Menu

anigif

A+ A A-

Milujte se a množte se. Jde to i na vysoké

foto: Michal Dvořák, archiv Kristýny Gaurové foto: Michal Dvořák, archiv Kristýny Gaurové

Sexuální výchovu a antikoncepční metody do nás hustí od základní školy. Rodiče se máločeho obávají víc, než že budeme mít děti před ukončením školy. Někdy to stejně nevyjde. Najednou jsou dva studenti vysoké školy v situaci, která je dnes hodně nezvyklá – čekají dítě. Je dítě při studiu opravdu taková pohroma?

Děti? Podle Pavla žádná tragédie

Pavla Janíčka (25 let) můžete znát jako bývalého redaktora Pačesu. Dodnes zůstává jedním z mála mužů, kteří v naší redakci působili. Studuje čtvrtým rokem editorský modul české filologie, je ženatý a má dvě děti. Karle je 2,5 roku, mladší Martině jsou 3 měsíce. Kdo by si myslel, že se ženil kvůli nim, spletl by se.
„Bylo mi 21 a ženě o rok míň. Není to dneska obvyklé, to vím. Vzali jsme se přesně na den dva roky od seznámení. V té době jsme spolu nebydleli, sestěhovali jsme se až potom.“ Karla se narodila rok po svatbě. „První dítě přišlo tak nějak samo, druhé už bylo plánované. Nemyslíme si, že velký rozestup mezi dětmi je výhoda. Například s bratrem, který je o sedm let mladší než já, jsme si dlouho neměli co říct.“
Když se Pavel s manželkou dozvěděli, že čekají dítě, měli radost. „Žena byla trochu zaskočená, protože měla dělat ještě třeťák. Ale oba máme rádi děti, proto máme dvě.“ Na první vnouče se těšili i jejich rodiče. „Nikdy se nebáli, že bychom školu nedokončili. Vše se dá nějak stihnout. Moje žena dodělala bakaláře a dál už nešla. Vystudovala tady v Olomouci optometrii, takže jí to k výkonu povolání stačí. Na magistra se zatím nechystá, ale možná si vystuduje později něco jiného.“
Co Pavlovi chybí, je čas, který by měl sám pro sebe. Ten musí věnovat Karle, která si chce hrát nebo číst knížku. „Když už je Karlička větší, nemůžu si dovolit strávit celé odpoledne nebo večer u počítače. Ale do hospody občas můžu. Někdy mě z ní manželka i doveze.“
Kamarádi mu prý ženu závidí. „Jeden mi říkal: Pájo, já ti tak závidím, že máš klid! Dítě máš, manželku máš, co řešíš? Mají pravdu, nic.“ Od svatby ho paradoxně odrazovala starší generace.
Že by ale zůstal na mateřské místo ženy, neměl nikdy v plánu. Pokud by ale měla lépe placenou práci, uvažovat by se o tom dalo. „Kdyby nebylo zbytí, tak samozřejmě. Špatně se mi to říká, ale nejsem idealista. Dělám to, co je ekonomicky výhodnější. Úplně by mi ta role asi nepřirostla k srdci, mám raději tradiční uspořádání, kdy chlap vydělává. Navíc, ženská to doma přeci jen porovná líp.“
Studenti mají často problém vyjít s penězi, které mají jen sami pro sebe. Jak to zvládají dva studenti s dětmi? „Dobře. Ze dvou důvodů. Za prvé bydlíme u mých rodičů ve dvougeneračním domě, kde máme pro sebe celé spodní patro. Neplatíme tedy nájem. Za druhé mám sociální i ubytovací stipendium od UP, máme rodičovský příspěvek a chodím příležitostně na brigády. Také nemáme nijak závratnou měsíční spotřebu, takže někdy i zbyde.“
Svého rozhodnutí mít brzy potomky vůbec nelituje. „Jsem takhle spokojený. Vždycky jsem chtěl mít rodinu a děti, a že to přišlo takhle brzy, mi nevadí. Jsem z velké rodiny, stejně jako moje žena, takže s dětmi asi ještě nekončíme.“

„Taťka mě zabije,“ bála se Kristýna

Kristýně Gaurové je necelých dvacet tři let, její manžel je o pět let starší. Vychovávají syna Davida, kterému budou v létě dva roky. Její manžel šel do práce, zatímco ona studuje dál. „Manžel začal pracovat ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že budeme mít miminko. Já jsem studium neukončila a doufám, že teď v červnu získám bakalářský diplom. Studium jsem ani nepřerušovala. Bála jsem se, že se už do školy nikdy nevrátím. Co bude dál nevím. Zatím mám, jako studující matka, ještě dva roky rodičovské dovolené. Možná si ještě dálkově udělám i magisterský titul.“
Na otázku, zda byl jejich syn plánovaný, odpovídá okamžitě. „To rozhodně nebyl. Byl to pro nás šok, ale společně jsme se rozhodli, že si dítě necháme, a myslím, že budu mluvit za oba dva, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. Není a ani to nebylo jednoduché, ale stojí nám to za to.“
Brali se, když byla Kristýna v osmém měsíci těhotenství. „Když se blížil termín porodu, tak jsem usoudila, že bych ráda měla stejné příjmení, jako můj syn. Bylo tam více faktorů, třeba papírování, které bych měla jako svobodná matka.“
Přiznává, že její první myšlenky při pohledu na pozitivní těhotenský test nebyly veselé. „Hlavou mi proběhlo jen: Taťka mě zabije! Nechala jsem si to pár dní pro sebe a rodičům nic neříkala. Byla jsem na kolejích, takže to bylo jednodušší. Ale asi po týdnu mi to nedalo a zavolala jsem mamce, že se stala jistá „věc“ a já musím k doktorovi. Samozřejmě si to dala dohromady a bylo jí jasné, že jsem těhotná.“ Otec opravdu nadšený nebyl, bál se, že si zkazila život. Oba rodiče jí ale nakonec velmi podporovali, vozili jí například na přednášky do Olomouce i s dítětem. „Chodili po Olomouci s kočárkem a já vždycky přiběhla kojit. Dneska jsou oba dva těmi nejlepšími prarodiči a Davídek je zbožňuje.“
Na žurnalistice není možné mít individuální plán, a tak musela Kristýna jednat s každým učitelem zvlášť. „Myslím si, že všichni udělali maximum, abych mohla ve studiu pokračovat, ale zároveň aby mi to nedali zadarmo. Jezdila jsem tak jednou až dvakrát týdně do Olomouce na některou z přednášek.“
Nové situaci musela přizpůsobit i studijní návyky. „Byla jsem zvyklá učit se večer, případně v noci, a vstávat kolem poledne. Noc se ale stala jedinou chvílí, kdy si můžu odpočinout, a pozdější vstávání už taky nebylo možné. Tak jsem se naučila učit za pochodu. Pořád mi to ještě dělá problémy, ale o těch pár hodin spánku v noci se nechci připravit.“
I Kristýna s manželem jsou zastánci tradičního uspořádání rodiny. „Na začátku nikoho nenapadlo nic jiného, než že manžel půjde pracovat a já budu doma. Brali jsme to jako samozřejmost. Muž zajišťuje rodinu a žena se stará. Přijde mi to naprosto přirozené. Ale myslím si, že kdyby manžel mohl zůstat se synem doma, tak by to určitě udělal.“
Manžel pracuje v současné době v Německu, i když by se rád vrátil do Čech. Kristýna bydlí se synem u rodičů, kteří ji finančně pomáhají, jak to jde. „Brigáda ani poloviční úvazek právě teď nepřipadá v úvahu. Když mám čas, tak píšu bakalářku. Zbytek času zabere syn. Kdybych měla jít pracovat, musel by být někdo s ním, a jelikož moji i manželovi rodiče také pracují, musel by docházet někdo cizí, a to nechci. Od univerzity nic nedostáváme. Náš rodinný rozpočet je takový, že by mi sociální stipendium nebylo přiznáno.“
A jestli jí chybí něco ze života před dítětem? „Možná to, že jsem se předtím viděla skoro denně se svými přáteli. Ale i ti teď mají svou práci a času málo, takže i kdybych neměla dítě, tak se stejně asi nebudeme vídat tak často. I přesto si na sebe najdeme čas. Jsem spokojená.“

 

Na jakou podporu mají studenti s dětmi nárok

Nejpalčivějším problémem studentů často je, kde vzít peníze. A když je třeba ještě živit dítě... Jak je to tedy s financemi v období rodičovství? Na co mají studentské rodiny nárok?

V zásadě matky pobírají dva typy finanční podpory. Nejprve peněžitou pomoc v mateřství (PPM) a poté rodičovský příspěvek.
V obvyklých případech má těhotná žena nárok na mateřskou dovolenou, na kterou odchází 6–8 týdnů před termínem porodu a která trvá 28 týdnů (v případě vícečetného těhotenství 37 týdnů). V tomto období pobírá matka tzv. peněžitou pomoc v mateřství. Tu dostává ovšem jen v případech, že si 270 dní před nástupem na mateřskou dovolenou platila nemocenské pojištění. Týká se to jak matek, za které „nemocenskou“ platil zaměstnavatel, tak i těch, které pracují jako osoby samostatně výdělečně činné. V případě, že si žena platila nemocenskou kratší dobu, pobírá peněžitou pomoc v mateřství pouze 12 týdnů.
PPM se vypočítává z tzv. denního vyměřovacího základu (DVZ – měsíční mzda x 12 měsíců / 365 dní). Tato částka se dále ještě redukuje a upravuje, až se z ní vypočítá 70 procent.
Před koncem mateřské dovolené se žádá o další dovolenou – tentokrát rodičovskou. Jedna rodina může pobírat pouze jeden ze jmenovaných příspěvků, nikdy oba zároveň. Rodičovský příspěvek se čerpá asi od šestého měsíce věku dítěte a vždy ho stát dává pouze na nejmladší dítě v rodině. Celkem můžete vyčerpat až 220 000 korun, to buď za 2, 3, nebo 4 roky. Doba, kterou budete příspěvek čerpat, a tedy i výše příspěvku se dá libovolně měnit (maximálně však jednou za tři měsíce).

Nemocenská hraje prim

Právě nemocenské pojištění hraje u studentek největší roli v tom, zda peníze na mateřské dostanou, nebo ne. V případě, že žena otěhotní při studiu a nijak si před tím nevydělávala (tedy neplatila nemocenskou), dostává rovnou rodičovský příspěvek ode dne porodu.
Neznamená to však, že byste si měly v práci pověsit kalendář a odpočítávat 270 pracovních dnů, než se začnete pokoušet o dítě. Pokud nastane nástup do zaměstnání hned po úspěšném ukončení studia, stačí vám před nástupem na mateřskou dovolenou třeba jen pět odpracovaných měsíců – zákon totiž započítává dobu studia do oněch důležitých 270 dnů.
V případě, že otěhotníte bez předchozího placení nemocenské, je tu ještě jedna možnost, jak na mateřskou alespoň v určité míře dosáhnout. Peníze stát přidělí, pokud si nemocenskou platil alespoň otec dítěte. Nejhorším případem je asi varianta, kdy jsou oba rodiče nezaměstnaní, dostanou totiž jen rodičovský příspěvek.

Na mateřskou může i muž – když si na to troufne

Pobírat PPM může i otec dítěte, a to od sedmého týdne po porodu, kdy se s matkou písemně dohodne na tom, že ona se příspěvku vzdává. V pobírání PPM se mohou oba rodiče střídat – musí se ale střídat i v péči o dítě. Možností, jak se k financím dostat, je tedy dost, a navíc oproti loňským rokům bylo povoleno si na mateřské a rodičovské dovolené přivydělávat a dávat dítě do školek či jeslí.

Plínky od univerzity

Kromě ubytovacího stipendia můžete žádat i o sociální. To ale nedostane jen tak někdo. K žádosti se musí doložit potvrzení o příjmech, přičemž příjem tzv. společně posuzovaných osob nesmí přesahovat životní minimum 1,5 krát. Sociální stipendium činí 1620 Kč měsíčně a vyplácí se deset měsíců v roce. Musí se o něj žádat každý rok znovu. Další možností je zažádat o peníze přímo na fakultě, která disponuje stipendijním fondem. Přidělení stipendia se pak posuzuje případ od případu podle vlastních podmínek fakulty.

Přesné číslo studentů s dětmi není na univerzitě známo. Studenti většinou školu nepřerušují, maximálně prodlužují.
Školka, která v současnosti funguje na kolejích J. L. Fischera, je určena pro děti zaměstnanců, studentů Ph.D. programů i veřejnosti.
Jsou školy, kde jsou dívky povinné ohlásit těhotenství a školu přerušit – jedná se hlavně o obory, kde se pracuje s chemikáliemi.
Děkujeme Pavlovi za zapůjčení dcery na focení :-)

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka