Menu

anigif

A+ A A-
Více autorů

Více autorů

URL internetové stránky:

7 míst, kde si zaručeně natlučete

Ať už potřebujeme pár centimetrů navíc, máme pro boty na podpatku slabost nebo se prostě jen rády hezky obouváme, víme, jak těžké je v nich chodit. A co teprve někde, kde je to samá díra, kachlička s překvapením nebo „kočičí hlava.“ Člověk to pak radši vzdá a vyrazí v keckách s lodičkami v tašce. Pokud se ale i tak rozhodneme (na vlastní nebezpečí) do víru Olomouce vydat na jehlách, je pár míst, kterým je lepší se obloukem vyhnout.

1. Máje (zastávka U Dómu)

Chtěly jsme si zkrátit cestu do školy, a tak jsme vystoupily už před náměstím Republiky. K našemu nemilému překvapení nás tramvaj vyklopila kamsi, kde to připomínalo staveniště. Musely jsme čelit mužskému v oprýskané škodovce, který na nás pokřikoval něco o tom, že tady nemáme co přecházet, a pak i skupině dělníků. Nejspíš si právě dopřávali siestu a my se staly terčem jejich pobavených pohledů, když jsme v úplně nových lodičkách balancovaly na špatně stlučené lávce přes výkopy. Tady si s sebou do kabelky přibalte alespoň balerínky, když už ne boty sedmimílové.

2. Křížkovského

Můžeme si gratulovat, že studujeme na Filozofické fakultě. Ke gratulaci již není důvod, když nám pečlivě zničený chodník znemožňuje včasný příchod na přednášku. Ověřeno dívčíma nohama – je jedno, ze které strany jdete, protože obě strany ulice jsou na tom stejně nemožně. A to nejlepší? Fanoušci počítačových her si přijdou na své ve chvíli, kdy zaprší. Voda vteče pod rozviklané dlaždice a vyčkává na nezkušenou slečnu, které pak zničí ranní vizáž. Rada zní – zmapovat pečlivě terén (připomíná to Twistera – pravá noha na třetí dlaždici zleva a levá noha na tu prasklou) nebo pořídit pořádné boty, ne-li holínky.

3. Wurmova

Kostkami dlážděná ulice dodává místu historický ráz, ale projektantem byl nejspíš svobodný muž, protože vidět to jeho žena, měl by týden studené večeře. Na spodním konci uličky postává půvabný rozcestník odkazující k fakultě. Nevěřte tomu podvodníkovi a raději si to obejděte. Nejen, že mezírky mezi kameny jsou akorát na zlomení podpatku, ale jakmile zaprší, chodník se promění v klouzačku. Nebudeme pesimistky, výhodu to má. Můžete si zde povšimnout povalujících se dlažebních kostek, které někdo vydoloval ze země, ty pak vložte do kabelky a máte zbraň na nebezpečného pobudu zdarma.

4. Ztracená

Centrum města je jako stvořeno pro promenádování se v nových botkách, ale jeho dláždění ne. Čelíme nástrahám ze strany děrovaných poklopů na kanály, prohlubní v asfaltu a zakopáváme o boule na chodnících. Nemluvě o bolavých lýtkách z toho neustálého cupitání do kopečku. Ulice Ztracená je pro nechtěné pozbytí podpatku jako stvořená. V případě, že o nových střevících neuvažujete, vyvarujte se delších pohledů do vitrín a raději bedlivě sledujte, kam šlapete. Výhodou je relativní opuštěnost místa a když už ztratíte rovnováhu, na místě se povětšinou nenachází svědci.

5. Náměstí Hrdinů

Ze školy, do banky, na schůzku, na kafe s kamarádkou, podívat se po obchodech nebo se projít po městě, a jelikož už nožky bolí, nezbývá než vydat se na bus či tramvaj. Směřovat budete nejspíš na místo, odkud se díky MHD dostanete snad na všechny konce Olomouce. Jenže přebíhat přes vykostkovanou cestu v kramflecích z jedné zastávky na druhou není žádná legrace, nemluvě o mini-sprintu na přechodu, který musíte absolvovat kvůli krátké zelené, navíc v kombinaci se slalomem mezi davy kolemjdoucích. Přeskakování tramvajových kolejí v podpatcích by mělo patřit na Olympiádu.

6. Dolní náměstí

Poslední dobou se snad všude v Olomouci opravuje, bourá a znovu staví, rozkopává a předělává… Například Dolní náměstí. Výsledek bude jistě skvělý ale do té doby naše lodičky nápad dojít někam přes Dolňák určitě nepotěší. Jámy překryté dřevěnými deskami nejsou zrovna nejbezpečnější ani v pohorkách a všichni lidé (za normálních okolností rozprostřeni po celém náměstí) hrnoucí se po jednom úzkém chodníku cestu neusnadní. Pokud si nechcete vaše boty donést domů jako puzzle, menší obchůzka rozhodně neuškodí.

7. Horní náměstí

Aneb třešnička na dortu našich ´radějibezpodpatkových´ míst, kde se každý z nás vyskytuje téměř denně. Že nevíte, jestli jsou horší malé dlažební kostky, velké dlaždice, rozbitý chodník nebo měděné desky? Tady je od každého trochu. Snad každá z nás zažila to drobné škobrtnutí, ne-li zlomení podpatku uprostřed náměstí, následované pohledy těch, ač o něco nižších, ale moudřejších kolegyň v balerínách či teniskách. Takže – buď to chce hledat patníky a opatrně náměstí projít po nich, nebo lépe kamarádku či přítele gentlemana, kteří vám nabídnou pomocné rámě. Jako bonus je tu ještě ulice Riegrova, držící basu s náměstím, po které si jako po obláčcích rozhodně nepřeskáčete.
Markéta Dosoudilová a Karin Ghisiová

Anketa

paces-04-2012-19Zuzana Zelená, 20 let, studentka FF
Jak se Vám po Olomouci chodí v podpatcích?
Abych pravdu řekla, já na podpatcích chodím velmi zřídka. Většinou dávám přednost keckám nebo botám na malém podpatku. Studentský život je někdy velmi hektický a proto je pro mě daleko pohodlnější chodit v converskách než v jehlách. Osobně si myslím, že Olomouc není zrovna vhodné místo pro nošení podpatků. Vím, že se řadí mezi historická města s mnoha vzácnými a starobylými domy a ulicemi. A také vím, že když chceš opravit fasádu na domě, tak potřebuješ „x“ povolení. Ale nechce se mi věřit, že tato přísná pravidla platí i pro opravu chodníků a cest.
Kam si na podpatcích netroufnete?
Osobně si myslím, a mnozí se mnou budou jistě souhlasit, že nejhorší místo, kam bych si na podpatcích netroufla, možná jen za velmi naléhavých okolností, je centrum Olomouce. Mám na mysli Horní a Dolní náměstí a Náměstí Hrdinů. Upřímně obdivuji ty odvážné, které tam jdou dobrovolně. Ty kočičí hlavy jsou prostě příšerné. V zimě nemluvě.
Mgr. Darina Hradilová Ph.D., odborný asistent
Jak se Vám po Olomouci chodí v podpatcích?
Velmi špatně, i když už je to pro mě minulost. Od momentu, kdy jsem se musela začít velmi rychle přesouvat mezi domovem, školou, školkou, nádražím a fakultou, přesedlala jsem na obuv sportovnějšího rázu. Do dámsky vyhlížejících bot se přezouvám až na fakultě.
Kam si na podpatcích netroufnete?
Protože jsem několik prvních let v Olomouci bydlela v podnájmu na Dolním náměstí, velmi nerada vzpomínám na prastarou dlažbu mezi kavárnou Mahler a radnicí.
Mgr. Zuzana Zemanová Ph.D., odborný asistent
Jak se Vám po Olomouci chodí v podpatcích?
Na to mám jednoduchou odpověď – na podpatcích nechodím, a když, tak jen na takových, které jsou větší než mezery mezi kočičími hlavami. To je vcelku dostačující opatření na to, aby člověk překonal i záludnosti olomoucké dlažby bez úhony.
paces-04-2012-15Ing. Ivo Vlach, 1. náměstek primátora, odbor dopravy
Proč rada města Olomouce ženám chůzi na podpatcích neulehčí opravami těch nejkritičtějších míst?
Jsem si vědom toho, že chůze po historické dlažbě ve středu města Olomouce je pro ženy na podpatcích velmi obtížná.
Všechny ulice, které zmiňujete, jsou uvnitř městské památkové rezervace, kde je řešení obtížné, protože je třeba zachovat historický charakter dlažby.
Na příkladu ulic Pekařské a Denisovy se ukazuje, že je možné najít i přívětivé řešení. Na druhou stranu například v části Dolního náměstí kolem Jupiterovy kašny je použita historická dlažba – tzv. „Bělkovická droba“ a podmínkou památkářů bylo tuto dlažbu zachovat pro budoucí pokolení. Ve větší části Dolního náměstí doufám, že budou po jeho znovuotevření i ženy na podpatcích spokojenější. Dobrou zprávou je, že nyní probíhá předláždění ulic 28. Října a Úzké současně s Mořickým náměstím, které získá charakter odpočinkové zóny. Pro rok 2014 připravujeme velkou rekonstrukci třídy 1. Máje.

We feel sLOVEnia

Dvě bývalé reportérky Pačesu, Jana Jakubková a Kristýna Vávrová letos začaly semestr ve slovinské Lublani. Poprosili jsme je, aby popsaly své první dojmy ze země a srovnaly některé aspekty studentského života ve slovinském hlavním městě a Olomouci.

Srovnat studentský život v Olomouci a v Lublani je dost těžké, protože „Erasmák“ se od místního studenta zásadně liší. „Erasmák“ chce vše vyzkoušet a vše poznat, což je místy dosti finančně náročné, ale byl by hřích nepoznat chuť Lublaně a celého Slovinska. Zvlášť, když se tato malá země pyšní Julskými a Savinjskými Alpami a také 47 kilometry Jaderského pobřeží. Ale také, a to už je méně známé, četnými krasovými útvary – je jich registrováno skoro sedm tisíc. Každý víkend, ale i ve všední den se tedy vyráží do přírody nebo za kulturou – nejen na party do klubu, ale i do galerie, na festivaly, koncerty.
Je jasné, že olomoucký student nebude každý víkend navštěvovat jiné české město, jiný kopec, jiný zámek – na to má přece čas celý život. Jenže tady většina z nás stráví jen jeden semestr a tak se musí využít každý volný (a hlavně slunečný) den.
I seznamování tu probíhá mnohem rychleji. Kdo má po jedné párty víc nových přátel na facebooku, ten vyhrál (plusové body se přičítají za zajímavě znějící jméno:-)). Každý den slyšíte minimálně pět nových jmen a k těm jménům patří i krátké příběhy o tom, odkud kdo pochází, co studuje, kde bydlí a jak se mu tam líbí.
Jednou z prvních věcí, o kterou se každý student zajímá, je, kde se levně a dobře najíst. Právě studentský stravovací systém je nejzajímavějším rozdílem mezi oběma městy. Zatímco v Olomouci se dá pravděpodobně nejlevněji najíst v menze a studentská sleva platí v ostatních restauracích většinou pouze na pizzu, v Lublani to zkusili jinak. Funguje zde systém tzv. studentských bonů – jde o slevové kupony na jídlo. Podle toho, kolik má měsíc pracovních dní, tolik jich student dostane. Bony má aktivní na svém mobilu nebo speciální kartě a ty se při placení přikládají na přístroj podobný platebnímu terminálu, ze kterého vyjede účet se slevou na jméno. Pak už stačí vybrat jednu z mnoha restaurací, které je podporují a tam se za 1–4 eura najíst.
Výběr míst je opravdu pestrý – od čínských restaurací, sushi, přes mexické až třeba po klasické jídelny – objevování nových restaurací je místním “sportem”. Porce jsou obrovské: polévka, hlavní jídlo, zákusek nebo ovoce, salát a pití. Důvod, proč byl tento systém zaveden, je snaha podpořit zdravé a pestré stravování. I když je třeba podotknout, že to někdy vede k přejídání, proto je dobré nosit s sebou na každé jídlo i plastovou krabičku.
Velké množství jídla je třeba někde spálit. Podobnou instituci jako Academic sport centrum zde nenajdete. Všechny sporty se zapisují jako předmět do školního systému a jsou zpoplatněny (cca 25 eur na semestr). Levnější alternativou jak spálit kalorie je jízda na kole. Kolo vlastní skoro každý, někdy to až vypadá, že jich je tu více než aut. Nevyplatí se mít opravdu dobré kolo, Lublaň je ráj pro zloděje – když už ho neukradnou kompletně celé, přivlastní si alespoň sedátko, zvonek, šlapku. Čím hůř tedy vypadá, tím menší pravděpodobnost, že zmizí z povrchu zemského. Pro ty, kterým se nechce investovat ani do ojetiny, je tu tzv. Bicikelj – tedy kolo, které si je možné zapůjčit z veřejných stojanů za registrační poplatek tři eura na rok. První hodina je zdarma, za další už se musí platit. Běžný uživatel ale za kolo nikdy neplatí – po hodině ho vrátí do stojanu a za 5 minut si ho může půjčit znovu (zdarma). Na kole se dá dostat po Lublani všude, je tu propracovaný systém cyklostezek, téměř nikdo nejezdí po silnici. Cyklostezky, které vedou po chodnících, se ale často různě křižují a chodci si musí často dát pozor, aby se s kolem nestřetli, když vyjíždí zpoza rohu.
Snaha o zdravý životní styl se promítá nejen do stravování a používání kol, ale i do podpory ekologického chování. Samozřejmostí je třídění odpadu, na ulicích jsou vidět koše různých barev s nápisy, co předně do nich patří. Další věcí, které si nelze nevšimnout, je všudypřítomné nabádání k pití kohoutkové vody a veřejná pítka. Najít se dají nejen na univerzitě, ale i na náměstích a v nákupních centrech. S tím souvisí i velký boom ekologických láhví. Tyto láhve jsou šetrné k životnímu prostředí, lehce se recyklují a jsou tzv. BPA free, což znamená, že neobsahují Bisphenol A, který se uvolňuje z klasických plastových lahví a údajně způsobuje alergie, hormonální nerovnováhy nebo některé druhy rakoviny. Navíc se mohou používat až 10 let – díky nim se tedy omezuje spotřeba plastových láhví, které se recyklují velmi těžko.

Jana Jakubková a Kristína Vávrová

Zajímavosti

V ČR není moc velká důvěra k levným řetězcovým značkám, jelikož jejich výrobky nebývají jedny z nejkvalitnějších. Ve Slovinsku ale i nejlevnější párky a obyčejný salám obsahují minimálně 70 % masa. Je to jedna z věcí, která donutí k zamyšlení, jak se vlastně v naší republice stravujeme.

Slovinština i čeština jsou slovanské jazyky, a proto jsou si docela podobné. Díky tomu se Čech nevyhne úšklebku, když slyší slova jako srajca (košile), les (dřevo), drevo (strom), korenje (mrkev), otrok (dítě), pičila ga mi kača (uštkl mě had). Ale podobné je to i z druhé strany.
Místní obyvatelé všech věkových kategorií ovládají angličtinu, neexistuje tu dabing.

Alkohol se prodává v obchodech jen do deváté hodiny večerní.

Lublaň má rozlohu 275 km², 281 000 obyvatel, 63 000 studentů, 23 fakult.
Olomouc 103 km², 100 400 obyvatel, 23 300 studentů, 8 fakult.

Jídlo v menze: 2,30 euro, 25–60 Kč / Klasický chleba: 2 eura, 25 Kč / Mléko: 0,97 euro, 14,9 Kč
Koktejl v klubu přijde minimálně na 5 euro

Anketa

1) Proč sis vybral/a ke studiu Lublaň?
2) Co shledáváš jako největší rozdíl mezi domácí a zahraniční školou, popřípadě mezi Lublaní a svým městem studia obecně?

paces-04-2012-05Jitka Bokrová, 22 let, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická
1) Lublaň jsem si vybrala, protože jsem nevěděla nic o slovinské mentalitě, kultuře, tradicích a obecně o způsobu života a chtěla jsem ho poznat. Navíc mi ji ve škole doporučili, kvůli největší shodě s oborem, který studuji doma.
2) Nejzásadnějším rozdílem oproti Brnu a celkově České republice je to, že tu všichni od 10 do 100 let ovládají angličtinu, jsou milí a ochotní pomoci. 

paces-04-2012-12Pavel Šiška, 22 let, Bratislava, architektura
1) Ľubľana ako mesto som si vybral z viacerých dôvodov, aj keď v preferenciách som mal viacero zaujímavých destinácií ako Istanbul, Manchester, či dokonca Prahu. Ľubľana uspela z prvého miesta a som rád, pretože je tu skutočne príjemne. V prvom rade som potreboval zmenu, ktorá sa úspešne podarila, na druhej strane som hľadal nejaké pokojné miestečko, kde si možno aj trocha oddýchnem. Myslím, že toto mesto je presne takým, veľmi rozdielnym oproti mojmu mestu – Bratislave. Ľubľana je dvakrát menšia ako Bratislava, no dvakrát krajšia ako Bratislava.
2) Moja domáca univerzita je univerzita vo Viedni, kde študujem architektúru. Rozdiel medzi domácou a tunajšou fakultou architektúry v Ľubľane je zreteľný, hlavne v počte študentov, čo výrazne prispieva ku komornej, priam familiárnej atmosfére na tejto fakulte. Či je kvalita lepšia alebo horšia je veľmi diskutabilné, no pocit mi hovorí, že tento indiviuálnejší prístup s viacerými menšími projektami, je pre mňa viacej vyhovujúci. Domáci študenti sú na zahraničných študentov veľmi milí, chápu že tú malú desorganizáciu na škole je možné tažko pochopiť po slovinsky, nieto už aj po anglicky.

paces-04-2012-09Michal Koukol, 20 let, FSV UK
1) Ljubljanu jsem si vybral na doporučení od přátel, kteří zde studovali a velice si zdejší univerzitu a studentský život pochvalovali. Po téměř šesti týdnech pobytu v Ljubljani jim musím dát za pravdu, že Ljubljana je opravdu taková, jak mi ji vypodobnili před odjezdem.
2) Největší rozdíl je v přístupu učitelů k nám, jako Erasmus studentům. Učitelé, které jsem navštívil, byli velmi vstřícní, a věřím, že by udělali maximum proto, aby mi vyhověli. Rozdíl je taky patrný ve vybavení učeben a laboratoří, které jsou nové a na vysoké úrovni.

paces-04-2012-10Natália Turčinová, 22 let, Bratislava, čínská filologie
1) Pretože s mojim odborom (činstina) som mala velmi obmedzene možnosti a Ľubľana bola jedna z nich. Povodně som chcela ist do Prahy, ale tam ma nevzdali, takže Ľubľana bola druha možnost. Ale keby že som věděla, ake
je to tu super, tak sem idem rovno.
2) Studium: Tak v prvom rade v sposobe vyučby, tu absolvujem predmety, ktore su zamerane najma na praktickú část a su všetky v činstine. Pobyt: Doma nebyvam na intraku, takže to velka změna, ale neviem co bližšie, je to tu proste super, lepšie nez doma, lebo som tu jak na dovči.

paces-04-2012-28Václav Štursa, 24 let, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická
1) Slovinsko je velice zajímavá lokalita, která mne přitahovala a v rámci mého studia mi nabídli nejvíce shodných předmětů, které mi uznají.
2) Žádný kulturní šok jsem nezaznamenal, Lublaň mi připomíná Brno, cítím se tu dobře.

5 vět o nových knihách - listopad 2012

Blíží se prezidentské volby a Viewegh šokuje. Mráz přichází z hradu, volné pokračování románu Mafie v Praze, je ještě otevřenější a útočnější výpověď o stavu české společnosti, o korupci a podvodech v politické scéně i mimo ni. V románu se setkáte se všemi lidmi, kteří ovlivňují dění v ČR, a to s politiky, samotným prezidentem a jeho ženou, hvězdami šoubyznysu i zástupci mediální sféry. Podívejte se nemilosrdné pravdě o české společnosti do tváře a nechte se unést překvapivým příběhem. Kniha, která balancuje na hraně fikce a reality a často zesměšňuje přední české politiky, se kromě pochval dočkává i četných kritik. (kza)
Michal Viewegh: Mráz přichází z hradu. Brno 2012, 352 s.

Sophie Jordan ve své fantasy vykresluje svět draků a touhu po svobodě. Jacinda se narodila jako drakie, potomek draků, který na sebe dokáže vzít podobu člověka. A aby toho nebylo málo, má ještě zvláštní nadání, pro které musí opustit kmen a uchýlit se do světa lidí. Dračí bytosti se dostaly lidem do povědomí především díky příběhům o Eragonovi, Drakie je dalším krokem k seznámení s bájnými tvory. Čekejte novodobé čtení s trochou romantiky a spoustou fantasy.(kg)
Sophie Jordan: Drakie. JOTA, Praha 2012, 296 s.


Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně 21 gramů, tolik váží kolibřík. A kolik váží vina? Dvojjazyčný scénář ke stejnojmennému filmu o křehkosti lidského života, lásce, naději a relativitě spravedlnosti. Profesor matematiky čeká na transplantaci srdce, dárcem se stává otec rodiny sražený autem, které řídil bývalý vězeň. Několik zdánlivě nesouvisejících příběhů se spojí a zapůsobí na vás tak, že po zbytek večera budete přemýšlet, kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů...(kg)
Guillermo Arriaga: 21 gramů. Garamond, Praha 2012, 220 s.

 

Příběh od Rakouska-Uherska do první republiky ve stylovém podání. Miloš Urban ve svém novém bestselleru předkládá příběh rodiny Neumanových od konce Rakouska-Uherska po éru první republiky. Rodina vlastnící automobilku v Praze řeší klasické rodinné problémy, bratrské spory o majetek i přízeň rodičů. Příběh graduje do chvíle, kdy si vypravěč, mladší z bratrů inženýr Bertold Neuman založí vlastní rodinu a následně před hrozbami Německa utíká do Anglie, odkud sleduje nešťastnou situaci v republice. Na knihu P. Růt využil vrapování, tedy techniku, díky níž nejsou stránky stejnoměrně oříznuté a díky které připomíná opravdové prvorepublikové tituly, jejichž archy si musel čtenář sám rozřezat.(kza)
Miloš Urban: Praga Picola. ARGO, Praha 2012, 440 s.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21obalka-212324
  • 25262728Paces-29paceswebpaces-rijen2017paces32-titulka
  • paces34/titulkapaces2018-1paces2018-2-obalkapaces2018-3paces2019-1-obalkapaces2019-2