Menu

anigif

A+ A A-

Po čem ženy (ne)touží?

foto: Radka Kučerová foto: Radka Kučerová

Ve škole je toho čím dál víc, a i když bychom se opravdu chtěly soustředit jen na studium, jaro nás svádí vyměnit teorii skript za opravdové zážitky. Ale poučeny z předchozích nezdarů, chceme se vyvarovat dřívějších chyb. Začaly jsme tedy přemítat o tom, co nám na mužích imponuje a co ne. Ve školce se nám líbili kluci, kteří měli nejvíc hraček a chodili po O. V patnácti to byli cool skejťáci a veškerá verbeš z okolí (zn.: bez budoucnosti). V osmnácti fotbalisti s velkými svaly. Ve dvaceti anarchističtí bohémové, které zajímal jen sex, drogy a rock and roll. No a dnes? Hlavně ti, kteří vědí, co chtějí. Protože my to už víme taky. Nebo spíš víme, co nechceme.

Ňunínek

Hodní chlapi nejsou špatní, ale když se něco přežene...

Pozorovatel krčící se v koutě. Poznávací znamení vzájemné náklonnosti: plaché okukování. Nevýhoda: v životě ženu neosloví sám od sebe. Výhoda: určitě bude hodný. Chlap, který udělá vše, je pro svou drahou polovičku skoro splněný sen. Svá rozhodnutí však dělá především podle ní, a když se jej zeptá, co by chtěl on, tak odpoví: „Mně je to jedno, jak chceš ty!“ Je to sice hezké, ale po čase se zjistí, že právě žena je ta, kdo ve vztahu nosí kalhoty.
Hodní chlapi nejsou špatní, ba naopak, ale když se něco přežene, většinou to končí katastrofou. Muži se pak diví, že jim ženy utíkají s padouchy, ale když oni jsou tak mužní a dokážou si je zkrotit. Příkladem se může stát věta: „Miláčku, koupíš mi tu kabelku za 1000 korun?” Muž, který odpoví ANO, se dostane do nelehké situace, neboť po něm žena bude očekávat další podobné reakce. Muž, který odpoví NE, bude na nějaký čas pod palbou psychického vydírání, avšak stoupne v očích ženy o hodnotu větší, než je kabelka sama. Získá si její úctu a obdiv. Pod drsnými pažemi zkrátka každá roztaje.

Lev salónů

Lvi mají většinou antilop vyhlídnutých několik.

Společenská džungle, kterou je třeba se při hledání toho pravého (alespoň na nějaký čas) prodírat, má jasnou hierarchii – vždycky jsou tu vůdci a... no ti ostatní. Tihle vůdci mají rozmanité podoby. I když na každou platí něco jiného, nakonec je jedno, jestli mají tělo Brada Pitta a šarm Oldřicha Nového nebo naopak, jsou to prostě nepřehlédnutelní „Lvi salónů“. Právě kombinace těchto vlastností z nich dělá nebezpečné predátory. Jakmile to Lev rozbalí, IQ klesá k nule a místo rozumné bytosti je tu poblouzněná antilopa, která nevidí a neslyší (hlavně ne svoje kamarádky, které ji chtějí zachránit).
Zdá se, že je to skvělý partner, pozorný a okouzlující. Může to tak být, úskalí však tkví v tom, že Lvi mají většinou antilop vyhlídnutých několik a jejich balicí taktika se přitom nemění. Je pak těžké oddělit plané lichotky od těch vážně míněných. Oči „tak modré, že by se v nich utopil a nedají mu spát“ tak můžou mít i dvě podobně zblblé antilopy zároveň. Průšvih je, když se pak potkají na dívčích záchodech v eSku. V tu chvíli je čas poslechnout pud sebezáchovy a uvědomit si, že tudy cesta nevedla a nepovede.

Tragéd

Vkus není jeho silnou stránkou.

„Hm, ten utopenec je ale výborný,“ pronáší mladý muž na druhé straně stolu. Zapíjí ho pivem po velkých doušcích, mezi požvykováním napíchne jeden malý kousek masa s cibulí a zabije to celé slovy: „Nedáš si?“ Tyhle situace ve mně vyvolávají jedině nechuť, a to nejen proto, že nesnáším utopence. Můžou za to muži, kterým se s oblibou říká „tragédi“. Tragéd je v podstatě synonymum pro vše, co se nám nelíbí a neumíme to pojmenovat.
Vkus není jeho silnou stránkou – hlavně v oblékání. A tak například nosí trička s pseudovtipnými nápisy typu „Sexinstruktor – první lekce zdarma“, „Myslím jen na jedno (někdy i na dvě)“, nebo „Zase mně koupily tričko s břichem“. Ponožky v sandálech a zastrčený svetr v kalhotách ve stylu pracovníka JZD asi nestojí za připomínání. A také igelitka v ruce neobměkčí naše srdce. Ale s oblečením úzce souvisí i pach, který oděv vydává.Cigaretová vůně smíšená s potem opravdu není sexy.
Často také vypustí z úst nějakou perlu, která nejprve odrovná vás a následně u kafe i vaše kamarádky. Z ničeho nic vykřikne: „Jsi fakt k sežrání!“ (a pak se s malým uchrochtnutím zakousne do své ruky). Hned v zápětí před vámi zamává dvoutisícovkou a prohlásí: „Slečno, ta vám ale jde k pleti.“ Údiv střídá údiv.
Ale co je nejdůležitější, postrádá charisma.

Na staré boty novou holku nesbalíš

Ukázat, co nechceme, bývá snadné. Ale jak vlastně vypadá náš ideální muž?

Své představy nám přiblížily tři dámy z naší univerzity. Na prvním místě stojí čisté oblečení, do toho se počítají i boty, na což se často zapomíná. Pro dvaadvacetiletou Janu Míčkovou z fakulty tělesné kultury jsou dokonce podobně důležité jako některé atraktivní části mužského těla. „Většinou u kluků koukám na boty, zadek a samozřejmě na obličej, postavu a taky na ruce,“ říká. Asi opravdu není mnoho větších prohřešků proti vkusu, než když si kluk vezme k džínům, bílému tričku a saku pohorky nebo rozšmajdané kecky.
Co Jana nakousla, Erika Sychrová z cyrilometodějské teologické fakulty rozvedla: „Všímám si dobrých bot, dále také ramen. Nemám ráda takový ty kulturisty, ale musí mít chlapskou postavu.“ Zato Veronika Hanáková z filozofické fakulty si všímá více obličeje a vlasů. „Vzhledově se mi líbí spíše vysocí, neoholení (tím ale nemyslím plnovous nebo knírek), ideálně černovlasí, ne kudrnatí.“ Kromě oblečení a tělesného vzhledu je také důležitá vůně. Není potřeba, aby nás přibila ke zdi, stačí decentní závan.
Ať už každá z nás preferuje ve vzhledu cokoli, důležité je i chování. Džentlmeni jsou u nás stále v kurzu. Škoda jen, že už takové chování není u mužů standardem. Mile potěší podržení dveří, pomoc do kabátu, zvednutí kufru ve vlaku nebo pozdrav s úsměvem. Odsouvání židle v restauraci je už spíše přežitek z dávných časů. Podle Jany je i otvírání dveří „milé, ale v dnešní době nezvyklé.“
Na žebříčku oblíbených vlastností stále vede smysl pro humor, u Veroniky obzvláště. „Nesnáším nudný chlapy, co nerozumí ironii. Ideálně spontánní, co se nerozhodují týden.“ I Erika oceňuje vtip. „Musím si s ním mít o čem povídat a musí mě umět rozesmát a tak šibalsky na mě mrknout.“ Radim Uzel například tvrdí, že si žena potřebuje především posedět a popovídat a pak také touží po porozumění. No a muž chce mít uklizeno a uvařeno a také nechce být zatěžován starostmi. Žena zase naopak očekává, že muž sám od sebe vycítí, co ona potřebuje.
Kdo by se nepotřeboval vypovídat a neočekával by aspoň minimální empatii. I když pravdou je, že většina knih radí nedělat to. Příkladem může být i bestseller Sherry Argovové Proč muži milují potvory, kde je rad habaděj. Ale dnes už je svět tak přehlcen tím, co se má dělat a co nemá, že pokud bychom se tím vším řídili, ztratila by se veškerá spontaneita.
Miroslav Plzák zase prohlásil, že dnešní ženy jsou přeemancipované.
Ano, ženy si toho dnes umí hodně zařídit samy – jsou finančně nezávislé, zatlučou hřebík i zprovozní bezdrátovou tiskárnu. A když je něco nad jejich síly, umí si na to ty síly sjednat – vždyť jen kolik je na internetu hodinových manželů!
Proč by tedy i muži nemohli dělat ženské práce? Někteří stále mají „předpotopní” názory, že určité domácí práce jsou „ženské“ a jiné „mužské“. Vždyť na tom není nic špatného, když chlap umí vyprat, vyžehlit košili nebo uvařit dobrou svíčkovou. Ač se to nezdá, chlap u plotny je přitažlivý – ne nadarmo vedou nejúspěšnější kuchařské show Emanuele Ridi, Jamie Oliver nebo Zdeněk Pohlreich (pozn.: v případě Babici výjimka potvrzuje pravidlo :-).
Každá z nás čeká prince na bílém koni nebo aspoň na pořádném hnědém valachovi. Je vlastně jedno, na čem přijede, hlavně, když vás bude chtít za spolujezdce. A je docela jedno, jestli půjde o seladona, baviče nebo intelektuála.

text: Jana Jakubková, Kristýna Vávrová, Marie Kurzoková

Chlap u plotny je přitažlivý

Představ o tom, co ženy chtějí, je opravdu hodně, liší se jak mezi ženami, tak mezi muži. Za jednou teorií přichází druhá a je to také vděčné téma ženských časopisů, romantických filmů, zaručených „balicích“ příruček a v neposlední řadě také spousty psychologů, sexuologů a manželských poradců.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka