Menu

anigif

A+ A A-

Dlouhé vlasy – krátký rozum na fakultě dávno neplatí

foto: archiv autorky foto: archiv autorky

Někdy jsou úspěšné ženy ve vedoucích pozicích považovány za kariéristky a „chlapy v sukních“. Opak je ale pravdou, jedná se většinou o velmi schopné, samostatné a cílevědomé ženy, které si umí udělat ve věcech jasno a rychle se přizpůsobit novým situacím. To jsou kvality, které ne každý muž (a ostatně i žena) umí skousnout. Jak je to u nás na fakultě, kde sice ženy převažují, ale ve vedení je jich jen velmi málo? Dá se vůbec vybojovat místo v pánském klubu, který na fakultě vládne?

Šok s názvem akademický systém

Vedoucí studijního oddělení Pavlína Grigárková je ve funkci už sedm let. Za tu dobu se musela přizpůsobit novému prostředí i jinému způsobu komunikace: „Mám pocit, že jsem postupem let ‚změkla‘. Přišla jsem z marketingu z poměrně velké firmy, kde všechno muselo přesně fungovat a bylo termínově dáno. To akademický systém moc nezná, takže nastavit na začátku nějaká pravidla hry bylo poměrně složité a vlastně je to komplikované i dnes.“
Studijní oddělení je známé tím, že jsou zde zaměstnány většinou samé ženy. O případu, kdy by studijní oddělení vedl muž, Grigárková neví. Ani nedávné výběrové řízení neprolomilo tuto tradici: „Z pěti set uchazečů byli asi tři muži. Myslím si, že mají touhu realizovat se na jiných pracovních pozicích a jako pro živitele rodiny je pro ně hůře akceptovatelné nižší mzdové ohodnocení. Samozřejmě bychom muže na studijním oddělení přivítali, a určitě i studenti, bylo by to jistým oživením, ale bohužel. Ženský kolektiv má vždy své plusy a mínusy, ale já myslím, že jsme spolu sžité a že se nám tu pracuje dobře.“
Když před sedmi lety nastupovala, dostala se mezi kolegyně, které byly starší než ona: „To byl pro mě docela ‚šok‘, protože jsem byla téměř o generaci mladší, než ostatní. Když jsem přišla poprvé do práce a děvčata mě očekávala, nejstarší z kolegyň řekla: ‚My jsme se rozhodly, že Vám nabídneme tykání.‘ Byla jsem postavena před hotovou věc a už jsem pak neměla na výběr. Ale musím říct, že to prolomilo ledy a bariéra věkového rozdílu pak nebyla tak silná. I když to byla naprosto nestandardní situace, dopadlo to dobře, protože jsme to cítily obě strany stejně.“
Grigárková nevidí rozdíl mezi ženou a mužem jako vedoucími katedry. „Jsou muži velmi příjemní a vstřícní, většinou se jedná spíše o ty starší. Mladší pánové bohužel někdy mívají pocit, že mě mají nějakým způsobem sami řídit. Ale asi by to tak nemělo být, nemyslíte? Měli bychom být spíše partneři se společným cílem.“

Ženou jste i bez sukní a podpatků

rtenka-seitlova

Že záleží spíše na osobnosti než na pohlaví a věku, potvrzuje ze zkušenosti i proděkanka pro studijní a sociální záležitosti Klára Seitlová. Ve funkci je od září 2011. Problémy a krizové situace řeší skoro denně, ale zatím je zvládla všechny: „Záleží hlavně na lidech, ze kterých se pracoviště skládá. V kolektivu, se kterým já na Univerzitě Palackého spolupracuji, neshledávám žádné komplikace. Je to vždycky věc vzájemné dohody, respektu a spolupráce. Jsme, myslím, kompaktní tým, snažíme se řešit pracovní problémy, zásadní osobní konflikty jsem zatím nezaznamenala. Nevím, jestli můžu říct, že jako jediná proděkanka jsem hýčkaná, asi ne, tak to nevnímám. Na poradách je s námi ještě paní tajemnice nebo asistentka pana děkana, takže se necítím jako osamocená žena.“
Skloubit s náročnou prací osobní život je někdy pořádně zapeklité, zvlášť když sedíte na třech židlích naráz, jako právě Klára Seitlová. Kromě funkce proděkanky vyučuje ještě na katedře psychologie a aplikované ekonomie. Naštěstí má ale chápavého muže. „Můj manžel je také velmi zaměstnaný, pracuje tady na univerzitě, takže ví, jaké je tu prostředí. Mimo jiné i díky tomu, že v něm mám takovou podporu a oporu, můžu zastávat tuhle pozici. Jinak by to nešlo.“ Ruku v ruce s tím přichází i otázka dětí. „To, že třeba budu mít děti, nevnímám jako důvod, proč bych práci opouštěla. Výuku si mohu volit, jak potřebuji, na odpoledne nebo dopoledne, takže úplně bez kontaktu s univerzitou bych snad nebyla. Samozřejmě proděkanská pozice s mateřstvím skloubit nepůjde. Když něco dělám, tak se snažím, aby to bylo pokud možno na sto procent.“
Ženy jsou podle Seitlové vytrvalkyně, což je jejich výhodou. „Záleží ale spíše na osobnosti. Máme v sobě skryté energie, které umíme podle potřeby zapnout. Člověka to však musí hlavně bavit. Ten, kdo řídí lidi, s nimi musí rád komunikovat. Každý by se měl snažit dělat svou práci dobře a zodpovědně, s maximálním vypětím sil. Ale být sám sebou. Mně sukně a podpatky nikdy neseděly, to ale neznamená, že se nechovám jako žena.“

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka