Menu

anigif

A+ A A-
Jana Jakubková

Jana Jakubková

URL internetové stránky:

Neváhej a rozjeď se za novými zážitky

Univerzita Palackého podobně jako jiné univerzity poskytuje studentům možnost strávit část svých studií v zahraničí. Každá fakulta i katedra má rozdílné podmínky pro výjezd a liší se i jednotlivé destinace. Existuje spousta programů, které studentům poskytují stipendia, aby mohli v zahraničí solidně žít. Mezi nejznámější patří Erasmus, z nějž jste si mohli přečíst zážitky v minulých číslech Pačesu. K dalším hojně využívaným patří Erasmus Mundus, Ceepus, Aktion a rozvojové programy MŠMT. Na univerzitě funguje oddělení mezinárodních vztahů, které poskytuje v této oblasti konkrétní poradenské služby. K přihlášce je třeba přiložit životopis, motivační dopis, tzv. Transcript of Records, což je výpis absolvovaných předmětů z domácí školy, a doporučující dopisy.

Erasmus patří mezi programy EU a je do něj zapojena většina evropských vysokých škol. Podmínkou pro přihlášení se je ukončený první ročník bakalářského studia. Na studijní pobyt se dá vyjet jen jednou, druhou cestu lze ovšem pojmout jako pracovní stáž. Podle výroční zprávy Filozofické fakulty za rok 2012 využívají této varianty nejvíce Katedra romanistiky, Katedra historie a Katedra dějin umění. Délka pobytu v zahraničí se musí pohybovat mezi třemi a dvanácti měsíci. K běžnému stipendiu existují navíc speciální pro handicapované studenty (sluchově, zrakově či tělesně) nebo na dietu. Jejich výše se odvíjí od specifických potřeb jedince.
Ceepus je středoevropským výměnným programem zaměřeným na regionální spolupráci v rámci univerzit. Mobility jsou možné jen pro tyto země: Bulharsko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Albánii, Bosnu a Hercegovinu a Makedonii, spolupracuje se i s Prištinou – Kosovo. Doba pobytu se pohybuje v rozmezí tří až deseti měsíců. Do Ceepusu je na Univerzitě Palackého zapojena jen Filozofická a Přírodovědecká fakulta.
Na stránkách univerzity lze najít spoustu příležitostí, jak a kam vycestovat. A nejedná se jen o Evropu, je možné navštívit například i Tchaj-wan, Indonésii či Jordánsko. Základem je rozhodnout se, zajít za příslušnou koordinátorkou a vyplnit několik dokumentů. Petra Černotová (24) z Lékařské fakulty radí z vlastní zkušenosti, aby si studenti raději vybrali destinaci, kde se domluví domácím jazykem, a ne jen angličtinou, protože je to výborná příležitost naučit se aktivně další jazyk. Zuzana Štíchová z Filozofické fakulty zase připomíná starou známou věc: raději se na domácí univerzitě na všechno zeptat dvakrát, než čelit v cizině nepříjemným překvapením.
Zkušenosti Petry Černotové z pobytu na Erasmu v německém Gießenu (kousek od Frankfurtu nad Mohanem) dokládají, že výjezdu se netřeba obávat. Podle jejích slov je stipendium naprosto dostačující a pokrývá veškeré náklady. Na Lékařské fakultě se dá vyjet i v rámci tzv. freemoveru, ovšem bez nároku na stipendium. Je to tedy příležitost spíše pro majetnější studenty. V Německu Petra chválí jak připravenost univerzity na zahraniční studenty, tak její úroveň. Kromě Erasmu využila i možnost krátkodobé stáže v Alexandropoli (Řecko), ale tam musela jako každý student přispět osmi tisíci a zaplatit si sama dopravu.
Na Nanchangské univerzitě (南昌大学) v provincii Jiangxi (江西) v Čínské lidové republice působí Kristýna Jašková (22) z Filozofické fakulty, která zde studuje čínský jazyk. Se školou je docela spokojená, ale připadá jí poněkud málo mít jen tři úrovně výuky čínštiny. Také některé z učebnic jsou podle ní k ničemu, stejně tak problematicky vnímá fakt, že se mnozí učitelé rekrutují z řad studentů pedagogických oborů a nemají s výukou ještě žádné zkušenosti. „Kdybych tu jen chodila do školy, vrátila bych se domů se znalostmi ne o moc hlubšími, než jsem si přivezla sem,“ tvrdí. Rozhodně však nelituje výjezdu, pobyt ji obohatil po všech stránkách. Stipendium prý k živobytí vystačí, ovšem za předpokladu, že každou volnou chvíli necestujete. Na otázku, jestli je těžké se do Číny dostat, nelze tak snadno odpovědět. „U nás na katedře nám k výjezdu do Číny nabízejí různá stipendia, nejlepší je ale stipendium vládní, které studentovi hradí veškeré náklady, a navíc mu dá Ministerstvo školství peníze s sebou na roční živobytí. Toto stipendium se uděluje na základě prospěchu v prvním ročníku a v části druhého ročníku. Já jsem byla jedna z pěti vybraných, kteří ho dostali. Protože jsem pilná studentka,“ směje se Kristýna.

Mobilita na UP v číslech

Erasmus 2012: vyjelo 227
studentů, přijelo 90 studentů
Ceepus 2012: vyjelo 26 studentů, přijelo 19 studentů
Erasmus Mundus 2012: vyjelo 7 studentů, přijelo 7 studentů
Rozvojové programy MŠMT: vyjelo 77 studentů,přijelo 9 studentů

EStrávili jste v poslední době semestr či dva na studijním pobytu v zahraničí? Napište o tom reportáž do Pačesu. Vaše zážitky a fotografie rádi otiskneme v některém z podzimních čísel. Stačí se ozvat na e-mail šéfredaktora časopisu Martina Bibena: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

Teologie není geologie

V centru Aletti na ulici Křížkovského nás přivítal docent Altrichter z Cyrilometodějské teologické fakulty, který zde pracuje. Asi v nejstudenější místnosti široko daleko vyprávěl o svém kněžském působení, a to především za komunistické éry, o studiu v kněžském semináři a o jeho osobních názorech týkajících se zvolení papeže.

Proč jste se dal na kněžskou dráhu? Byl jste o tomto poslání přesvědčen od útlého mládí?
Určitě jsem byl přesvědčený, ve dvanácti, třinácti letech jsem chtěl být knězem. Je pochopitelné, že to mělo i své výkyvy. Nelze si jen tak najednou uvědomit, co přesně s sebou přináší kněžství. Důvody, proč jsem se nakonec rozhodl, jsou asi tři: První je, aniž bych to chtěl nějak romantizovat, osobní vztah s Bohem. Vím, že mě Bůh čeká, to je úplně zásadní. Druhá věc se týká církve: díky kněžství se dá sáhnout k velkým pokladnicím ducha, ať už je to literatura, hudba nebo umění. Tohle stálo opravdu silně v pozadí mého rozhodování. A za třetí jsem si přál v životě dělat něco smysluplného. Ale kněz nemá na růžích ustláno, jde o velmi diskutabilní profesi. A toto dobrodružství mě velice zajímá.
Proč jste si vybral jako místo svého působení Olomouc?
Jsem „litoměřický produkt“, během doby komunismu v 70. a 80. letech bylo možné studovat v Čechách a na Moravě pouze v litoměřickém centru. Což mělo své plusy, protože jsme se všichni znali, mám z té doby spoustu kamarádů. Ale já už byl tehdy tajně jezuitou, což se nesmělo vůbec vyslovovat, a spadal jsem pod olomoucké arcibiskupství. Takže mé směřování bylo jasné.
Setkal jste se za komunismu s problémy kvůli kněžství?
Když jsem šel na úřad měnit občanský průkaz nebo vyřizovat řidičák, lidé nevěděli, co to je teologie, psali mi tam vždycky geologie nebo něco takového. Byl to pro ně šok. Pokud se jednalo o ty, kteří věděli, oč běží, vzpínali ruce a říkali: Mladý člověk, který může založit rodinu, je najednou ten, který si sobecky zařídí život. Kněžství je něco, co provokuje, znepokojuje, ale tím nechci říci, že jsem se schválně vzepjal vůči režimu, nebo jiným standardům světa, to ne. Perzekuovaný jsem v určitém smyslu byl. Bolševici velice dobře vnímali, kdo je kdo, poněvadž měli všechno odposloucháno. Měli špiony v každé třídě. Věděli, že jsem spojený s jezuity. Také jsem se stýkal s chartisty a lidmi působícími v disentu, kteří dělali protistátní akce. Ale za protistátní akci byla považována i různá soukromá setkání – například jsem chodíval na srazy s Egonem Bondym nebo na setkání, která organizoval samotný Václav Havel. To, že jsem je navštívil, se nedalo utajit. Po revoluci v roce 1989 jsem viděl v archivu obrovské kvantum fotografií, kde jsem na různých manifestacích, například na Václavském náměstí.
Setkáváte se stále s významnými osobnostmi tohoto období?
Určitě, jsem ve spojení s panem Uhdem, Janem Sokolem a tak dále. Znali jsme se i z výslechů, poněvadž tam ta otázka, kdo je Havel nebo ten či onen, často zazněla. Vyšetřování mělo různou podobu. Naivní – ptali se mě, jaké znám řády, a já odpovídal, že řád republiky, řád práce... Je ale především zajímalo, jestli znám Tovaryšstvo Ježíšovo. Také chtěli, ať se vyjádřím k dalším věcem. Buď chtěli získat spolupráci, anebo zastrašovat. Někdy se vyplatilo ze sebe dělat hlupáka, někdy naopak přejít do protiútoku.
Studoval jste i v zahraničí, jaké máte zkušenosti?
Studoval jsem v zahraničí po roce 1989, pod Alpami, v rámci postgraduálního studia, v němž jsem získal doktorát. Také jsem působil jako kaplan pro studenty, zahajoval jsem činnost u Panny Marie Sněžné, nato jsem odešel do Německa. Rok jsem strávil v Berlíně. A poté jsem byl půl roku v nemocnici kaplanem pro nemocné, kteří mi umírali na rukou, báječná zkušenost. Pak jsem přišel rovnou do Říma, kde jsem něco přes dva roky dělal doktorát z teologie.
Je pro studenty z CMTF jednoduché dostat se na zahraniční pobyty?
Ano i ne. Základním předpokladem je dobrá jazyková vybavenost, pro středoevropskou oblast především němčiny. A samozřejmě nestačí jen ta turistického řádu.
Je pravda, že na CMTF obecně ubývá studentů?
Ano, myslím si, že je to dáno obecně tím, že máme generačně slabší ročníky. Pak také tím, že lidé využívají možnosti zahraničního studia. Co se týče kněžství, ne každý jde hned do té či oné diecéze, ale volí třeba konkrétní řeholní spiritualitu.
Dělá česká církev vstřícné kroky k věřícím?
Víte, já bych to musel rozlišit na úrovni jednotlivých osob. Dbá však celkově hlavně o vzdělání. Ale jak se říká: dva lidé, tři názory. Jsou tací, kteří se snaží slyšet a odpovídat.
Spolupracujete s olomouckou judaistikou (obor na FF UP)?
Ano, určitě. Vzpomenul bych například paní doktorku Drexlerovou, která přednáší na judaistice a zároveň u nás na katedře historie, ale není sama, napadá mě ještě kolega Franz… Společně jsme tady v centru Aletti získali ministerský projekt.
Jak jste spokojený s volbou papeže?
Báječně. Slunce svítí, je to člověk neupjatý, bezprostřední, člověk zároveň vzdělaný a zároveň s velkým pastoračním gestem. Najednou je vidět, že se odstraňují fangličky, naplaveniny. Je to člověk, který se umí usmát. To je něco, co jsme potřebovali.
Jaký je Váš postoj k Malachiášovu proroctví? Podle některých výkladů by mohl být současný papež tím posledním před zničením Říma.
Jde o velice závažnou věc a existují zde různé verze čtení. U posledních papežů záleží na tom, komu přesně přisoudíme jednotlivá přízviska zaznamenaná v textu. Pokud se navíc bavíme o proroctví, nemůžeme pominout takového velikána jako je Bůh. Bůh dokáže s některými věcmi pořádně zatočit. Nelze jen mechanicky přiřazovat ke jménu určitý nadčasový horizont. Věci jsou spletitějšího charakteru. Tento text se musí brát vážně, i když s rezervou vůči unáhleným a fanatickým interpretacím.

Doc. Dr. Michal Altrichter, Th.D.

Kariéra: V roce 1985 vstoupil tajně k jezuitům. Od r. 1993 přednášel dějiny filozofie na CMTF v Olomouci, nyní přednáší dějiny spirituality.
Studium v zahraničí: Byl na studijních pobytech v Innsbrucku, Římě, Mnichově, Berlíně, Karlsruhe, Cagliari (Sardinii).
Záliby: Mezi jeho zájmy patří hudba, hraje na varhany a klavír. Kromě toho je náruživým čtenářem, a to především poezie, snaží se sledovat i novinky, například anglické jezerní autory. Ze sportu holduje šachům.

„Mám radost, že se politická aktivita studentů vrací“

Jeden z nejznámějších českých politologů současnosti Tomáš Lebeda byl v poslední době nejvíce vidět díky prezidentským volbám. Ptali jsme se ho, co říká na zájem studentů o politiku, proč v Olomouci vítězí v komunálních volbách levice, ale i jak je spokojen se svým pracovním působením na Univerzitě Palackého.

V rozhovoru pro ČT24 jste prohlásil, že čím je slabší vláda, tím je silnější pozice prezidenta. Může Miloš Zeman ovlivnit a bude ovlivňovat dění na vysokých školách?
Miloš Zeman chce být aktivní prezident, což je zcela zjevné. Vypadá to, že bude ovlivňovat výkonnou politiku více než jeho předchůdci, a je otázka, proč by zrovna v případě vysokých škol měl být zdrženlivý.
Jakým způsobem může prezident ovlivnit dění na VŠ?
Tlakem na legislativu, tedy vytvořením takové legislativy, která bude naplňovat představy konkrétního politika, v tomto případě prezidenta. Může jít i o tlak na vládu, na opatření, která dělá Ministerstvo školství – zde bych hledal cesty, jak ovlivňovat.
A konkrétně v Olomouci na Univerzitě Palackého?
Těžko říct, to bychom spekulovali, Uvidíme, jestli bude mít nějakou aktivní vysokoškolskou politiku, nebo toto téma zcela vypustí ze své agendy.
Miloš Zeman prohlásil pro Blisty (4. 1. 2013), že by návrhy na profesuru řádně přezkoumával (především citační index) a funkci rektorů by ctil jen za předpokladu, že by už předtím byli jednou děkanem. Je tohle běžná praxe?
Nejde o běžnou praxi, v podstatě to už zavání neoprávněnými zásahy do autonomie vysokých škol. Otázka je, jak bude vypadat novelizovaný vysokoškolský zákon. Prezident má celou řadu pravomocí, které jsou vnímány spíše jako pravomoci, které vykonává, protože je hlava státu, ale reálně o nich rozhoduje někdo jiný – buďto ministr školství, nebo v tomto případě akademické a vědecké rady.
Pokud by si prezident dělal právo na přezkoumání rozhodnutí akademických orgánů, tak to jsou přesně ty nebezpečné precedenty, jež by mohly zapříčinit, že by prezidentství u nás mohlo dostat zcela jinou podobu. Politikové by neměli chtít zasahovat do všeho, zvláště ne do autonomních veřejných institucí, jakými veřejné vysoké školy jsou.
Co si myslíte o politických náladách studentů, například projevování jejich sympatií a antipatií skrz sociální sítě nebo vyvěšování prezidentských plakátů na katedrách?
Tohle téma bych rád posunul do obecnější roviny. Byl jsem v posledních letech svědkem toho, že mladá generace byla poměrně apatická k dění ve společnosti, v politice. Kontrastovalo to s aktivitou studentů v roce 1989 a na začátku devadesátých let. A já mám radost z toho, že se politická aktivita studentů navrací, že se více začínají zajímat a apatie se vytrácí. Je to podle mě naprosto nezbytné k tomu, aby se tato společnost do budoucna někam pohnula. Jestli se vždy a za všech okolností zájem o politiku projevuje jenom pozitivně, zda se někdy projeví tím, že se na vysoké škole objeví agitace, která by tam být neměla, to je věc jiná.
Jak vidíte politickou situaci v Olomouci? (výsledek komunálních voleb: 1. ČSSD, 2. ODS, 3. TOP 09, 4. KSČM. Vládne koalice ČSSD, KSČM, pozn. red.)
Má to více rovin, Česká republika je ve zvláštní situaci. Například v západní Evropě mladá generace směřuje spíše k levici, socialistické nebo liberální, naopak starší generace se kloní spíše k pravici, a to obvykle ke konzervativní. U nás je situace přesně opačná, kdy generace v důchodovém a předdůchodovém věku podporuje spíše levici a mladí lidé se kloní k pravici, a dokonce nejen k liberální, jak by se dalo očekávat, ale i ke konzervativní, což je dnes představováno stranou TOP 09. Je to samozřejmě dáno specifickým postkomunistickým vývojem.
Fakt, že v Olomouci to není úplně viditelné, je dán několika skutečnostmi. Za prvé dříve nebyla mladá generace politicky aktivní a mladí lidé se voleb ze všech věkových skupin zúčastňovali nejméně. Za druhé, což je mnohem podstatnější, řada studentů, kteří tady studují, má trvalé bydliště jinde. A zde se dostává do kontrastu to, co si myslí část obyvatel, která tu ale nemá právo volit.
Olomoucký kraj na tom po ekonomické stránce není nejlépe. Olomouc samozřejmě v rámci kraje nemá úplně špatné postavení, ale ve srovnání s jinými krajskými městy je na tom hůře. A proto se nelze divit, že má levice poměrně významnou podporu.
Musíte se na své mediální působení speciálně připravovat?
Jak na co. Jsou situace, kdy novinář zavolá a chce po vás, abyste se k něčemu vyjádřili, pokud možno okamžitě, pak na přípravu nezbývá příliš času. Jde spíše o rozhodnutí, jestli jde o téma, o kterém by měl člověk do médií hovořit, protože ne vždy žurnalisté správně identifikují vaši profesní specializaci. Často se mi stává, že chtějí vyjádření k problémům, které v podstatě nejsou v mém profesním zaměření. Pokud se to týká takových pořadů, jako jsou volební studia, kam pravidelně chodím po každých volbách, tak to je záležitost, na kterou se musí člověk dobře připravit. Musí si připomenout data z minulosti, protože všechno se nedá nosit v hlavě.
Je Vám příjemné vidět svou tvář v médiích? Sledujete zpětně své mediální výstupy?
Já se na sebe nedívám, nejsem masochista.
Jste vedoucím katedry politologie a evropských studií v Olomouci – myslíte, že vaše tvář naláká na tento obor více studentů?
Někteří mí kolegové jsou tohoto názoru a domnívají se, že můžu být součást PR katedry. Těžko posoudit, protože se jedná o mou osobu. Na druhou stranu si děláme pravidelné analýzy návštěvnosti našeho webu a nešlo si nevšimnout, že třeba v sobotu, při prvním kole voleb, když jsem byl v televizním studiu, nám návštěvnost stránek stoupla pětinásobně oproti průměru. Asi to nějakým způsobem funguje. Teď samozřejmě nevím, jestli se krátkodobá mediální pozornost může tak snadno transformovat do nějakého hlubšího zájmu, například o studium na naší katedře.
Co by měl politolog umět? Na co je využitelný?
Představa větší části veřejnosti je, že politolog chodí do televize a komentuje politiku. Ale tak to přesně není, to je trošku něco navíc, co není úplně součástí naší profese. Politolog jako každý jiný sociální vědec by se měl naučit exaktně analyzovat předmět svého výzkumu, tedy politiku. A my se snažíme studenty naučit, aby rozuměli politice, aby věděli, jak politika funguje i v zahraničí, a aby znali dostatečně dobře teoretické koncepty, které popisují řadu teoretických jevů, a hlavně aby byli vybaveni metodologickými nástroji k její analýze. Protože to je nešvar české politologie, hodně se u nás učí teorie a fakta, ale málo se učí jak politiku zkoumat. Současně musí být politolog dobře jazykově vybavený a musí být schopný svůj obor zvládnout minimálně v angličtině, nejen kvůli studiu, ale aby mohl prezentovat výsledky své práce.
Studoval jste a dlouhou dobu jste učil na FSV UK v Praze. Z jakého důvodu jste začal působit v Olomouci?
Jak se říká: Za vším hledej ženu. Moje manželka vystudovala v Olomouci a nastoupila zde na doktorát. Po svatbě jsme museli učinit rozhodnutí, jestli chceme bydlet a pracovat oba v Praze, nebo jestli by nebyla šance bydlet v Olomouci. Já nejsem Pražák a Praha mi nikdy k srdci nepřirostla, takže ve chvíli, kdy mi Jiří Lach, tehdy ještě vedoucí katedry, nabídl místo, neváhal jsem. Šlo tedy o soukromé důvody. Velmi důležitý je také fakt, že jsem šel na pracoviště, které je opravdu dobré. Odcházel jsem z Prahy ze sociologického ústavu a postupně jsem opustil i fakultu sociálních věd a věděl jsem, že jdu na pracoviště, jež je sice menší, ale svým profilem a kvalitou v mnohém katedru na FSV překonává. Takže profesně to určitě nebyl žádný ústupek, ba naopak.
Trávíte v Olomouci většinu času, nebo ho trávíte spíše na trase Olomouc–Praha?
Jednoznačně v Olomouci, do Prahy jezdím na schůze, které vás neminou, pokud sedíte v takových orgánech, jako je pracovní skupina akreditační komise nebo grantová agentura ČR. A sem tam na nějaké semináře a konference, které jsem se snažil postupně zredukovat, a přesunout tak své pracovní působení na Olomouc. Protože člověk by se měl věnovat jedné instituci. Samozřejmě to nejde udělat vždycky všechno najednou. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se katedry, nejen na UP, snažily pro své zaměstnance vytvořit takové prostředí, aby jejich zaměstnanci nebyli nuceni k těm nelogickým krokům, že současně pracují pro dvě nebo tři konkurenční pracoviště. Mým cílem je takovéto prostředí pro naše lidi vytvořit.

Doc. PhDr. Tomáš Lebeda Ph.D.

Studium: Obor Základy humanitní vzdělanosti ukončil na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v bakalářském programu, dále pak získal postupně tituly Mgr., PhDr., Ph.D. a Doc. na Univerzitě Karlově v oboru Politologie.
Zahraniční pobyty a stáže: Absolvoval stáž v dolní sněmovně britského parlamentu a studijní pobyt na London School of Economics and Political Science.
Akademické profesní zkušenosti: Působil na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem na Katedře společenských věd, sociologickém ústavu AV ČR, Filozofické fakultě UK v Praze, Fakultě sociálních věd v Praze a do dnešních dnů působí na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Tip na koncert: TOXIQUE. Trocha extravagance nikomu neuškodí

Toxique, v čele se zpěvačkou Klárou Vytiskovou, vyrazili začátkem března na koncertní šňůru Grown Up Kids, kterou zakončí 25. dubna právě u nás v Olomouci. Turné začalo v Praze společně s křestem desky Tips For Grown Up Kids, kde také vystupovala Ewa Farna, kterou můžete slyšet rapovat v pilotním singlu Toxique Girls.
Celá skupina je známá především svými extravagantními kostýmy. Klára Vytisková je totiž s neuvěřitelnou rychlostí vyměňuje přímo na pódiu, a tak jich můžeme vidět za jeden večer hned několik. Když minulý rok rozezpívali a roztančili olomoucký U-klub s albem Outlet People, oblékli se do černobílých úborů s maskami, tento rok však svou show prozáří barvami.
Předchozí deska kapely se nesla v duchu elektra, nová více vychází vstříc širšímu publiku. Toxique se posunuli blíže k popu – konkrétně elektropopu. Nová nahrávka je také poznamenaná DJingem, jemuž se kapela začala nedávno věnovat. Zvuk nového CD komentují Toxique slovy: „Tuhle desku doporučujeme poslouchat s rukama nahoře a s partičkou těch nejzvrhlejších kámošů!”
Ale ani fanoušci zamilovaní do starších skladeb nepřijdou zkrátka. Na koncertě zazní i dřívější úspěšné songy. Publikum by se proto nemělo cítit ošizené.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka