Menu

anigif

A+ A A-
Tereza Křepelková

Tereza Křepelková

Pomáhají proti trudnomyslnosti. Třeba slepice nebo kozel

I během studií plných společenského života se člověk může cítit sám. A pro něžné pohlaví, které se zrovna nezabývá péčí o chlapa, to může platit dvojnásob. Na kolejích jsou mazlíčci zakázaní, proto přibývá domácích zvířat častěji na privátech. Může jít o druhy v našich končinách exotické, ať už se bavíme o jedovatých hadech nebo chlupatých pavoucích (sekáče a křižáky zná každý student, ale až na výjimečné případy nejsou chováni úmyslně), nebo takové, které se dříve vyskytovaly rozhodně na jiných místech než ve vytopených interiérech. Někdo tak má na privátě želvu a jiný přemýšlí, zda si pořídit a vycvičit prasátko.

Moje chrápající kvočna Božka

Každý zná ten pocit osamělého pátečního večera v bytě nebo na koleji. Párty není v dohledu, na filmy, které jste viděli už pětkrát, se dívat pošesté nechcete. A učení nehrozí, přes víkend by se to z hlavy stejně vytratilo. V tu chvíli je dobré mít u sebe přítele, někoho, kdo si rád poslechne, jaký byl den, poskytne společnost.
Nicméně kočku, psa, rybičky… to má každý. Proč jít s proudem?
„Chovala jsem slepici,” vypráví Nikol Zatloukalová, bývalá studentka ekonomie v Brně. „Rozhodla jsem se pro ni prostě proto, že jsem nechtěla psa ani kočku a slepici ještě nikdo nikdy nechoval doma. Jmenovala se Boženka a byla docela chytrá – naučila jsem ji dokonce chodit na písek.”
Krmení nebylo nijak nákladné, čistotná slepička se obslouží sama, sem tam přišlo i vajíčko… No řekněte, kdo z nás by neocenil večeři? A jako bonus tichá závist přátel, že oni na tenhle
nápad nepřišli!
„…Kočky dělají psí kusy, psi se zase kočkujou, paví očka v akváriu vzájemně se očkujou…“ zpívá ve známé písni Zdeněk Svěrák. A co potom dělá slepice? Slepuje?
„Jednou v noci jsem nevěděla, jestli chrápe spolubydlící, nebo Božka,“ směje se Nikol. „Bylo to fajn, teď už ale na bytě žádné zvíře nemáme,“ dodává.
Snad tedy zase někdy. Koneckonců chovat doma prasátka je prý dnes velmi moderní, zjevně už „obyčejní“ kapesní pejsci vyšli z módy...

Bydlím se psem, ovcemi a kozami

„Takový obyčejný byt,“ začíná vyprávění Anna Bahulíková, studentka 2. ročníku české filologie olomoucké univerzity. Jako mnoho studentů se i ona rozhodla bydlet na privátě, ten svůj popisuje jako pevnost na venkově poblíž Olomouce.
„Mojí první reakcí bylo nadšení, je to přece jen dost cool bydlení!“ Jenže… „Můj domov momentálně okupuje šest koček, pes, ovce, dvě kozy a dva kozli,“ říká.
„Kozy a ovce jsou sekačka na trávu. Pes je hlídací a kočky zbyly po původním majiteli, původně jich bylo podstatně méně, ale nějak se namnožily…“ popisuje pečlivě pracovní požadavky na správná domácí zvířata.
Zvířátka jsou velmi přítulná – kozel, pes i kočky jsou vždy pevně přesvědčeni, že jim za jejich neúnavnou práci patří nejméně desátek ze všeho dobrého, co má kdo zrovna k jídlu.
Anna je ale na zvířenu zvyklá už z domova. „Mamka vlastní smečku saňových psů,“ přibližuje bydlení na venkově.
Avšak i „obyčejní“ domácí mazlíčci mají své charakteristické rysy – pes uvítá každou šanci všechny poblíž oslintat, včetně koček.
„Má zálibu v olizování koček, takže jim vytváří různé více či méně extravagantní účesy. A ony si to nechají líbit.“ A normální ospalé kočky?
„Mňour je pěkné čuně. Jeho oblíbeným příbytkem přes den je popelnice se zbytky z restaurace, takže nám krásně přibývá na váze. Doma to pak zapije vodou ze záchodu…“ uzavírá.
Rada postřižinského strýčka Pepina: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ tedy zjevně platí obecně.
Ruku na srdce, je snad něco roztomilejšího než neohrabaná koťata, štěňata, opeřená kuřata … ?

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulka