Menu

anigif

A+ A A-
Lucie Semianová

Lucie Semianová

Proč spolu válčí právě žáby a myši?

Žáby byly ve starém Řecku spojovány s nečistými duchy podsvětí a Řekové věřili, že nejen přináší smůlu, ale způsobují i různé nemoci. Pokud jste si ale prý připravili žabí popel rozpuštěný v octu, pomohli jste si zaručeně a rychle od bolesti v krku, takže těžko říct, jak to vlastně Řekové s žábami měli. Tato malá zvířátka se objevovala i v literatuře. Dokladem je například Aristofanova hra Žáby. Tam ale k onomu zvláštnímu sporu mezi dvěma živočišnými druhy ještě nedošlo. Původ žabomyších válek najdeme v jednom velmi dlouhém a velmi těžko zapamatovatelném slově. Batrachomyomachie. Rychlý překlad pro ty, kdo se orientují ve staré řečtině asi stejně jako autorka tohoto článku – batrachos znamená žába, mýs je myš a maché samozřejmě boj. A opravdu, dohromady nám to dává českou žabomyší válku! Pod tímhle zapeklitým názvem se neskrývá nic menšího než epická skladba, jejíhož autora neznáme, i když byla delší dobu chybně připisována Homérovi. Jedná se totiž o parodii na Illiadu, kdy je pomocí vznešených slov líčena potyčka žab a myší, jako by šlo o hrdinskou bitvu o Tróju. Zdroj: vysílání Českého rozhlasu 2, pořad Slovo
nad zlato

Pokračování Sirotčince slečny Peregrinové je strhující čtení

Sirotcinec PodivnemestoSvět, kde nic není takové, jaké se zdá na první pohled být. Časové smyčky, děti s podivnými schopnostmi, nestvůry, tajemství a dobrodružství. To je druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové: Podivné město.
Dva roky uběhly jako voda a na pultech knihkupectví se objevilo volné pokračování knihy o slečně Peregrinové a jejích podivných svěřencích. Že jste ještě nečetli ani tu první? To je ale velká chyba, protože Sirotčinec slečny Peregrinové od amerického spisovatele Ransoma Riggse byl jedním z největších a nejmilejších překvapení, které se na knižní scéně v žánru fantasy za posledních pár let objevilo.
Obě knihy lákají nejen příběhem, ale také neotřelým vzhledem obálky i vnitřní části, kde text skvěle doplňují tak trochu zvláštní a ponuré fotografie. Ojedinělé je nejen zpracování, ale i samotný průběh psaní druhého dílu, protože při jeho tvorbě začal Riggs v podstatě od konce. Sirotčinec nejdříve napsal a potom přidal fotky – na tom samozřejmě není nic zvláštního. Ale Podivné město vzniklo naopak – základem byly fotografie a teprve později k nim byl vytvořen příběh.
Děj Podivného města navazuje tam, kde první část skončila, tedy v roce 1940. Tak trochu potterovský hrdina Jacob Portman se spolu se svými devíti přáteli vydává na dlouhou cestu do Londýna, kde pátrají po léku pro slečnu Peregrinovou. Jejich opatrovnice totiž zůstala uvězněná v podobě ptáka, a pokud jí děti rychle nepomohou, navždy ztratí svoji lidskost. Výprava z Walesu do hlavního města se neobejde bez potíží, hrdinové jsou pronásledováni nestvůrami, pátrání jim komplikují setkání s dalšími více či méně podivnými lidmi a k tomu všemu kolem právě zuří druhá světová válka. Na své si přijdou i romantické duše, nechybí totiž pokračování milostné zápletky mezi Jacobem a Emmou. Postavy, které známe z první knihy, jsou v Podivném městě výborně rozpracované, dokonce se dostává i na ty, které byly zatím spíše v pozadí. Hlavní postava Jacoba pod tíhou rozhodování pomalu dospívá a spolu s ním i Emma, na kterou za nepřítomnosti slečny Peregrinové padá veškerá zodpovědnost za ostatní děti.
I když se děj může zdát zpočátku trochu zamotaný, není třeba se bát rozvláčnosti nebo nudy, těmito častými neduhy druhých dílů Podivné město rozhodně netrpí. Má sice pozvolnější rozjezd, avšak strhující děj a velmi, velmi neočekávaný a dramatický závěr. Věřte mi, třetího dílu se nebudete moci dočkat.

„Nechystáme žádnou revoluci, je to spíš taková evoluce,“ říká nový ředitel AFO Matěj Dostálek

Filmový festival Academia Film Olomouc má od září nové vedení – po Jakubu Kordovi převzal funkci ředitele Matěj Dostálek. S ním i s programovým ředitelem Jakubem Rálišem jsme si povídali o tom, jaké změny padesátý ročník čekají, na co se můžeme těšit a jak se vlastně takový filmový festival plánuje.

Jako nového ředitele AFO vás čeká velká výzva, 50. jubilejní ročník festivalu. Máte trému?
MD: Na AFO už pracujeme delší dobu, takže nervózní nejsme. Samozřejmě cítíme velkou zodpovědnost, víme, že by se mělo patřičně zohlednit, že chystáme padesátý ročník. Podle mého soudu máme ale už dostatek zkušeností na to, abychom to zvládli bez nějakých větších problémů.
JR: 49. ročník byl naprosto epický, takže to jen trošku vylepšíme.
Takže neplánujete nějaké zásadní změny?
MD: Velké změny neproběhnou. Bereme v potaz, že se jedná o výročí, zohledňujeme to v programu, propagaci a brandingu festivalu, ale nepřipravujeme nic zásadního. Budeme pokračovat v tom, co jsme vybudovali, nechystáme žádnou revoluci, je to spíš taková evoluce. Až na pozici ředitele zůstává složení AFO týmu stejné, takže všichni pokračují ve své práci tak jako doposud.
Kolik lidí se podílí na přípravě AFO?
MD: Celoročně na přípravě intenzivně pracuje osm lidí a postupně s blížícím se festivalem jejich počet narůstá až na dvě stě osob.
Kolik času zabere plánování festivalu?
MD: V současné době už vymýšlíme témata pro 51. ročník.
JR: Zhruba půl roku před začátkem festivalu se začínáme připravovat na další.
MD: Náš tým přemýšlí a plánuje koncepčně několik let dopředu, takže to nejde přesně určit. Příprava samotná se odehrává od září do dubna, první fáze začíná v září a končí v lednu, do dubna je práce intenzivní a těsně před začátkem festivalu jsou přípravy nejusilovnější.
JR: Kdybych to měl vyjádřit pomocí pracovních úvazků, tak od září do ledna je to práce pro pět lidí na plný úvazek a potom na dva úvazky, protože se festivalu věnujeme od rána do noci.
MD: AFO totiž v dnešní době není jenom samotný festival, náš tým vyvíjí kontinuálně i další činnosti.
Na jakých dalších projektech se tedy tým AFO podílí?
JR: Kromě celoročních aktivit, což jsou Science Café, přednášky a další vědecko-popularizační aktivity v Olomouci i jinde, spolupracujeme s dalšími subjekty. Například s Týdnem vědy a techniky nebo se Science centry. Jako další vedlejší činnost poskytujeme odborné programové poradenství a distribuci filmů a populárně-vědeckých dokumentů do nově vznikajících center. Nedávno jsme realizovali zakázku pro Svět techniky v důlní oblasti Vítkovice, který se otevíral 26. září. Tam jsme zajišťovali celou dramaturgii. Dále máme produkční aktivity, kdy spolupracujeme i se zahraničními partnery. Pomáhali jsme například prestižní australské produkci, kdy jsme zajišťovali natáčení v České republice, včetně lokací, lidí a dalšího odborného poradenství. Na kongresech populárně-vědeckých dokumentů získáváme kontakty a přes ně pak vznikají naše vedlejší činnosti, které provozuje instituce AFO, respektive univerzita.
MD: Přesně tak, to bych chtěl připomenout, že i když na těchto projektech pracuje tým AFO, je to stále pod hlavičkou Univerzity Palackého.
Když jste se zmínil o těch dokumentech, kolik filmů se na festival hlásí a jak se vybírají?
MD: Každoročně počet filmů stoupá, loni se to dostalo až na 400 přihlášených, když počítáme českou i mezinárodní soutěž.
JR: Výběr filmů provádí dramaturgický tým, který zahrnuje zhruba osm lidí, je to například Jana Jedličková, Jakub Korda, Zdeněk Holý, Veronika Klusáková a další.
MD: Plus přibíráme každý rok studenty katedry divadelních a filmových studií. Je to součástí vzdělávací koncepce katedry.
JR: Zhruba ve třech kolech se přihlášené filmy třídí, já jako programový ředitel samozřejmě nevidím všech 400 filmů, ale jen ty nejzajímavější a nejdůležitější. Všichni členové užšího dramaturgického týmu zhlédnou vybrané filmy a potom se v dalších dvou kolech dál debatuje, prosívá, až z toho vyjde přibližně 15 filmů, které pak máte možnost vidět na festivalu.
Jaké máte další aktivity kromě AFO?
MD: Teď se zabývám přípravami univerzitního obchodu, který by měl vzniknout na náměstí. Také pracuji na nové kolekci oblečení i dalšího merchandisingu pro univerzitu.
JR: Já jsem sice pořád doktorand na katedře, ale v současnosti se AFO tak rozrůstá, že se mu věnuji úplně naplno. Obzvlášť teď, s padesátým ročníkem. Souvisí to i s financováním, snažíme
se – a to je vlastně naše nejdůležitější práce – zajistit peníze na festival, abychom tím mohli náš tým dostatečně zajistit. Z převážné části si sponzory pro AFO hledáme sami, univerzita nám poskytuje prostory a samozřejmě zázemí. Ze svých vedlejších aktivit financujeme přípravy a tým.

Matěj Dostálek

Magisterský titul získal na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP, kde v současnosti spolupořádá mezinárodní konferenci Where is History Today? a Screen Industries in East-Central Europe. V minulosti se podílel na organizaci českých filmových festivalů Letní filmová škola, MFDF Jihlava a Přehlídka animovaného filmu. Koordinoval také návštěvy významných hostů na domovské univerzitě. V týmu AFO je od roku 2007, naposledy na pozici koordinátora odborného programu Industry 4Science a vedoucího komunikace festivalu.

Jakub Ráliš

Studoval filozofii, filmovou vědu a poté judaistiku na FF UP a také na univerzitě v Haifě. V současné době se věnuje doktorskému studiu a působí také jako lektor v Centru judaistických studií FF UP. Dlouhodobě se věnuje popularizaci vědy, a to především filozofie a dějin vědy. Na AFO začal pracovat v roce 2011 jako dramaturg a v letošním roce se stal programovým ředitelem. Hlavní snahou Jakuba Ráliše je šířit nejkvalitnější vědecko-populární obsah po celé České republice.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka