Menu

anigif

A+ A A-

„Stačí se podívat na část představení a vím, jak bude probíhat.“

foto: Andrea Simperová, Markéta  Rosendorfová, divadlonasantovce.cz foto: Andrea Simperová, Markéta Rosendorfová, divadlonasantovce.cz

Sotva se stihla Petra Němečková posadit, už jí zvonil mobil. Ředitelka dvou olomouckých divadel – Tramtarie a Divadla na Šantovce – ale telefony vyřizuje stejně rychle, jako mluví. Naučila se řešit věci rychle,  jinak by jí při její vytíženosti nezůstal žádný volný čas.

Tramtarie začínala jako studentské divadlo. Platí to stále?
V počátcích jsme byli úplní studenti, ale postupem času se nám začalo dařit plnit si náš cíl profesionalizovat se a už se označujeme za poloprofesionální divadlo. Základ souboru tvoří lidé, kteří mají vystudované herectví nebo obory příbuzné divadlu, a doplňují jej amatéři. Ale i oni už jsou u nás několik let, takže dosáhli velmi dobré úrovně. Pokud potřebujeme soubor rozšířit, nevybíráme si z veřejných konkurzů jako dříve, ale volíme hosty z jiných divadel.
Zvažovali jste nějaký neobvyklý způsob, jak získat finance navíc, mimo granty? Třeba něco jako adopce sedaček, která funguje v Metropolu…
I když máme dotace od města i kraje, snažíme se zároveň být soběstační. Kromě výdělku ze vstupného, který je omezen kapacitou míst sálu, jsou hlavním zdrojem příjmů téměř každodenní výjezdy po republice s našimi pohádkami. Díky nim jsme více jak z poloviny soběstační, což je u tak malé kulturní organizace skoro zázrak. Adopce sedaček u nás zatím není reálná, protože nemáme číslovaná sedadla… Možná do budoucna něco podobného vymyslíme.
Uvažujete o stěhování do nových prostorů?
Vnímáme, že kapacita je nedostačující, a stává se, že lidé místo na představení musí jít domů. Navíc ve Slovanském domě nemáme potřebné zázemí, chybí nám šatna pro herce i pro diváky. Přesun divadla ale není jednoduchá věc, stojí to hodně peněz a je i poměrně těžké najít vhodné prostory, které by byly v centru. Za divadlem asi nikdo nebude jezdit někam na okraj Olomouce. Teď momentálně se nikam ještě nestěhujeme, ale v plánu to je. Jen je to běh na dlouhou trať.
Tramtarie funguje už deset let – v čem se liší její dnešní a počáteční verze?
V kvalitě naší tvorby. Na začátku jsme byli spíše parta studentů, která vlastně ani nevěděla, do čeho jde. Divadlo nám spadlo do klína od Brňáků z JAMU, kteří odcházeli po půl roce od založení, a my jsme od nich přebrali značku a prostory. Neměli jsme žádný koncept ani dlouhodobé plány a postupně za běhu jsme se všichni učili… Nyní už jsme profesionální organizace, ve které má každý své místo, a plánujeme dopředu, daří se nám spolupracovat s profesionálními režiséry i herci, kteří přijímají pozvání, protože i oni mají zájem v Tramtarii hrát. Druhý posun spočívá v publiku. Na počátku jsme hráli zejména pro studenty, ale v posledních letech k nám chodí i střední generace.
Změnili jste repertoár?
Určitě. Ujasnili jsme si, že nechceme dělat příliš experimentální projekty, na které přijde ze zájmu jen pár lidí a pak už nikdo… Hledali jsme cestu a shodli jsme se na tom, že nás baví adaptovat známé tituly – literární, komiksové i filmové. Většinou si upravujeme nedramatické, ale známé předlohy. Poetika našich her je podobná, takže pokud někdo jde do Tramtarie, tuší, co může očekávat.
Pomohly vám zkušenosti z Tramtarie při zakládání Divadla na Šantovce?
Pomohly, ale stejně jsme se nevyhnuli problémům spojeným se začátkem nového velkého projektu. Navíc divadla mají odlišný provoz, Tramtarie má vlastní soubor a vyjíždí, kdežto Šantovka je prostor, kam se soubory zvou. Ale věděla jsem, jak divadlo funguje, jak dělat propagaci, co na lidi zabírá, a to určitě pomohlo, nemuseli jsme začínat od nuly.
Čím dalším se Divadlo na Šantovce liší? Když si odmyslíme neobvyklou lokaci v obchodním centru.
Pestrým výběrem. Šantovka je multifunkční prostor, kromě divadla máme v programu i talk show, koncerty, travesti show a o víkendech hrajeme pohádky, které se jinak v olomouckých divadlech tolik neobjevují. Nemáme pevné zaměření a každý by si tedy měl vybrat.
Když vám zazvoní mobil, nemáte problém rozeznat, ke kterému z divadel telefon patří?
Někdy se to stává, zvlášť pokud telefonující neřekne, kvůli čemu volá. Tak tomu bylo hlavně na začátku. Dneska už ale dokážu rozeznat i podle tónu hlasu a počátečního představení, kdo kam volá.
Vyzkoušela jste si „roli“ herečky i režisérky – změnilo to nějak váš pohled na práci herců?
No, já jsem od mala chodila do „dramaťáku“, hlásila jsem se i na DAMU… Nevyšlo to, takže jsem od plánů stát se herečkou upustila. Ale měla jsem zkušenosti z recitačních soutěží, něco jsem se určitě naučila. Bavilo mě pracovat s amatérskými herci, je to jiné než s profesionály. Spolupracovala jsem s Vladislavem Kracíkem, současným uměleckým vedoucím, který vnímá hru jako celek a zaujímal pozici režiséra, zatímco já jsem byla spíš režisér herců. Do dneška jim pomáhám, pokud některý z nich potřebuje pomoci s rolí. Takže pohled na jejich práci se mi asi nijak nezměnil, ale dovedu jim lépe poradit. V tom vidím hlavní přínos.
Chodíte někdy do divadla i mimo práci? Půjdete se podívat na Divadelní Floru?
Na Floru půjdu, pokud najdu nějaký volný čas. Hrají tam soubory, které stojí za to vidět, vyšší liga. Takže se snažím aspoň na několik představení zajít. Jinak do divadla už tak často nechodím. I když teď jsem byla na Sluhovi dvou pánů… Momentálně mám možnost podívat se na soubory, které zveme do Šantovky. Ale dost často mi stačí zhlédnout jen část představení a vím, jak bude dále probíhat, co jak bude udělané, nepotřebuji se dívat až do konce. Divadlo už neberu jako večer se společenskou událostí, vybírám si spíš podle toho, o co jde. Odpočinout si chodím radši do kina.
Jak jinak ještě trávíte volný čas?
Chodím do přírody, ta mě nabíjí energií. Odpočinu si od práce a vyčistím si hlavu. A nedávno jsem objevila jógu, ta je perfektní pro celkové zlidnění. Snažím se vést normální volnočasový život, chodit do kina nebo třeba na večeře.

Divadlo na Šantovce

Nemá stálý herecký soubor, funguje jako hostitelská scéna od října 2013.
Kromě divadelních představení pořádá také koncerty, přednášky, talk show,…
Ze známých tváří v divadle už hráli Jaroslav Satoranský, Pavel Zedníček, Hana Maciuchová, Kryštof Hádek nebo třeba Linda Rybová.

Divadlo Tramtarie

Bylo založeno brněnskými studenty JAMU v roce 2005. Za sezonu uvádí pět divadelních premiér. Kromě divadelního představení pořádá také výstavy, věnuje se i hudební či filmové produkci. Lístky je lepší koupit si v předprodeji, vyprodané bývá snad každé představení. Studentům poskytuje slevu na vstupné.
Program na: http://www.divadlotramtarie.cz/program

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka