohly zapříčinit, že by prezidentství u nás mohlo dostat zcela jinou podobu. Politikové by neměli chtít zasahovat do všeho, zvláště ne do autonomních veřejných institucí, jakými veřejné vysoké školy jsou.
Co si myslíte o politických náladách studentů, například projevování jejich sympatií a antipatií skrz sociální sítě nebo vyvěšování prezidentských plakátů na katedrách?
Tohle téma bych rád posunul do obecnější roviny. Byl jsem v posledních letech svědkem toho, že mladá generace byla poměrně apatická k dění ve společnosti, v politice. Kontrastovalo to s aktivitou studentů v roce 1989 a na začátku devadesátých let. A já mám radost z toho, že se politická aktivita studentů navrací, že se více začínají zajímat a apatie se vytrácí. Je to podle mě naprosto nezbytné k tomu, aby se tato společnost do budoucna někam pohnula. Jestli se vždy a za všech okolností zájem o politiku projevuje jenom pozitivně, zda se někdy projeví tím, že se na vysoké škole objeví agitace, která by tam být neměla, to je věc jiná.
Jak vidíte politickou situaci v Olomouci? (výsledek komunálních voleb: 1. ČSSD, 2. ODS, 3. TOP 09, 4. KSČM. Vládne koalice ČSSD, KSČM, pozn. red.)
Má to více rovin, Česká republika je ve zvláštní situaci. Například v západní Evropě mladá generace směřuje spíše k levici, socialistické nebo liberální, naopak starší generace se kloní spíše k pravici, a to obvykle ke konzervativní. U nás je situace přesně opačná, kdy generace v důchodovém a předdůchodovém věku podporuje spíše levici a mladí lidé se kloní k pravici, a dokonce nejen k liberální, jak by se dalo očekávat, ale i ke konzervativní, což je dnes představováno stranou TOP 09. Je to samozřejmě dáno specifickým postkomunistickým vývojem.
Fakt, že v Olomouci to není úplně viditelné, je dán několika skutečnostmi. Za prvé dříve nebyla mladá generace politicky aktivní a mladí lidé se voleb ze všech věkových skupin zúčastňovali nejméně. Za druhé, což je mnohem podstatnější, řada studentů, kteří tady studují, má trvalé bydliště jinde. A zde se dostává do kontrastu to, co si myslí část obyvatel, která tu ale nemá právo volit.
Olomoucký kraj na tom po ekonomické stránce není nejlépe. Olomouc samozřejmě v rámci kraje nemá úplně špatné postavení, ale ve srovnání s jinými krajskými městy je na tom hůře. A proto se nelze divit, že má levice poměrně významnou podporu.
Musíte se na své mediální působení speciálně připravovat?
Jak na co. Jsou situace, kdy novinář zavolá a chce po vás, abyste se k něčemu vyjádřili, pokud možno okamžitě, pak na přípravu nezbývá příliš času. Jde spíše o rozhodnutí, jestli jde o téma, o kterém by měl člověk do médií hovořit, protože ne vždy žurnalisté správně identifikují vaši profesní specializaci. Často se mi stává, že chtějí vyjádření k problémům, které v podstatě nejsou v mém profesním zaměření. Pokud se to týká takových pořadů, jako jsou volební studia, kam pravidelně chodím po každých volbách, tak to je záležitost, na kterou se musí člověk dobře připravit. Musí si připomenout data z minulosti, protože všechno se nedá nosit v hlavě.
Je Vám příjemné vidět svou tvář v médiích? Sledujete zpětně své mediální výstupy?
Já se na sebe nedívám, nejsem masochista.
Jste vedoucím katedry politologie a evropských studií v Olomouci – myslíte, že vaše tvář naláká na tento obor více studentů?
Někteří mí kolegové jsou tohoto názoru a domnívají se, že můžu být součást PR katedry. Těžko posoudit, protože se jedná o mou osobu. Na druhou stranu si děláme pravidelné analýzy návštěvnosti našeho webu a nešlo si nevšimnout, že třeba v sobotu, při prvním kole voleb, když jsem byl v televizním studiu, nám návštěvnost stránek stoupla pětinásobně oproti průměru. Asi to nějakým způsobem funguje. Teď samozřejmě nevím, jestli se krátkodobá mediální pozornost může tak snadno transformovat do nějakého hlubšího zájmu, například o studium na naší katedře.
Co by měl politolog umět? Na co je využitelný?
Představa větší části veřejnosti je, že politolog chodí do televize a komentuje politiku. Ale tak to přesně není, to je trošku něco navíc, co není úplně součástí naší profese. Politolog jako každý jiný sociální vědec by se měl naučit exaktně analyzovat předmět svého výzkumu, tedy politiku. A my se snažíme studenty naučit, aby rozuměli politice, aby věděli, jak politika funguje i v zahraničí, a aby znali dostatečně dobře teoretické koncepty, které popisují řadu teoretických jevů, a hlavně aby byli vybaveni metodologickými nástroji k její analýze. Protože to je nešvar české politologie, hodně se u nás učí teorie a fakta, ale málo se učí jak politiku zkoumat. Současně musí být politolog dobře jazykově vybavený a musí být schopný svůj obor zvládnout minimálně v angličtině, nejen kvůli studiu, ale aby mohl prezentovat výsledky své práce.
Studoval jste a dlouhou dobu jste učil na FSV UK v Praze. Z jakého důvodu jste začal působit v Olomouci?
Jak se říká: Za vším hledej ženu. Moje manželka vystudovala v Olomouci a nastoupila zde na doktorát. Po svatbě jsme museli učinit rozhodnutí, jestli chceme bydlet a pracovat oba v Praze, nebo jestli by nebyla šance bydlet v Olomouci. Já nejsem Pražák a Praha mi nikdy k srdci nepřirostla, takže ve chvíli, kdy mi Jiří Lach, tehdy ještě vedoucí katedry, nabídl místo, neváhal jsem. Šlo tedy o soukromé důvody. Velmi důležitý je také fakt, že jsem šel na pracoviště, které je opravdu dobré. Odcházel jsem z Prahy ze sociologického ústavu a postupně jsem opustil i fakultu sociálních věd a věděl jsem, že jdu na pracoviště, jež je sice menší, ale svým profilem a kvalitou v mnohém katedru na FSV překonává. Takže profesně to určitě nebyl žádný ústupek, ba naopak.
Trávíte v Olomouci většinu času, nebo ho trávíte spíše na trase Olomouc–Praha?
Jednoznačně v Olomouci, do Prahy jezdím na schůze, které vás neminou, pokud sedíte v takových orgánech, jako je pracovní skupina akreditační komise nebo grantová agentura ČR. A sem tam na nějaké semináře a konference, které jsem se snažil postupně zredukovat, a přesunout tak své pracovní působení na Olomouc. Protože člověk by se měl věnovat jedné instituci. Samozřejmě to nejde udělat vždycky všechno najednou. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se katedry, nejen na UP, snažily pro své zaměstnance vytvořit takové prostředí, aby jejich zaměstnanci nebyli nuceni k těm nelogickým krokům, že současně pracují pro dvě nebo tři konkurenční pracoviště. Mým cílem je takovéto prostředí pro naše lidi vytvořit.

Doc. PhDr. Tomáš Lebeda Ph.D.

Studium: Obor Základy humanitní vzdělanosti ukončil na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v bakalářském programu, dále pak získal postupně tituly Mgr., PhDr., Ph.D. a Doc. na Univerzitě Karlově v oboru Politologie.
Zahraniční pobyty a stáže: Absolvoval stáž v dolní sněmovně britského parlamentu a studijní pobyt na London School of Economics and Political Science.
Akademické profesní zkušenosti: Působil na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem na Katedře společenských věd, sociologickém ústavu AV ČR, Filozofické fakultě UK v Praze, Fakultě sociálních věd v Praze a do dnešních dnů působí na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka